Hexenbrett - Zweite Beschwörung: Ein Kind zu Töten

Hexenbrett – Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten

Hexenbrett - Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten

Země: Německo
Žánr: heavy / black metal
Datum vydání: 22.5.2020
Label: Dying Victims Productions

Tracklist:
01. Ein Kind zu töten I
02. Lass schlafende Leichen ruhen
03. Spalovač mrtvol
04. La tumba de los muertos vivientes
05. The Spider Song (Townes Van Zandt cover)
06. Ein Kind zu töten II
07. Attraverso sette porte all’inferno
08. Blutige Seide
09. Le requiem des vampires

Hrací doba: 37:19

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Dying Victims Productions

První pohled (H.):

Hexenbrett se objevili hned zkraje loňského roku, kdy na internet vypustili svoje debutové ípko „Erste Beschwörung“, které bylo výborné. Určitě netvrdím, že se jednalo o skutečný masterpiece, protože pár chybiček se našlo, ale obecně vzato tu Němci kutali heavymetalovou parádu líznutou blackmetalovým feelingem, a navíc měli super čuch na dobré riffy. Například otvírací riff „Farben der Nacht“ je prostě palba a doteď si jej bez problémů vybavím. Když jsem si ale nedávno připomněl celé „Erste Beschwörung“, pořád mě minialbum dost bavilo, takže si stále myslím, že Hexenbrett se se svou prvotinou uvedli v hodně dobrém světle.

První řadovka „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ měla z mého pohledu jediný, ale o to těžší úkol: potvrdit, že „Erste Beschwörung“ nebyla náhoda a že Hexenbrett skutečně jsou kapelou, jejíž tvorbu se vyplatí sledovat. Povedlo se?

Předně se musím přiznat, že se navzdory výborné zkušenosti s „Erste Beschwörung“ se mi do poslechu „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ příliš nechtělo. Což se vám může zdát divné, poněvadž deska vyšla docela čerstvě, ale promáč máme v redakci už někdy o půlky března a já jsem jeho protočení docela dlouho odkládal. Odrazoval mě totiž obal, jenž se mi, diplomaticky řečeno, fest nelíbí. Panenka s utrhanými nožičkami a ručičkami. Metafora jak svině. Mně to přijde jako blbost a prvotní dojem mi přebal pokazil. Kór když si vzpomenu na super obálku „Erste Beschwörung“ (samozřejmě mám na mysli tu původní digitální / kazetovou… artwork LP reedice od Dying Victims Productions je taky kvalitní demence).

Pokud jste na tom stejně, tak se odradit nenechte, jelikož hudební náplň „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ spravuje náladu víc než dost. Album ani tentokrát není dokonalé a má i svoje slabé momenty. Za ten úplně nejhorší považuji nudnou pomalou pasáž a navazující otravné kytarové sólo v polovině „Attraverso sette porte all’inferno“. Naštěstí jde ale jen o pár momentů a to dobré výrazně převažuje.

Hexenbrett opět drhnou atmosférický heavy metal, jehož sabatickou auru výrazně podporují skvěle zapracované klávesy, už zmiňovaný blackmetalový pel a zůstal také uřvaný vokál, jenž pro heavy metal není úplně typický. Zatímco na prvotině mě nejvíc bavily riffy, na „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ se mi nejvíc líbí, jak suprově dokážou Hexenbrett využívat klávesy a tvořit s jejich pomocí fakt vymazlené momenty. Jejich použití je nicméně střídmé a album se nikdy nezvrhne do sladkého pidlikání, co zní jak vánoční koleda s kytarou (nenápadný hejt na všechny powermetalové srance).

Hexenbrett

Nemusíte se ale bát, ani na riffy se nezapomnělo. Pár parádních se tu najde. V tomhle ohledu za mě vedou dvě výborné hitovky ukryté na samém konci placky – „Blutige Seide“ a „Le requiem des vampires“. Jako třetí vrchol bych k nim doplnil silně atmosférickou „The Spider Song“. Zbytek už zas vrcholnou trojicí lehce zaostává, ale v některých případech jde pořád o kvalitní songy. „Lass schlafende Leichen ruhen“ je super otvírák, překvapivě nehitový a s proměnlivou strukturou, a po čase jsem docenil i skladbu, jejíž název českého posluchače potěší ze všech nejvíc. „Spalovač mrtvol“ mi na první poslech zněl zbytečně humpolácky, ale postupně jsem mu dost přišel na chuť.

Vzato kolem a kolem panuje spokojenost. Jak už padlo, najde se pár slabších pasáží, ale celkově „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ šlape kvalitně a bavilo mě to. Budu se těšit na další nášup.


Druhý pohled (Cnuk):

Obálka nového alba Hexenbrett je skutečně špatná. Od prvotního poslechu mě ale neodrazovala, jelikož jsem měl stále v živé paměti, jak skvělé bylo demo „Erste Beschwörung“. Na první řadovku jsem se tak dost těšil. Jak už to tak bývá, s debutovou deskou Hexenbrett zvukově povyrostli. I přesto si ale „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ drží archaickou auru dřevního heavy / black metalu s atmosférou černobílých hororů z meziválečných let.

