Země: Česká republika Žánr: atmospheric rock / post-metal Datum vydání: 1.11.2011 Label: Naga Productions Tracklist: 01. Tmář 02. Pábení 03. Na břehu 04. Dnešní noc je žena 05. Má euforie 06. Antisentiment 07. Dolores 08. Živý? Hodnocení: Beztak – 10/10 H. – 8,5/10 Průměrné hodnocení: 9,25/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp

Heiden vydávají desku po dvou letech různých problémů a nepříjemností, včetně výměny baskytaristy. Pojmenovali ji “Dolores”, což je španělský výraz pro bolest. A jako by plni té bolesti, se vrhli do vln zvláštních melodií a temné atmosféry, se kterou si umí hrát každým dalším albem lépe. Dokonale se zbavili “pohanské” minulosti a nechali nás náhlednout do niter obyčejných lidí. Ukazují nám spíše temnější stranu lidských emocí, ale dokážou si nad nimi udržet nadhled. Minulý “Obsidian” byl podle všeho krok k dalšímu vývoji Heiden. Kapela se tak pomalu rozvíjí ze zlého červa na posmutnělého motýla, který létá temnou nocí. Dokládá to i Kverdův vokál, který je většinou hodně minimalistický, nepřítomný a hlavně se nedá nazvat zpěvem. Je spíše recitací, která se jen občas změní v typičtější řev. V počátku se mi zdál vokál, dost zvláštní a byl jsem trochu zklamaný, že Kverd používá řev jen vyjímečně. Jenže další poslech mne přesvědčil o správnosti rozhodnutí používat více čistý vokál. Kverdova častá naléhavost v hlase totiž skvěle dokresluje atmosféru jednotlivých skladeb. A více vyniknou ty tvrdší pasáže, které “Dolores” nabízí.

Určitě nevadí, že notně osekali desku a rozhodli se, na ni dát pouze to, co tam opravdu patří. Necelých 38 minut, které album “Dolores” obsahuje, mne přesvědčilo o své výjmečnosti. Takže stopáž se zdá být naprosto vyhovující. Další pro mne pozitivní věcí je zvuk nahrávky. Velice syrový, až bych řekl špinavý. Ale naprosto přirozený a hlavně příjemný na poslech. Všechny zvuky – včetně vokálu – jsou oproti kytarám dány do pozadí. Zdali je to špatně musíte posoudit sami, ale mně se zvuk desky líbí. Jinak si myslím, že není příliš vhodné cpát “Dolores” do nějakých škatulek. Chápu člověka, který má potřebu desce nějakou tu škatulku přiřadit, ovšem já tou potřebou netrpím a cítím, že to ani po mně samotná “Dolores” nevyžaduje. A už vůbec by nebylo správné ji s něčím srovnávat. Ani s deskou “Obsidian”, protože ačkoliv obě alba mají stejného vypravěče, mluví trochu odlišnou řečí.

Úvod desky neobstarává intro, ale “pouhý” monolog Rudolfa Hrušínského z filmu “Tichá bolest”, který člověka zasáhne mrazivou upřímností a bezprostředností. Stejně jako celé album. Poté se rozjede úvodní skladba “Tmář” o muži, který nenávidí světlo. Ihned je jasné, že kytary budou vyčnívat. Klidnou píseň vedou melancholickými melodiemi a v člověku společně s textem vyvolají pocit, že by se měl ponořit do tmy. A protože “Tmář” je temný zejména textově, následující “Pábení” je temné i atmosférou. Slova jsou použity pouze tehdy, když je třeba. Ze začátku čistým vokálem, ale v půli se píseň dostane do klidné pasáže, která působí jako klid před bouří. Ta poté vypukne skvělou kytarovkou a mocným bušením bicích, během kterého Kverd svým hlasem poprvé na desce přitvrdí.

“Na břehu” zpočátku působí velice klidným dojmem. V pozadí je slyšet jak potichu šeptá voda a celou atmosféru doplňuje krásný klavírní part. Jenže ke konci dostane skladba hodně temný kabát hutným kytarovým riffem a i vokál notně přitvrdí. Poté přijde čtvrtá skladba “Dnešní noc je žena”, která zaujme příjemnou melodií a v mých očích pozitivnějším textem. Právě tato píseň se mi na desce zalíbila jako první a já se nechal unášet klidem, kterou vyzařuje. “Má euforie” nasadí houpavý rytmus a pak hned ukáže, že ten pozitivní náznak v minulé skladbě je pryč a vrací se pochmurnost. Ke konci se píseň úplně zklidní a místo zbytečných slov, je slyšet zapálení cigarety a následné vdechování a vydechování kouře. Tím se píseň zpestřila a působí ještě zajímavějším dojmem.

