Země: Řecko Žánr: black metal Datum vydání: únor 2014 Label: Hellthrasher Productions Původní vydání: srpen 2013, Iron Bonehead Productions Tracklist: 01. Crawling Hope 02. Bleeding of the Giant Sun 03. The Oldest of Times 04. Concatenation 05. Destiny of Death 06. Unknown Salvation 07. Επτά Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hellthrasher Productions

Kdysi dávno platilo nepsané pravidlo, že severský black metal byl dobrý black metal a black metal z jiných části Evropy (neřkuli světa) byl skoro jako něco méněcenného. To už ovšem naštěstí dávno neplatí a snad každý, kdo se tomu vyloženě nebránil, již dávno musel uznat, že i v ostatních částech zeměkoule se rodí žánrové skvosty nejvyšší kvality, které se nezřídka norským kultům i vyrovnají, pokud je v jistých případech rovnou nepřebijí.

Ačkoliv bychom jistě našli mnohem exotičtější kouty planety, na něž by něco podobného šlo vztáhnout, zcela jistě to platí i o Řecku. Člověku, který má tenhle styl na párku, to tak možná nepřijde, protože si z této země vybaví možná tak jednu kapelu tohoto ražení, jež vlastně ani nepatří mezi nějaké vyloženě ostré smečky (snad netřeba říkat, které Rotting Christ mám na mysli), ale ve skutečnosti se tu nachází dost bohaté podhoubí se spoustou výborných kapel. Pro někoho to může být i překvapující, nakolik zrovna v Řecku black metal jede, ale tamní scéna má opravdu dlouhou tradici. Několik vlaštovek jsme tu už v průběhu času recenzovali, ale další velké množství by za zmínku samozřejmě ještě stálo. Jednou z dalších formací z tohoto obrovského zástupu řeckého undergroundu je i athénská smečka s názvem Heretic Cult Redeemer.

Než se pustíme do samotné hudby, jaká se na tomto stejnojmenném (nebo také bezejmenném, záleží na úhlu pohledu, jak je ctěná libost) debutu “Heretic Cult Redeemer” nachází, možná bychom si nejprve mohli ujasnit, jak se to má s jeho vydáním a proč jej recenzujeme až nyní. Původně totiž počin vyšel už v srpnu loňského roku v režii firmy Iron Bonehead Productions, avšak pouze v LP podobě. Až nyní, v únoru 2014, se objevila rovněž verze na lesklém kotoučku známém jako kompaktní disk, neboli zkráceně CD, a to u polských Hellthrasher Productions. Tak pojďme na věc…

Asi jste už všichni zdárně pochopili, že Heretic Cult Redeemer se v rámci svojí tvorby věnují black metalu… ostatně by byla blbost, abych dva odstavce zasvěceně psal o hloubce řecké black metalové scény a pak prozradil, že recenzovaná skupina tvoří melodický power metal. Jak je ovšem známo, black metalová škatulka je i přes zdánlivou ortodoxnost velice široká a pestrá, takže to pojďme lehce specifikovat. Heretic Cult Redeemer produkují black metal řekněme “modernějšího” střihu… osobně mi tento výraz k tomuhle stylu příliš nesedí (vlastně vůbec), ale použil jsem jej z toho důvodu, aby bylo ihned zřejmé, že byste od “Heretic Cult Redeemer” neměli očekávat skřípající starou školu, u níž vůbec nepoznáte, jestli ji někdo nahrál včera nebo před čtvrt stoletím. Nic takového se tu neděje, black metal Heretic Cult Redeemer je rozhodně současného ražení.

