Země: Španělsko Žánr: grindcore Datum vydání: 24.5.2011 Label: Relapse Records Tracklist: 01. Open Heart Butchery 02. Traumaggedon 03. Resuscitation Manoeuvres 04. Flesh-Devouring Pandemia 05. Fomite Fetish 06. Amputation Protocol 07. 911 (Emergency Slaughter) 08. Doctors of Malpractice 09. Tumour Donor 10. Hospital Thieves 11. Splatter Nurse 12. Hypochondriac 13. Ingresó Cadáver 14. Necronatology 15. Intravenous Molestation of Obstructionist Arteries (O-Pus VI) Hrací doba: 35:18 Hodnocení: Maggot – 6,5/10 H. – 7/10 Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp

Pokud aktuálně hledáte destinaci, kterou byste poctili svou návštěvou, výběrem Španělska chybu určitě neuděláte. Je tam horko, krásné ženy a také jedny z nejvyhlášenějších nelegálních jatek na světě. Už jen poslední položka je dosti lákavým předkrmem k poslechu horkokrevných španělských patologů Haemorrhage, kteří čerstvě vydali desku pojmenovanou “Hospital Carnage”. Ano, deska je velice rytmická, oxymóron střídá jen další oxymóron a celé tematické podbarvení připomíná kouzelnou školku v dobách své nejlepší slávy. Tohle všechno můžete z alba vyčíst, pokud frčíte na kokainu pajcovaném ostrou chilli omáčkou, případně když se prokoušete vším tím doktorským slovníkem, který dokonale láme jazyk, ale zároveň nenajdete lepší způsob, jak s největší odporností a jistou formou tajemna vyjádřit svou nenávist k živým a lásku k mrtvým.

Goregrind rozhodně nepatří mezi ty žánry hudby, které vám běžně pustí na Óčku, o to více potěší zjištění, že se Haemorrhage svého klacku drží stejně pevně jako podrážděný dobrman. Možná až moc pevně, jelikož s novou deskou předčili pouze sami sebe, nikoliv alespoň úpatí žánru. Proč taky? Deska “Hospital Carnage” je působivě vznešený hold kapelám jako Carcass, které tento směr kdysi vybudovaly. Na Haermorrhage ovšem bylo vždy něco… možná něco španělského? Zvuk je o něco špinavější, leč po technické stránce mnohem vypulírovanější a z tempa alba jde cítit rychlejší a naštvanější tempo, než na které jste zvyklí u britských souputníků. A můžeme se tu spolu hádat do krve o kvalitách hudby… nic takového totiž neexistuje. Ne v subjektivním světě.

Existují ovšem fakta, s nimiž se manipuluje mnohem lépe. “Hospital Carnage” bylo natočeno pod taktovkou Relapse Records, což se veskrze pozitivně projevilo na technické kvalitě nahrávky. Je totiž naprosto zřetelné, že vedení nijak nezasahovalo do samotné tvorby, která je samozřejmě veskrze přímočará a lineární. Jednotlivé prvky hudby jsou příjemně odděleny, tudíž už nepřevládají mechanicky znějící bicí a co lépe, kytara je opravdu slyšet! Což samozřejmě není všechno, kvalitní nahrávka by se měla zvukově reprezentovat, a ačkoliv “Hospital Carnage” pořád postrádá ten potřebný drive mnoha jiných kapel, v oblasti grindu je opět o něco výše, zejména v kontrastu s předchozí tvorbou, která nebyla nikterak početná. Stále je ovšem co zlepšovat, jelikož a protože jsou některé songy zkrátka ukázkou perfektního umu, sem tam prolnutého s příjemným nápadem, zatímco další zastupují tu již několikrát slyšenou labutí píseň, která se s přibývající dobou mění spíše v ošklivé káčátko.

Konečně se ale dostáváme k tomu příjemnějšímu. Pokud tedy máte rádi krev a obecně morbidní témata, což pravděpodobně máte, pokud jste to dotáhli až k tomuto odstavci. “Hospital Carnage” reprezentuje tradiční “nemocniční” goregrind, kdy jsou veškeré texty – ať o nich pochybujete sebevíce – zahaleny v nemocničním feelingu, který není založen ani tak na resuscitaci, jako spíše absolutním umrtvení. V podstatě jde o putování psychopatického chirurga, jehož licence očividně vypršela již hodně dávno. Písně s názvy jako “Flesh-Devouring Pandemia” (“Maso požírající pandemie”) nebo “Doctors of Malpractice”(“Doktoři nedbalosti”) hovoří víceméně za vše, přesto je v nich o trošku více, než by se mohlo, na základě předsudků, zdát.

Album celkově už není jen exponenciálně vzrůstající směsicí zvuků, ale také se tu nebavíme o orchestrální verzi extrémní hudby. Pro fanoušky mnoha různých crossover stylů, mezi něž se řadím i já, určitě potěší přítomnost techničtějších pasáží, které příjemně obepínají onu pevnou a jednoduchou strukturu písní a dále je rozšiřují. Mnohdy jednotvárnou píseň příjemně oživí několikavteřinový riff, který je sice v případě goregrindu tohoto druhu pětihvězdičkovým nadstandardem, ovšem zatraceně vítaným. Pokud jde o vokály, zkušený growler Lugubrious vhodně proplétá klasické nízko položené vrčení s pisklavými tóny a bublavým hrdelním zpěvem. A jsou to právě vokály, které by mohly být více přizpůsobeny samotné hudbě.

“Hospital Carnage” nepředstavuje vůbec nic nového, ať už se bavíme o lokální tvorbě nebo žánru jako celku. Haemorrhage ovšem udělali mnohem větší krok v rámci sebe samotných. Ačkoliv jde většinou o malé krůčky, jsou to přesně ty krůčky, které jsou důležité k povznesení se o další úroveň výše. Technické výplně písní nijak nekazí atmosféru prasečiny a operačního sálu, naopak, ještě o něco více prohlubují vztah mezi ušními bubínky a svou hudbou. Nečekejte nic originálního, jen staré dobré, ale vyleštěné pány opravdové mrtvice.

Další názory:

Můj názor jen v krátkosti: “Hospital Carnage” je přesně to, co od Haemorrhage všichni očekávají a chtějí – chlívácký grindový nářez bez servítek. Jako ano, dalo by se určitě najít několik málo prvků, které bychom mohli s klidem označit jako posun, ale to jen v tom případě, pokud bychom se v nahrávce nimrali. A to já osobně u muziky jako Haemorrhage nemám vůbec zapotřebí. Když si totiž pouštím tyhle španělské patology, chci dostat jen neurvalý hudební prasečák, lítající střeva, hektolitry krve a neutuchající nemocniční zápach. A to všechno na “Hospital Carnage” je.
H.