Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 30.9.2020 Label: Amor Fati Productions Tracklist: 01. Part 1: Auf der Schwelle 02. Part 2: Unter sieben Sternen 03. Part 3: Im Labyrinth der Dunkelheit Hrací doba: 36:24 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Amor Fati Productions

Patříte-li k pravidelným návštěvníkům našeho infernetového plátku, pak by vám jméno Häxenzijrkell nemuselo nebo snad dokonce ani nemělo být cizí. Tuhle německou čarodějnickou syrovost jsme zde poctivě „hajpovali“ už několikrát. Sice tu nemáme zrecenzované všechno, co říšské duo doposud vydalo, ale na pár pozitivních kritik jsme si čas našli a mimoto se Häxenzijrkell několikrát objevili i v našich nechvalně proslulých eintopfech.

Konkrétně jsme se zde již v minulosti bavili o minialbech „Des Lasters der Zauberey“ (2016) a „…von Glut und Wirbelrauch“ (2018) – obě jsou skvělá. Jako excelentní bych pak i s odstupem stále označil splitko s rakouským projektem Brånd. Mimoto mají Häxenzijrkell na kontě ještě rovněž výtečný demosnímek „Demo I“ a split s belgickými LVTHN, jejichž dva songy Němci se svým opusem „Blutsabbat“ převyšovali až nehezky moc.

Všehovšudy se tedy dá říct, že Häxenzijrkell za sebou mají neřadovou tvorbu, za niž se nejenže nemusejí stydět, ale dokonce na ni mohou být i pyšní. Doposud ještě nepustili do světa nic, co by se mi nelíbilo, takže je asi evidentní, že natěšenost na první řadovku byla obrovská. Häxenzijrkell se rozhodli korunovat své snažení dlouhohrajícím počinem až v letošním roce. Pojďme si povědět, jak „Die Nachtseite“ dopadlo.

Häxenzijrkell se doposud prezentovali delšími skladbami na krátkých počinech a tuto strategii zachovali i na „Die Nachtseite“, které tím pádem patří k těm kratším full-length počinům. Němci si připravili dvě desetiminutové a jednu patnáctiminutovou píseň, takže si asi dokážete dopočítat, že hrací doba přelezla akorát pětatřicet minut. To je za mě naprosto v pořádku. Když tak o tom přemýšlím, tak víc bych nepotřeboval a snad ani nechtěl. Häxenzijrkell to plně postačuje k tomu, aby rozehráli další náladotvorný rej bosorek; umělé natahování materiálu není nutné.

Nezměnil se ani hudební recept. Náladotvornost jsem již zmiňoval. Atmosféra patří k největším zbraním Häxenzijrkell a platí to i pro „Die Nachtseite“. Němci nemění to, co fungovalo už dřív. Prim hraje monotónní předení syrových riffů povětšinou ve středním tempu a nepříčetný jekot, sem tam nějaký sampl šponující feeling ještě o kus víc. Občas se přidá ambientní podmaz, který ale typicky nebývá nijak výrazný a funguje spíš podprahově.

Také si cením toho, že Häxenzijrkell nehýbali ani se zvukem. Často se stává, že kapely svůj do té doby neučesaný zvuk z neřadových počinů na prvních velkých deskách takzvaně vylepšují, ale s tímhle posunem se vytrácí kus magie a živočišnost. „Die Nachtseite“ se tomuhle neduhu naštěstí vyhnulo. Häxenzijrkell si i na dlouhohrajícím debutu udržují stejně syrový přístup a mimo jiné i díky tomu se jim podařilo si zachovat auru, díky níž jsem si předešlé nahrávky kapely tak oblíbil.

Na „Die Nachtseite“ tedy podle mě není vůbec nic špatně. Když nebudeme chtít nutně vytýkat pramalý posun, pak nemám žádných formálních výhrad, protože Häxenzijrkell bez většího zaváhání kultivují již otestovanou kvalitu.

Abych byl ale zcela upřímný, musím se přiznat, že přes to všechno jsem si z „Die Nachtseite“ nesednul na prdel takovým způsobem jako u starších věcí. Deska mi stále přijde skvělá a určitě se mi líbí, ale nestrhla mě tolik. Snad to bude i tím, že jí chybí moment překvapení a že jsem dřívější počiny Häxenzijrkell jel vcelku intenzivně, tak už jsem se prostě dostatečně nažral. Myslím si ale, že kdyby šlo o moje první setkání s formací, byl bych z „Die Nachtseite“ nadšený.

Přesto nepochybujte o tom, že album stojí za pozornost. Pro mě osobně jde i navzdory řečenému o povinnou koupi. Nepředpokládám, že by to letos Häxenzijrkell měli šanci dosáhnout do topu (to spíš v kategorii neřadovek díky splitu s Brånd), ale nic to nemění na tom, že dát „Die Nachtseite“ poslech se určitě vyplatí.