Celé to na mě působí dojmem prozkoumávání půdy na stavení po prarodičích, kde s každým sfouknutím letité vrstvy prachu objevujete dávno zapomenuté předměty a pod plápolající svíčkou dlouhé hodiny vzpomínáte. Za zvuku velice účinného xylofonu a tajemných riffů však tyto vzpomínky nemusí být pouze milé, ale také značně morbidní. Náladotvornost zkrátka u Hexenbrett šlape na plné obrátky a ani „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ na tom nic nemění.

Kromě kláves a riffů považuji za nejvýraznější také kytarová sóla s až hardrockovým cítěním, kdy jsou dost uskřípaná a kvílející, což mě tu až na výjimky rovněž moc baví. Nelze opomenout ani v dáli slyšitelné sborové pozadí, které jako když je tím posledním kouskem skládačky pro pevné zasazení do okultního prostředí. Mezihry, mrazivé šeptání nebo akustické kytary jakbysmet.

Skladby jsou i přes svou poměrnou jednoduchost dost dynamické a velice rychle se v nich začnou projevovat výrazné momenty, jichž nabízí každá dostatek. Nejvíce jsem si oblíbil „Spalovače mrtvol“ a „Blutige Seide“. Obě mají RIFFY a velice prosté refrény. A funguje to parádně. Zprvu nenápadně zní úvodní „Lass schlafende Leichen ruhen“, ale její pravěké blastbeaty à la Törr nejde nemilovat. Těch se nebojí ani „La tumba de los muertos vivientes“, která se vybičuje až do chaoticky načernalého partu. Ten se ostatně tu a tam objeví i v ostatních stopách.

Hexenbrett

Rozporuplné dojmy mám z „Attraverso sette porte all’inferno“. Paradoxně mi zde nesedí, podobně jako kolegovy nade mnou, ono kytarové sólo, které to s tou rockovou křiklavostí už trochu přehání a v kontextu zbylé hudby působí jako pěst na oko. Krom této části mi však přijde skladba jako nejlépe vystavěná ze všech. Nebýt toho, o favoritovi desky nemám pochyb. Podobně melodické sólo se nachází také v „Le requiem des vampires“, ale tady to k ponurému tónu písně už sedí dobře.

Největší otazník pro mě představuje zařazení skladby „The Spider Song“. Jedná se o předělávku amerického westernisty Townese Vana Zandta a nějak mi do konceptu „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ hudebně nesedí. Její houpavé tempo je chytlavé, ale tak nějak mimo. Své dělá také jasně zřetelná angličtina, jelikož zbytek alba je v němčině. Tedy tím si vlastně nejsem úplně jistý. Jak si lze všimnout z názvů skladeb, kromě němčiny tu najdeme také češtinu, španělštinu, angličtinu, italštinu a francouzštinu. Při poslechu „Spalovače mrtvol“ mám pocit, jako by tam bylo více českých slov než pouze ta v samotném titulu skladby, ale z toho řevu s notnou dávkou ozvěny to poznávám opravdu těžko, takže ruku do ohně bych za to nedal. Každopádně přítomnost „The Spider Song“ se mi zdá zbytečná.

Hexenbrett - Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten

„Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ je ale i tak skvělou deskou, kterou by si neměl nechat utéct žádný vyznavač potemnělých a zaprášených metalů. Do budoucna je stále prostor pro zlepšování, ale co se stylovosti týče, Hexenbrett ji už teď mají vychytanou.


14 komentářů u „Hexenbrett – Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“

      1. Ohně mají daleko větší hloubku a o moc lepší struktůru songů,tohle je dost slabé aspoň teda za mě.Jediné co mě na tom zaujalo jsou klávesy…

        1. Myslím, že s Malokarpatan to má společný ten dřevní zvuk, ale pocitově je to úplně jinde… Malokarpatan jsou folklór, sranda, a to si synáček veze tatka domov ako svinu k masárovi. Tady by možná taky někdo humor našel, ale spíše jako nezamýšlený účinek, viz příšerná čeština ve Spalovači mrtvol, které naštěstí není moc rozumět…

    1. Heh, to tričko je fakt cool jak sviňa. Ale stejně si ho nekoupím. Mám každopádně v plánu si objednat elpíčka…

  1. Spalovač mrtvol má fakt český text, a to dost dobrý. I když ta výslovnost je příšerná. To přehrabávání půdy po prarodičích je přesné, akorát bych to tak dobře nezformuloval. A ta Spider song mi (zase se znalostí textu) nepřijde tak mimo, on byl starý Van Zandt dost temná postava. Každopádně deska jak prase!

  2. Obal i název desky jasně odkazuje k italským giallo filmům, tam bych metaforu nehledal. Ostatně i další názvy skladeb s filmy úzce souvidí, z toho kouká láska hlavně k hororům 70. a 80. let.

    1. Název jsem si nepřekládal, ani názvy skladeb mimo angličtinu, ale z grafiky a trika ty sedmdesátky a taliánský filmy čumí dost.

    2. Ta inspirace starejma hororama z toho smrdí takovým způsobem, že mi to snad i přišlo zbytečný psát. Na nudnosti obalu to každopádně nic nemění.

      1. Bych neřekla, že je nudný. Naopak bych řekla, že je sice strašně hnusný, ale snadno zapamatovatelný. Líp by se pamatoval snad jen nafukovací Antonio Banderas potřenej kečupem, jako když má krámy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.