Země: Slovensko Žánr: techno / experimental Datum vydání: 4.6.2020 Label: Sky Burial Productions Tracklist: 01. Burzumba 02. So Vakerehas? Hrací doba: 48:01 Odkazy: facebook

Halucigani mají zaděláno na instantní kult jak sviňa už jen svým názvem. To jméno se mi fest líbí. Halucinogenní cikáni. To chceš… pokud teda nejseš ortodoxní bojovník za politickou korektnost, protože pak bys uznával jen halucinogenní Romy!

Za Halucigani stojí dva veteráni slovenské elektronické scény Maraki a Ergot. Na nepojmenovaném debutovém album vysypali dva tracky shodně trvající dvacet čtyři minut, takže je evidentní, že půjde o pořádnou srandu pro posluchače, kteří to mají rádi dlouze a divně. Oba songy se nesou ve značně odlišném duchu, tak se na ně pojďme podívat:

„Burzumba“ – asi takhle by svůj životní projekt pojmenoval Varg Vikernes, kdyby to byl cikán. Nutno dodat, že v takovém případě by některé jeho názory dostaly ještě pikantnější příchuť, haha! Halucigani (fakt pecka jméno, musím to zopakovat) zde každopádně valí striktní techno čardáš. Těšit se můžete na dvacet čtyři minut hypnotického beatu, nad nímž se pomalu přelévají další linky – diktát tak přísný, že ani Babica by si ho na pánvi neprohodil!

Jasně, někdo by si mohl říct, že mu to zní jako pěkná nuda. Rozumím tomu. Určitě se najde hromada posluchačů, které představa poslechu jednoho beatu po takovou dobu neláká a neuvidí respektive neuslyší v tom žádné kouzlo. No, takovým Halucigani samozřejmě určeni nejsou. Pokud ale máte rádi monotónní muziku s pozvolným progresem a trpělivým budováním, tak „Burzumba“ by vás podle mě bavit mělo.

A klidně ještě přihodím další kacířskou myšlenku. Osobně vnímám velkou paralelu mezi podobným acid technem a dlouhými monotónními blackmetalovými opusy. Na první pohled to může vypadat jako strašná hovadina, ale já osobně v obou disciplínách cítím velkou podobnost, kdy se pracuje s omezenými výrazovými prostředky a minimalismem, jejichž prostřednictvím se – v ideálním případě – daří tvořit omamnou auru, od níž se nelze odtrhnout. Chápu, že hurá-metalisti si budou klepat na čelo a nepochopí, ale já si za tím stojím, poněvadž mě obě tyhle věci oslovují podobně.

To už jsem nicméně trochu odbočil, takže pro jistotu ještě zopakuju, že „Burzumba“ je kurva super a už jenom kvůli tomuhle tracku stojí album Halucigani za poslech, a přesunu se ke druhé stopě „So Vakerehas?“.

„So Vakerehas?“ nemotá posluchače tak lákavým způsobem jako „Burzumba“, což ale vynahrazuje tím, že předvádí o hodně větší divočinu. V beatech lze slyšet spíš tekno až hardcore tekno. Obecně se tu ale valí docela hutná avantgarda. Kdybyste hodně chtěli, mohl bych tu začít rozhlašovat i něco o vlivech industrialu a místy dokonce noisu, ale vedle toho „So Vakerehas?“ obsahuje ještě další hromadu stěží pojmenovatelných pazvuků, hlubokého zefektovaného vokálo-chrochtu, brumlání a další (pravděpodobně) improvizované prapodivnosti, jejichž vyšší smysl objevíš jen v momentě, když jsi cikán a na tripu. Nebo tak něco.

Za mě výsledné skóre vypadá jednoznačně. „So Vakerehas?“ vnímám jako formálně zajímavé cvičení na téma hudební divnosti, ale samotný poslech mě zas tak moc neláká. Stačilo mi to tak dvakrát, třikrát a víc nepotřebuji. „Burzumba“ se mi zdá mnohem zábavnější, posluchačsky přívětivější a tady mám naopak chuť se vracet opakovaně. Tahle první polovina desky diktuje tak přesvědčivě, že „Halucigani“ podle mě pořád stojí za zvýšenou pozornost.