Gars - Gdy agresja rodzi spokoj

Gars – Gdy agresja rodzi spokój

Gars - Gdy agresja rodzi spokój
Země: Polsko
Žánr: post-hardcore / sludge
Datum vydání: 26.5.2014
Label: Bajkonur Records

Tracklist:
01. Przed
02. Po
03. Wszystko
04. Nic
05. Zawsze
06. Nigdy

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Bajkonur Records

Alternativa v Polsku je posledních několik let čím dál výraznější a zejména post-metal/hardcore a atmosférický sludge zažívá v čele s Blindead, Obscure Sphinx a dalšími spolky zlaté žně. Není proto divu, že tamní scéna postupně vzkvétá a plodí přinejmenším kvalitní spolky. Dnes recenzovaní Gars se řadí přesně do tohoto proudu a nutno podotknout, že nejsou naprostými nováčky, nýbrž fungují už od roku 2008 a hlásí se již s třetím albem. A ačkoliv je novinka “Gdy agresja rodzi spokój” mým prvním setkáním s kapelou, vážně uvažuji, že se podívám i po starších počinech, protože jestli jsou tak dobré jako tahle deska, za poslech rozhodně stojí.

Nechci vás tu zbytečně krmit omáčkou okolo, takže jen stručně zmíním, že Gars je pětihlavá atmosférická saň z Trojměstí (konurbace měst Gdaňsk, Gdyně a Sopoty). Víc o pozadí tvorby v podstatě vědět nepotřebujete, to nejdůležitější je tady totiž hudba samotná. A když už jsem to nakousl na konci předchozího odstavce, nezbývá než přiznat, že splňuje prakticky všechno, co bych kdy mohl očekávat od tak atmosférické směsice, jakou všemožné post-metaly, post-hardcory, emocory a sludge bezesporu jsou. A jakkoliv se tyhle žánry můžou zdát poslední dobou hrozně trendy a šik, zrovna z Polska v posledních letech lezou skutečně kvalitní jména, a sic Gars nejsou natolik výrazní, zařadit je mezi ně musím.

Ačkoli se v zásadě drží všech pravidel postupně se usazujícího subžánru, solidní nápady, nosné riffy a melodie jim rozhodně nechybí, stejně jako atmosférické plochy a vůbec tah na bránu. Svoje přidává i velmi svojská produkce. Pokud promo metariály nelžou, celá deska byla nahrávána v jakési boudě na analogovou pásku, takže zvuk možná není prokreslený do nejmenších detailů, slyšet je ale vše potřebné a hlavně – mírně špinavý a hutný sound dělá z “Gdy agresja rodzi spokój” pěkně živelnou, a především silně upřímnou záležitost. Jako těsný vítěz vychází druhá skladba “Po”, která mi z pětice skladeb (nepočítám závěrečné ukecané outro) sedla nejvíc. Nesmím ale zapomenout ani na zbytek desky, který neobsahuje vyloženě slabý a třeba závěr hned úvodní “Przed” je úchvatnou záležitostí.

Ostatně, ono vmáčknout na slabou půlhodinu hudby nějakou vatu by byl vážně kumšt, takže i když je “Gdy agresja rodzi spokój” vážně krátký počin, který kolem vás proletí dřív, než stihnete cokoliv říct, Gars se díky tomu povedlo nahrát solidní album, ke kterému mám důvod se vracet. V písních občas zaslechnu náznaky domácích Lvmen v rytmické sekci (budiž jim země lehká), atmosférické riffy zase tu a tam zavoní švédskými Cult of Luna, nebo dalšími našinci Drom. Ač jde o můj dojem, inspiraci Gars určitě zazlívat nemohu, protože na to pořád nabízí dost své vlastní tváře i relativně dost nápadů. Nakonec je možná škoda, že pomyslných mantinelů žánru se občas drží jako klíště, mám za to, že tahle parta by ze sebe mohla vymáčknout přece jen o něco víc.

Stěžovat si ale nemůžu. Na “Gdy agresja rodzi spokój” už na vatu nezbylo místo, takže půlhodinová deska kolem vás prosviští do minulosti, ani nebudete vědět jak. Sic by zasloužila dobrých pět, deset minut na vrch, a věřím, že by Gars utáhli s přehledem i těch čtyřicet minut, novinka je parádním zářezem do diskografie a pokud jste fanoušci hutné atmosféry s drsným sociálním podtextem, dejte téhle fošně šanci. Je totiž přesně taková, jako její název. Po všem tom náseru, nabroušených kytarách, drtivé baskytaře a mírně nervnímu závěru se vám dostane příjemného klidu… který ovšem nevydrží příliš dlouho, protože nutkání pustit si “Gdy agresja rodzi spokój” ještě jednou, je prostě příliš silné.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.