Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 27.11.2015 Label: Freshtea Tracklist: 01. Sathanas Is Here… 02. Goat Cyclus 03. One Night Before the Other 04. In a Bucket of Blood 05. R.O.D. 06. A Blacksmith for the Souls of Metal 07. Flight of the Battish Cauldron 08. Sacrifice Hrací doba: 40:12 Odkazy: web / facebook

Woe J. Reaper je taková trošku svérázná postavička norského black metalového undergroundu. Tenhle cápek z Trondheimu je docela pošuk, zhuleným odpovídáním v některých rozhovorech počínaje, vlastní prezentací pokračuje (zfetované fotky k minulému albu „Psych Minus Space Control“, na nichž Reaper s image pedofilního strejčka pózuje v psychedelické mlze, jsou fakt klenot), samotnou muzikou konče. A právě tu muziku Woe J. Reaper pouští do světa skrze svůj osobní projekt Furze.

Abychom novinku „Baphomet Wade“ mohli zasadit do nějakého kontextu, pojďme se nejprve podívat na to, jak se hudba Furze v průběhu let vyvíjela, protože je to vcelku zajímavé a především to hodně pomůže ve vnímání čerstvého zářezu na dlouhohrající pažbě. Zpočátku své kariéry (dá-li se vůbec v případě takto podzemních skupin mluvit o kariéře, ale dejme tomu) se Woe J. Reaper pustil do black metalu, který byl tak extrémně syrový, mrazivý a undergroundový, až to pomalu zavánělo koňskou dávkou nadsázky. Co byste si pod tím měli představit, pokud ty první tři alba neznáte? Inu, prasácký zvuk, kytara bzučící takovým způsobem, až skoro nezní jako kytara, trochu zdrogovaná nálada a navrch lehce imbecilní vokál, jenž však v tom marastu možná překvapivě funguje.

Cca v takovém duchu se, hodně stručně a vágně popsáno, nese debut „Trident Autocrat“ (2000) a také jeho následovník „Necromanzee Cogent“ (2003), akorát s tím rozdílem, že zatímco na prvním albu se Woe J. Reaper pustil do pěti krátkých tracků a jedné třináctiminutovky, na dvojce už se takhle dlouhé písničky nacházely dvě a k nim navíc ještě 23 minut dlouhý kolos „Sathanas’ Megalomania“. Nicméně abyste to nechápali nějakým způsobem, jakým to vyznít nemá… ačkoliv se to podle dosavadního popisu nemuselo tak explicitně zdát, obě ty alba jsou dobrá a mám je rád. Je to prostě ten druh věcí, které jsou natolik ujeté, až jsou vlastně fakt parádní. Ve stejném duchu se nesla i třetí deska „UTD“ z roku 2007, jež je vlastně splitkem, které Furze vydal sám se sebou. Jednu výraznou změnu ovšem „UTD“ přineslo – nějakým způsobem se stalo, že po tomhle norském mrazivém chlívku sáhla relativně velká firma jako Candlelight Records a právě ta vydání třetí fošny zaštítila.

Zato od čtvrté desky „Reaper Subconscious Guide“ (2010) to už začíná být opravdu zajímavé, protože kromě změny labelu na další zavedené jméno Agonia Records (i u nich však Furze vydržel jen po období jedné placky) nastal obrat i po hudební stránce. Jestli byla dosavadní tvorba „jenom“ zvrhlým black metalem, s „Reaper Subconscious Guide“ Furze skočil rovnýma nohama do zdrogovaných vod jakéhosi psychedelického black rocku. Rozhodně to byla věc, jež nesedla každému (vzpomínám si, že jsem to kdysi posílal bývalému kolegovi Ježurovi, jenž prohlásil, že to je absolutně neposlouchatelná sračka), ale mně to ohromně zachutnalo. A jestli byl do téhle doby Furze jen něčím, co jsem si občas s chutí pustil, tak do čtvrté řadovky jsem se zamiloval, stejně jako do jejího následovníka „Psych Minus Space Control“ (2012). Ten sice přinesl lehce metalovější sound oproti „Reaper Subconscious Guide“, ale pořád to byly totálně psychedelické drogy s mocnou atmosférou.

Asi jste si všimli, že se pomalu začínáme blížit do současnosti. Tři roky uběhly jako voda a v listopadu Furze pustil do světa šesté album „Baphomet Wade“, jehož vydání jen tak mimochodem doplnil i prvním koncertním vystoupením kapely vůbec. Nebudu to nijak zastírat – těšil jsem se fakt hodně. „Reaper Subconscious Guide“ a „Psych Minus Space Control“ jsou výborné šlehy a od „Baphomet Wade“ jsem chtěl další nálož deviantní psychedelie. Nicméně velice rychle mě to přešlo, jelikož novinka přesně takováhle není, jakkoliv její obal může naznačovat opak.

„Baphomet Wade“ se totiž – a z mého úhlu pohledu bohužel! – otáčí zpátky do minulosti a snaží se oživit to, co již Furze řekl v rámci „Trident Autocrat“, „Necromanzee Cogent“ a „UTD“, přičemž asi nejblíže to má k poslední jmenované nahrávce říznuté trochou debutu. Navíc (a o to je to horší) mi přijde, jako kdyby to podání na „Baphomet Wade“ bylo osekáno i o ty nejnetradičnější momenty, protože i na těch prvotních nahrávkách se tu a tam objevila příjemně úchylná pasáž jdoucí nad black metalový rámec. Takových je na novince jen minimum a patří mezi ně třeba pazvuky v „In a Bucket of Blood“, rozjezd „R.O.D.“, úplný konec „Sathanas Is Here…“ nebo vyjeté melodie ve „Flight of the Battish Cauldron“. Ale ve finále to jsou vlastně jen detaily a nejedná se o nic natolik zásadního, aby to celkový ráz „Baphomet Wade“ posouvalo do jiného světla.

Většina desky se totiž nese v duchu extrémně syrového black metalu s docela punkovým přístupem. Proti tomu v základě nic, ale už mi vadí, že první tři alba s tímhle byla zajímavější a že v porovnání s psychedelií minulých dvou počinů je to obrovský krok zpátky. Taková ta typická zvrácenost a úchylnost Furze v tom sice cítit je (hlavně vokál je furt magořina, to se prostě musí nechat), čas od času se objeví docela cool riff (třeba jeden v „One Night Before the Other“ má docela koule), avšak obecně vzato mi to prostě přijde poměrně málo a nemůžu se ubránit jistému zklamání.

Možná, že čas můj názor zkoriguje nebo snad dokonce změní, stát se může ledacos, ale v současné chvíli mi „Baphomet Wade“ příliš nesedlo (zčásti určitě i proto, že jsem doufal v něco docela jiného, než jsem nakonec dostal – to nijak nepopírám). Sice jsem neměl problém album několikrát poslechnout, ale staré věci mi jednoduše připadají lepší a v porovnání s „Reaper Subconscious Guide“ a „Psych Minus Space Control“ je novinka už vůbec spíš jen taková jednohubka na pár poslechů, k níž se mi nebude moc chtít vracet. Už jen z toho důvodu, že to zní trochu jako obšleh prvních tří placek a že když budu chuť na Furzeho syrovost, vždycky radši sáhnu do poličky pro „Trident Autocrat“ nebo „Necromanzee Cogent“…