Nezaměňujte však současné ražení s nějakou podbízivostí, melodičností nebo vyměklou podobou žánru. Heretic Cult Redeemer jsou totiž stále pravověrným black metalem, a i když je zvuk jejich prvotiny sám o stravitelný, po hudební stránce už to pro mnohé tak stravitelné nebude (ačkoliv je samozřejmě pravda, že se ani zdaleka nejedná o tu úplně největší divočinu, jakou v žánru můžete slyšet). Heretic Cult Redeemer bych bez nějakého většího váhání zařadil do té vlny okultně laděného black metalu, která se v posledních pár letech objevila a nabrala na síle. Je to přesně ta podoba žánru, u níž nemáte sebemenších pochyb o tom, že je to čistokrevný black metal, ale i přesto ta hudba má otevřenou hlavu a silnou atmosféru nasáklou rituály, hořícími svícny, oltáři z kostí a dýmem z kadidel.

Upřímně se mi dost líbí, že hudba Heretic Cult Redeemer má takový “plný” sound. Kapela staví na hradbě riffů a mase zvuku, která povoluje jen málokdy, většinou v nějakých pomalejších a čistě atmosférických momentech. Jak už tomu tak bývá, s tímhle přístupem pak výsledek působí velice jednolitým dojmem s nepříliš velkým počtem záchytných momentů, ale je to vyváženo již zmiňovanou silnou atmosférou. Je mi jasné, že někomu tenhle přístup nemusí vůbec sedět, avšak já osobně si nemůžu pomoct, na mě to tímhle způsobem jednoduše funguje a přesně takhle to mám rád. Pokud se tedy výsledek nezasekne někde v půlce cesty a opravdu se podaří vytvořit působivou atmosféru, tak je to za mě super – a nutno říct, že Heretic Cult Redeemer se se svým opusem v půlce cesty určitě nezasekli.

Před chvíli jsem zmiňoval, že podobné desky obsahují jen minimum záchytných bodů, které si opravdu zapamatujete, což ovšem neznamená, že by tu nebyly vůbec žádné. Jedním z nich je určitě předposlední skladba “Unknown Salvation”, jež se po celou svou délku nese v dost pomalém tempu a hodně výraznou roli v ní hraje sólová kytara. Dalším je bezesporu čtvrtá píseň “Concatenation”, v níž se místy objevuje doslova kvílivá kytara, jež však působí opravdu zajímavě a rozhodně tam má své opodstatnění. Pro jiného to třeba může být úvodní “Crawling Hope” – už jen z toho důvodu, že se nachází na první pozici, kdy je pozornost většiny lidí asi největší. Na druhou stranu se jí ale nedá upřít ani fakt, že po atmosféričtějším rozjezdu a následné sypanici se v ní Heretic Cult Redeemer vytáhnou vyloženě chytlavým riffem. Doslova skvělý je rovněž začátek druhé “Bleeding of the Giant Sun”, jenž v sobě skrývá hodně velkou sílu. Osobně si nemůžu odpustit ani zmínku o perfektně vystavěném opusu “The Oldest of Times”, který je pro mě – aniž bych chtěl jakkoliv snižovat kvality ostatních skladeb – možná úplným vrcholem desky. To už jsme ale vyjmenovali většinu tracklistu, ne? Jestli mě zrak nešálí, tak ano, tudíž to ukončeme tím, že i poslední dva kusy “Destiny of Death” a řecky pojmenovaná “Επτά” laťku nijak nesnižují, a pojďme se vrhnout na závěrečné hodnocení…

Asi to po předchozích řádcích nebude zrovna překvapivý verdikt, ale za mě určitě ano, já dávám palec nahoru. Jak jsem již výše zmínil, na mě podobný druh black metalu prostě a jednoduše funguje, takže když je výsledek v odpovídající kvalitě, má to u mě kapela vyhrané. A vzhledem k tomu, že přesně to se Heretic Cult Redeemer povedlo, není vůbec co řešit. Za mě je to výtečná black metalová nahrávka s myšlenkou a hlavně silnou atmosférou. Když k tomu navíc dodám, že právě atmosféra je asi tím, čeho si na hudbě obecně cením nejvíce (a to do takové míry, že když se povede atmosféra, jsem ochoten odpustit téměř jakýkoliv neduh, ale to už se netýká těchto Řeků, neboť zde je těch neduhů minimum), je jasné, že hodnocení bude mířit vysoko…