Rozhoupe se píseň “Antisentiment” a Heiden nám ukazují svou black metalovou část duše. Zřejmě nejtemnější píseň na “Dolores”. A zřejmě proto mne chytla na první poslech. Drsný vokál, tvrdé kytarové riffy a děsivě upřímná slova. Zdá se mi, jako by píseň svou tvrdostí vyčnívala, a já mám pocit, že je na desce tou nejlepší. Jenže pak se dostane ke slovu píseň titulní. “Dolores” se svou těžkou kytarovkou a smutnou atmosférou ve svých útrobách schovává naprostý skvost celé desky. Závěrečná modlitba je umocněna nejlepším kytarovým riffem na desce. Určitě to mohu označit za úchvatný vrchol alba. Poslední píseň “Živý?” je vedena něžnými melodiemi sólové kytary. A text opět skvěle dokresluje náladu skladby. Úplný závěr obstarává opět hlas Rudolfa Hrušínského monologem, který naznačuje smíření se smrtí a perfektně zakončuje velice příjemný zážitek z poslechu “Dolores”.

Heiden se v tichosti vymanili z řetězů black metalu, aby dali své hudbě nový rozměr a posluchači další úhel pohledu do své duše. A kdyby mi tohle někdo řekl před půl rokem, společně s informací, že desce dám hodnocení nejvyšší, bezpochyby bych se mu vysmál do obličeje. Jenže já si “Dolores” naprosto zamiloval. Zamiloval jsem si ji jako celek a snad ani jednou jsem si neposlechl některou ze skladeb jednotlivě, protože společně na mě působí vlastně dokonale. A dokonale také působí grafické zpracování desky, za které zaslouží pochvalu zejména autor ilustrací Luděk Řezáč. Dost možná teď naše redakce bude vypadat, jako že si před každou recenzí pořádně zahulíme a pak pějeme chválu na každou druhou desku, ale dle mého si “Dolores” nejvyšší hodnocení zaslouží. Jaké jiné desce bych měl dát 10/10 než takové, kterou poslouchám od jejího pořízení každý den minimálně dvakrát? Takže závěrem mohu směle prohlásit, že Heiden vypustili do světa minimálně tuzemskou desku roku!

Další názory:

Říct, že “Dolores” pokračuje tam, kde minulý “Obsidian” skončil, by bylo trochu krátkozraké, pokud bychom zapomněli dodat, že pokračuje opravdu v plném a doslovném významu tohoto slůvka. Stopy po čemkoliv, co by připomínalo black metal, úplně vymizely, ale upřímně řečeno, v případě Heiden by to dnes už byl spíše krok zpět, kdyby se tak nestalo. Naopak ještě větší příklon k post-metalovým vodám byl (alespoň z mého pohledu) očekávaný – a také vítaný. Heiden totiž do “Dolores” dokázali vložit dva výrazné elementy, jichž si já na hudbě cením možná nejvíce – atmosféru a osobitost. A kdo tohle o sobě dnes může říct? Tvrzení, že novinka je to nejvýraznější, co v letošním roce na našem území vyšlo, rozhodně není přehnané, nýbrž právě naopak – úplně pravdivé. Až na jednu malou UG výjimkou, o jejíž existenci stejně téměř nikdo neví, nemá “Dolores” konkurenci a vše ostatní nechává daleko za sebou. A přitom ten recept Heiden ani není složitý – stačilo “pouze” nahrát desku s hypnotickou a podmanivou náladou, která posluchače nepustí. Ale kdo dnes o sobě může říct, že tohle umí? Výtku měl pouze jednu, ale vlastně docela bezvýznamou a čistě osobního rázu – že CD vyšlo ve formátu superjewelcase, který opravdu nemám rád. A jak jistě sami uznáte, jestli je tohle jediná muška na “Dolores”, nemá cenu tu ztrácet více času tlacháním, mnohem užitečnější bude se věnovat poslechu. A že vás ještě zajímá vrchol alba? Za normálních okolností bych z tak pevného celku žádnou skladbu vyzdvihnout nechtěl, pod nátlakem bych však nejspíše volil uhrančivou “Na břehu”…
H.