Země: Ukrajina Žánr: black metal Datum vydání: 25.12.2020 Label: Osmose Productions Tracklist: 01. Occidental, Beware the Steppe (Intro) 02. Those Who Worship the Sun Bring the Night 03. No Stronghold Can Withstand This Malice 04. To the North of Pontos Axeinos 05. Anxiously They Sleep in Tumuli 06. Melanchlaeni 07. Shadowed by a Veil of Scythian Arrows Hrací doba: 37:59 Odkazy: – K recenzi poskytl: Against PR

Snad se se mnou nebude nikdo hádat, když napíšu, že Roman Saenko patří ke stěžejním osobnostem ukrajinského black metalu. Právě on totiž patří k důležitým figurám hned několika zásadních kapel jako Hate Forest, Blood of Kingu nebo Drudkh. Poslední jmenovaní jsou samozřejmě tím nejznámějším jménem a ne náhodou si je dlouhodobě hýčká velký francouzský label Season of Mist, ale i Saenkovy další působiště nabízejí kvalitní muziku.

Jedním z těch relativně novějších projektů je také Precambrian, který sice funguje již od roku 2014 a v průběhu let vydal nějaká ta épéčka, ale dlouhohrající debut „Tectonics“ vyšel až loni v srpnu. Saenko zde po boku dalších členů Drudkh (mimo jiné), Vlada a Krecheta, pěstoval monotónní agresivní black metal, který se asi nejvíce blížil tomu, co kdysi hrávali Hate Forest (odpusťte jistou nepřesnost, samozřejmě záleží, o jaké éře přesně se bavíme).

Osobně jsem měl z „Tectonics“ velkou radost a ta deska mě bavila mimořádně, a to i navzdory násilně odsekaným závěrům jednotlivých stop. Šlo ale o nedostatek, jejž jsem ochotně odpustil s ohledem na to, jak dobře mi jinak celá deska dělala dobře na čuráka. Navíc jsem v Precambrian, které jsem do té doby neposlouchal, začal vidět důstojného následovníka odkazu Hate Forest s odlišným textovým zaměřením.

Než jsem ale stačil vydat recenzi, s níž jsem dle svého nejlepšího (?) zvyku otálel až do pekla, přišlo zčistajasna ohlášení nové desky samotných Hate Forest s názvem „Hour of the Centaur“ – první po celých patnácti letech od vydání „Sorrow“ (2005). Saenko se o novinku navíc postaral sám a nahrál si zpěv i všechny strunné nástroje, jen bicí mu jako host naprogramoval kolega Vlad. No, pojďme na to…

Saenkův rukopis je jasně rozpoznatelný a táhne se napříč všemi jeho projekty. Každý z nich se sice může pochlubit vlastní tématickou stránkou (například Blood of Kingu – sumerská, egyptská atd. mytologie; Precambrian – geologie a nejstarší epochy planety Země; Drudkh – příroda, ukrajinská historie a folklór) a díky ní i určitým jemným posunem ve vyznění a atmosféře, ale hudební postupy a skladatelský přístup ty kapely sdílejí.

Pro „Hour of the Centaur“ tohle platí taktéž, protože i tohle album staví na trpělivém budování atmosféry, pomalém vrstvení motivů a důrazu na monotónnost a monolitičnost. Určitě tedy lze tvrdit, že „Hour of the Centaur“ v jistých ohledech na starší tituly Hate Forest navazuje, ale s ohledem na situaci načrtnutou v předešlém odstavci by bylo překvapující, kdyby tomu tak nebylo.

Paradoxně bych ale řekl, že „Hour of the Centaur“ má u mě pocitově blíže spíš k Drudkh. Nemluvím nutně jenom o druhé polovině devítiminutového songu „Anxiously They Sleep in Tumuli“, která by se klidně mohla ukázat na albu Drudkh a nikdo by proti tomu neřekl ani hovno, protože se jedná o vyloženě drudkhovskou záležitost. Ostatně, podobné pasáže se u Hate Forest objevovaly i dříve, viz třeba „The Gates“ z desky „Purity“. Přijde mi však, že „Hour of the Centaur“ má k Drudkh blíže i produkčně a obecně mi to zní spíš jako rychlejší a agresivnější Drudkh. „Tectonics“ mělo po mém skromném soudu ke starší tvorbě Hate Forest blíže a určitě šlo o víc duchovního nástupce „Sorrow“ než „Hour of the Centaur“.

To je pro mě docela zajímavé zjištění, ale vzhledem k jasně nalinkovanému rukopisu Saenka to vlastně není mimo. Věřím nicméně, že přinejmenším z myšlenkového hlediska „Hour of the Centaur“ do tvorby Hate Forest spadá, i když to lze jen těžko plně posoudit, když texty tradičně k dispozici nejsou.

Netvrdím ale, že mě tenhle posun ve vyznění Hate Forest sere. „Hour of the Centaur“ je pořád dobré album, jehož poslech mě bavil, atmosféra naprosto v pořádku a celkově mi Saenkův přístup k black metalu sedí, takže si moc nemůžu stěžovat. Určitě si umím představit, že se k „Hour of the Centaur“ vrátím spíš než k posledním pěti albům Drudkh, která mi s odstupem přece jenom dost splývají („Вічний оберт колеса“, „Борозна обірвалася“, „Їм часто сниться капіж“) anebo je rovnou nemusím („Microcosmos“, „Пригорща зірок“).