Země: Austrálie Žánr: atmospheric post-black metal Datum vydání: 29.4.2016 Label: Prophecy Productions Tracklist: 01. I 02. Escape 03. I’ll Give Myself to the Wind 04. Under Crimson Skies 05. V 06. The Old Dead Tree 07. With the Death of a Blossoming Flower 08. Closer Hrací doba: 44:58 Odkazy: facebook / bandcamp

Tima Yatrase lze v rámci australské post-blackové scény považovat za jednu z nejstěžejnějších a nejčinnějších osob. Projektů a kapel, jimiž navzdory svému stále nízkému věku prošel, je věru nemálo. Také nástrojově to měl Yatras vždycky pestré. Ačkoliv jde primárně o bubeníka, v některých projektech má své pevné místo nejen vzadu za škopky. A ani takových spolků není málo. Z těch neaktivních zřejmě postačí jméno jediné – Austere; ze současných třeba Autumn’s Dawn, kde Tim spolu s jistým Anguishem vaří post-rockové sladkosti (co jsem měl čest slyšet, tak nedoporučuji), a pak samozřejmě Germ – sólový projekt, Yatrasova osobní výpověď. Její letošní podobu, v pořadí již třetí dlouhohrající, představí následující řádky.

Ke Germ jsem výrazněji přičichl až na minulém „Grief“, chválený debut „Wish“ jsem slyšel, co si pamatuji, snad pouze velmi letmo. Na „Grief“ se Yatras prezentoval písničkově laděným a elektronikou šlehnutým blackgazem, v němž člověk mohl najít odkazy nejen na australský post-black typu Woods of Desolation, ale rovněž třeba Amesoeurs. Tehdy se mi „Grief“ líbilo, a i když jsem ho od té doby pravidelně nepřehrával, některé songy mám rád doteď. Při zpětném ohledu sice jako celek nefungovalo úplně ideálně, ale jo, příjemná deska to určitě byla. Od letošního následovníka jsem tudíž čekal něco obdobného, tedy několik příjemných poslechů, byť bez geniální nadstavby.

Jedno se Yatrasovi upřít nedá. Jeho rukopis je na novinkovém „Escape“ stále parádně rozeznatelný. Ani z přílišného vysedávání na jednom místě nelze Australana vinit, oproti „Grief“ má nová deska úplně jiný charakter. Zatímco předchůdce cílil spíše na vyznění jednotlivých skladeb a celek trochu zanedbával, „Escape“ je v tomto ohledu naprostým protipólem. Jde o veskrze monotónní záležitost bez vybočujících momentů, o soudržný monolit, který neuhýbá a po celých 45 minut si jede to své. O tom, jak to činí, později.

Teď ještě pár slov k už nakousnutému vývoji, s „Escape“ se totiž Germ neposunul jenom v rovině celek-jednotlivina. Ubyl i význam elektroniky. Zatímco debut „Wish“ byl, alespoň dle ohlasů a matných vzpomínek, elektronikou výrazně protkán, s „Escape“ se to má jinak. V základu jde o relativně konzervativní atmosféricky blackovou deskou s typickými blackgazovými náladami, klávesovým podmazem a občas se objevujícími čistými vokály. Tomu se mírně přizpůsobil i zvuk, který působí o trochu zastřeněji. Což je fajn. Vzhledem k povaze hudby logický krok a určitě jedno z pozitiv.

Pověděli jsme si, že se novinka snaží více dbát na celek, což je opět jedině kvitovatelné. Bohužel, jen ze soudržnosti není deska živa a již teď mohu konstatovat, že cena za větší monolitičnost byla zatraceně vysoká. Ani by nevadilo, že se Germ drží po celou dobu skromnějších prostředků – ubylo elektroniky a vybočujících pasáží. Na tom není nic špatně, respektuji to. Problém nastává v momentě, kdy posluchač zjišťuje, že jednotlivé skladby nabízí neustále jedno a to samé. „Escape“ totiž ve skutečnosti není ničím jiným než omíláním toho stejného s absencí jakéhokoliv zaznamenáníhodného nápadu, který by dokázal Yatras postupně opracovávat. Písně působí bezradně, žalostně postrádají nápady a smysluplný vývoj. Převedeno do světa barev, Germ malují zatvrzele jednou jedinou základní barvou. Nepracují s ní, nepředkládají jemné odstíny. Ta základní barva je navíc strašně nudná, nebaví. Jako když v textovém editoru volíte základní červenou…

Mohli byste mi oponovat, že album cílí primárně na atmosféru, všechno jí podřizuje, hýčká si ji. Jenomže správná atmosféricky laděná deska má posluchače celou dobu držet svými klepety a za žádnou cenu nepouštět. Takovou sílu novinka Germ nemá a mnohem blíže než k nahrávce s parádní atmosférou má „Escape“ blíže k jakémusi nevýraznému, unylému a naivně sladkému nic. Třičtvrtěhodinové rozplizlé nudě.

Budu parafrázovat slova vyřčená na počátku recenze. Od „Escape“ jsem čekal příjemně poslouchatelnou nahrávkou, která mě sice do kolen nedostane, ale na pár poslechů solidně zabaví. Jak asi tušíte z řádků výše zanechaných, nepovedlo se. Nebýt odhodlání novinku Yatrase recenzovat už dávno před jejím vydáním, „Escape“ bych rozhodně nevěnoval tolik hodin, kolik jich ve finále bylo. Nedělal jsem to ani tak z potěšení, ale spíš z potřeby absolutně se přesvědčit, že Germ je na novém albu skutečně natolik bezzubý. Že působí dojmem jakési soft verze depresivně blackových klišé. Uvidíme, jakým směrem se to v táboře projektu vyvine, protože pokud vše zůstane při stavu současném, obávám se, že „Escape“ je poslední nahrávkou Germ, kterou jsem slyšel.