Země: Česká republika Žánr: grindcore Datum vydání: 16.3.2015 Label: Bizarre Leprous Production Tracklist: 01. Hlavně zdraví 02. Křivda 03. Zastavme je! 04. Z euforie vězení 05. Oběť doby 06. Rande se závislostí 07. Krádež 08. Pocit Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / bandzone K recenzi poskytl: Bizarre Leprous Production

Pokud Sicmaggot sledujete již nějakou dobu, jistě to pro vás nebude vůbec nic nového, nicméně všechny nově příchozí a případné náhodné kolemjdoucí raději upozorním, že nejsem a s největší pravděpodobností už asi ani nikdy nebudu hardcore fanda grindcoru. Na druhou stranu mám ovšem pro tuhle hudbu na rozdíl od většiny lidí, kteří nejsou zapálenými grindery, pořád pochopení, nevidím v ní bezduchý bordel, naopak si na ní cením toho, že je z ní takřka vždy cítit obrovské nadšení a srdcařství jako u málokterého jiného žánru.

Ačkoliv se občas sám sobě divím, jaké prasečiny občas zvládnu strávit, občas se přece jenom – a vcelku logicky, když nejsem die hard grinder – stane, že si ne se vším úplně potykám. To byl zpočátku případ i brněnské smečky High Purity a její druhé dlouhohrající placky “Z euforie vězení”. I když, “dlouhohrající” asi není úplně přesné pojmenování. Debut “A Boring Life in Nice Shit” z roku 2011 se horko těžko vyškrábal na 28 minut, ale novinka je ještě o něco kratší a trvá necelých 22 minut. Musím se ovšem přiznat, že zpočátku jsem měl i navzdory té nízké stopáži dost velký problém dát “Z euforie vězení” na jeden zátah. Uznávám ale, že to nejspíš byla moje chyba, nejspíš jsem zrovna neměl na grind náladu… každopádně jsem album poslal na nějakou dobu k šípku, poté se k němu vrátil a najednou už se to dalo…

To by už asi stačilo k osobním výlevům, které vás všechny stejně nudí a které jsem sem psal vlastně hlavně proto, aby ta recenze vypadala o něco delší, jelikož “Z euforie vězení” je přesně tím albem, jehož obsah byste klidně mohli shrnout jen do pár vět. Nicméně, nedá se nic dělat, pojďme si těch pár vět říct…

Z toho, že jsem až doposud mluvil o grindu, jste si již jistě správně domysleli, že High Purity drtí grindcore. Bingo, přesně tak to je – žádný zvrat(ek?) se nekoná, protože High Purity jsou opravdu grind jak řemen. A tohle je přesně ten moment, kdy bychom mohli recenzi klidně pomalu zabalit, protože už vlastně víte to nejpodstatnější. Osm songů a necelých 22 minut, přičemž drtivá většina této doby se žene kupředu v charakteristicky zběsilém grindcorovém tempu, jaké člověk slušel všude jinde už mockrát. Buďme upřímní – dost velká část grindové scény zní trochu na jedno brdo, tudíž vám jistě ani nemusím vykládat, že tu najdete výživnou porci rychlých riffů, že bicí sypou jak prase, že vokál je absolutně nesrozumitelný a že nějaké melodie byste mohli hledat akorát tak lupou.

Nikoho jistě nepřekvapí ani fakt, že na “Z euforie vězení” nechybí ani další naprosto typická součást žánrových alb, čímž nemám na mysli nic jiného než různá nasamplovaná intra, jako se tomu děje třeba ve válech “Křivda” (zde se jedná o proslov Josefa Kemra z televizní pohádky “Jak se ševcem šili čerti” z roku 1975) nebo “Zastavme je!” (tady jsem původ nepoznal).

“Z euforie vězení” je o malinko zábavnější i díky tomu, že se rovněž našlo místo na pár ozvláštnění… sice je to vždycky jen několik málo vteřinek, ale pokud se bavíme o ploše necelých 22 minut, je to hned znát. Jedna taková pasáž zazní krátce po minutě a půl “Křivdy”, kde se asi na 20 vteřin přepne z grindového náseru do pomalejšího melodičtějšího kousku a pak zase zpátky. Dalším příkladem je pak zajímavý začátek písničky “Oběť doby”, jež se na poměry alba nese v poměrně netypickém duchu. Příjemným osvěžením je však nakonec i několik death metalových chvilek jako třeba v titulní “Z euforie vězení”, “Rande se závislostí”, “Krádeži” nebo “Pocitu”.

“Z euforie vězení” je takové oukej album. Dá se bez jakékoliv újmy poslechnout i v případě, pokud grindu nějak extrémně neholdujete (ale je samozřejmě otázkou, proč byste si to pak měli vůbec pouštět), avšak na druhou stranu pokud grindu naopak holdujete, tak vás druhá placka High Purity nejspíš nezklame. Určitě jsem už v rámci stylu slyšel o dost lepší alba, ale zároveň i mnohem horší, takže asi tak. Slabší 6.