Země: USA Žánr: metalcore Datum vydání: 24.7.2020 Label: Closked Casket Activities Tracklist: 01. Impenetrable Cerebral Fortress 02. Cries of Pleasure, Heavenly Pain 03. Self-Inflicted Mental Terror 04. Lie, Deny, Sanctify 05. Fucking Towards Salvation 06. All Fall Down the Well 07. Shallow Reflective Pools of Guilt 08. Sin in My Heart Hrací doba: 15:48 Odkazy: bandcamp

Když se řekne metalcore, asi se většině vybaví všechny ty navoněné kapely z počátku tohoto století, které tenkrát nabraly takovou popularitu, že je šlo zaslechnout úplně všude, od sportovních videoher až po pořady typu Eso. Přítulné riffy, vtíravé melodie, nezbytné breakdowny a puberťácky naštvané sloky křížící se se zamilovanými refrény. No prostě jedna z nejhorších věcí, co se kdy metalu přihodila. Přesněji řečeno TA nejhorší. I tohle však mělo nějaký odůvodnitelný základ, jenž vycházel z té původní podstaty metalu (v tomto případě i punku) a nesnažil se jenom za každou cenu zalíbit patnáctkám a zlobit jen tak akorát, hlavně aby se ještě vešel do hlavního proudu.

Pakliže vynecháme crossoverthrashové kapely z osmdesátek, tedy pionýry míchání hardcoru a metalu, a podíváme se rovnou na metalický hardcore, o kterém v případě Gulch a jejich „Impenetrable Cerebral Fortress“ bude řeč, tak se dostaneme na začátek let devadesátých a k uskupením jako Earth Crisis, Integrity nebo kultovním Merauder s tím nejpřísnějším songem všech dob – „Master Killer“. To ještě asi tito tvrdí hoši netušili, do jakých vyměklých sraček se jejich domovský žánr jednou dostane.

Gulch zatápí pod kotlem přesně v tomto duchu tradičního metalcoru. V jejich případě je tento styl silně postaven na deathmetalovém podhoubí, které je nejvíce znatelné v riffech, stejně tak dokáží svou mrazivostí a temnotou občas zabrousit k black metalu a zpěv je pak do nejextrémnějších otáček vyhnaný hardcorový řev. Pojetí žánru může teď působit bohatě, ale přestože v tom lítají do všech směrů, Gulch nehrají nijak náročnou hudbu. Jsou schopni zandat naprosto debilní hoblovačku stejně jako nečekaný blastbeat a vyšlápnou si i na goticky alternativní pasáže. Občas to šlape výborně, jindy nehezky klopýtají. I přes ty veškeré výkyvy a občasné kroucení hlavou, co všechno jim projde, je to ale neskutečná jízda a zábava.

Jízda a zábava je to taky proto, že „Impenetrable Cerebral Fortress“ tak rychle utíká. Jednak má album pořádnou porci energie a dostatek chytlavých nápadů, ovšem velkou roli hraje také fakt, že to celé trvá jen 15 minut. To je první z vtipných poznatků o této nahrávce. Gulch vysílají do éteru svá díla už od roku 2016. Dosud vydali jedno EPčko a jedno demo. Mluvit v jejich případě však o krátkohrajících nahrávkách a těch dlouhohrajících trochu postrádá význam, protože třeba ono „krátké“ EP „Burning Desire to Draw Last Breath“ je pouze o necelé dvě minuty kratší než „dlouhá“ prvotina „Impenetrable Cerebral Fortress“. Takže sice ano, o fous to zvládli, ale jenom díky tomu, že na konec dali více jak tříminutovou předělávku (skvělou) od Siouxsie and the Banshees.

Za další je docela sranda to, jak novinka zní. Já Gulch objevil minulý rok díky promo nahrávce (nebo chcete-li demu), která čítala dvě skladby, „Cries of Pleasure, Heavenly Pain“ a „Self-Inflicted Mental Terror“, mimochodem jejich dva nejlepší výplachy, které jsou přítomny i zde. Dvoupísňové promo mělo produkci, za niž by se nemusel stydět ani kdejaký výtvor z řad velkých vydavatelství. „Impenetrable Cerebral Fortress“ je však oproti tomu naprostý hnůj. Snad i amatérsky nahraný živák „Live on Axe to Grind“ zní lépe, o předchozím EP a demáči nemluvě. Zvuk „Impenetrable Cerebral Fortress“ je prostě originál. Ze zdejších přebasovaných kopáků nadskakují repráky a nelidsky přepálený zpěv dokáže vyrývat hlubokou rýhu do lebky. Kdo jim to poradil, nevím (asi teda producent Jack Shirley), ale po pár protočeních jsem si to oblíbil.

Ocenit se musí také výtvarná stránka „Impenetrable Cerebral Fortress“. Gulch opět spojili síly s kanadským tatérem říkajícím si Boone Naka. Ten se zaskvěl už na „Burning Desire to Draw Last Breath“, avšak „Impenetrable Cerebral Fortress“ se mi líbí ještě víc. Je vidět, že na věcech okolo kapely si dávají záležet. Trika a ostatní zboží tiskne sám hlavní direktor kapely, kytarista Cole Kakimoto, všeho vychází málo, takřka v limitovaných edicích a od jisté doby vystupují všichni zásadně pouze v černých džínách a bez trik. Zdá se, že jim to funguje, protože slyšet je o nich čím dál více.

V případě, že vás Gulch a jejich „Impenetrable Cerebral Fortress“ zaujalo, můžete si pustit také letošní „California Cursed“ od spřízněných Drain. Tam bubeník Gulch, Sam Ciaramitaro, zpívá a naplno tam vyniká bydliště všech těchto borců, tedy kalifornská oblast Santa Cruz. „Impenetrable Cerebral Fortress“ mě však baví daleko víc. Prosluněná pláž, vlny, surfy a pohodička, to u Gulch nedostanete. Ale vyhrocený, syrový a nesmírně zábavný metalcore ano. Velice povedená deska.