Země: Francie Žánr: rock Datum vydání: 26.10.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Fever 02. Strawberry Joe 03. Live My Life 04. Shelter 05. Compare You to Me 06. Infection Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Dooweet

Je téměř výjimkou, aby kapela byla ve svých promo materiálech téměř naprosto upřímná a neslibovala hory doly. Zpravidla platí, že čím velkohubější kecy, tím větší bullshit vám nakonec naservíruje, čímž si chtě nechtě sere do úst. Mladá francouzská parta Fred & the Living Deads je však ke své cti k posluchači nebývale pravdomluvná a svoji muziku vystihuje naprosto střízlivě – a z velké části naprosto pravdivě. A jaký že materiál tahle čtveřice Francouzů na svém eponymním debutu vlastně představuje?

V zásadě “jen” klasickou, vcelku jednoduchou, chtělo by se říct až obyčejnou rockovou muziku. Což rozhodně není špatně, protože i když je “Fred & the Living Deads” teprve prvotinou, rozhodně má co nabídnout. Kapela se na první poslech vykašlala na nějaké hrátky se žánrem a místy možná až příliš okatě sází na jistotu. Kytary, basa, bicí, vokál a sem tam nějaký synťák je všechno, s čím si po celých 25 minut hrací plochy vystačí. Stejně tak se dá mluvit o výrazivu – nic, co by kohokoliv překvapilo. V rámci žánrových mantinelů se namísto toho snaží o vytvoření chytlavých melodií a silných refrénů, což se jim daří.

Třeba hned druhá “Strawberry Joe” nebo “Shelter” jsou postavené na vynikajících sborových refrénech, neztratí se i “Live My Life”, která je okořeněná snad nejpovedenější melodií na albu. Těžko ale vybírat nejlepší kus, který by zbylou pětici skladeb válcoval na všech frontách. Jednotlivé písně jsou velmi vyrovnané a každá nabízí něco trochu jiného. Nejlepší na tom je, že “Fred & the Living Deads” není ani instrumentálně a skladatelsky blbý počin, jakkoliv to není hlavní stavební kámen tohoto ípka. Práce kytar je na poměry žánru a velice dobrá. Najdou se ostřejší riffy, jako je tomu v již zmiňované “Strawberry Joe”, vedle nich ale i jemnější vyhrávky v čele s “Infection”, z níž je nejvíce cítit melancholická nálada. Povedená je i rytmické sekce, která žene skladby kupředu v docela svižných tempech, hlavně rytmika bicích potěší propracovaností.

Když půjdu čistě po pocitech, je z “Fred & the Living Deads” cítit zápal a nadšení pro věc. Deska, sic není inovativní, má energie na rozdávání a upřímně mě baví. Živelnost se sem tam snoubí s trochou melancholie pro měkčí srdce, z čehož vznikají pro mě nejlepší momenty celého alba. Pro mladé rockové bandy z Francie (alespoň ty, které se dostanou k mým uším – a v poslední době jich nebylo zrovna málo) je to vůbec jakési poznávací znamení. V zajetých kolejích dokáží vytvářet nahrávky na velmi dobré úrovni, kterým člověk věří, že jdou zkrátka od srdce a nejen díky tomu se jen tak neoposlouchají. A když se k tomu přidá dobrá instrumentální stránka a třebas i dobrý vokál, což hlavní persóna alba, Fred Labudka, rozhodně splňuje.

Pozitivní dojem z desky nakonec podtrhuje i velmi dobrá úroveň produkce. V zásadě nemůžu albu moc co vytknout. Skladby fungují, baví a neoposlouchají se na prvních pár poslechů. I po intenzivním poslechu mi pořád mají co nabídnout, což se mi u rockové muziky zas tak často nestává. Fred & the Living Deads skutečně nelžou, když tvrdí, že jejich hudba je chytlavá a úderná. Vzhledem k tomu, že jde o debut je možná hodnocení trochu nadsazené, ale “Fred & the Living Deads” splňuje všechno, co od rocku očekávám, a ještě přidává něco navrch. Rozhodně by neškodilo, kdyby se k ípku přidali ještě dvě, tři skladby, aby z toho byla plnohodnotná deska, protože šest písní vážně uteče jako voda, ale to snad nelze brát ani jako výtku. Zasloužených sedm a půl bodu.