Hiss from the Moat - Misanthropy

Hiss from the Moat – Misanthropy

Hiss from the Moat - Misanthropy
Země: Itálie
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 9.12.2013
Label: Lacerated Enemy Records
Původní vydání: 25.10.2013, Nuclear Blast

Tracklist:
01. Intro
02. Conquering Christianity
03. Honor to the Mother of Death
04. Moralism as Anesthetic
05. Misanthropy
06. The Path of the Pilgrims
07. The Descent from the Throne
08. Ave regina caelorum
09. Caduceus
10. Outro

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

Popravdě mě nenapadá moc kapel, které již na debutové řadovce vzalo pod křídla tak velké vydavatelství, jako je třeba Nuclear Blast. Jasně, vzhledem k tomu, co jsou vydavatelství ochotna kolikrát ustájit a ve velkém podporovat, ještě nedává záruku kvality, nicméně pokud v kapele cítí potenciál již na začátku její cesty, je dost možné, že to nijak marná hudba nebude. Hiss from the Moat sice nejsou naprostí zelenáči, ostatně své nástroje drhnou už nějaký ten pátek (od roku 2006), nicméně poprvé se projevili teprve pár let nazpět s EP “The Carved Flesh Message”, ještě pod labelem Show No Mercy Records.

Loňského roku pak již pod hlavičkou Nuclear Blastu pustili do světa svůj první regulérní debut, “Misanthropy”. Upřímně jsem nečekal od neznámého jména příliš mnoho, nicméně po stisknutí kouzelného tlačítka “play” na mě čekalo půlhodina hudby, která mě upřímně překvapila. V tom lepším slova smyslu, pochopitelně. Po krátkém intru se do toho italská smečka řádně opře a nekompromisně se žene kupředu po celých zbytek stopáže. Druhou skladbu “Conquering Christianity” otevírá black/deathový riff následovaný kulometnou hrou bicích. Když k tomu přihodíte správně nasraný vokál a špinavý zvuk, dostanete ingredience, se kterými si Hiss from the Moat vystačí po celé album. “Misanthropy” se s vámi prostě nesere a snaží se vám vymlátit mozek z hlavy do posledního neuronu.

Že se mu to daří, o tom není pochyb. Riff střídá riff, občas se objeví nějaký ten synťák. Basa Carla Cremascoliho není pro všechen ten náser pořádně slyšet, přesto prostě víte, že tam někde tepe spolu s bicími a dává skladbám hutný základ. Mírně zahulený zvuk celé té bezhlavosti sedne jak sekyra na krční obratle. Jediné, co se oposlouchá vážně rychle, jsou bicí. Když vezmu jakoukoliv skladbu, vždycky je to nakonec to jediné – kulomet, kulomet, kulomet. Těžký, pro jistotu. Sem tam se ozve střelba po dávkách, většinou to ale bicman James Payne kropí od boku, co síly stačí, a skladby (a posluchači) pod údery dvojšlapky padají jak spojenci na Omaha beach. Nadužívaná dvojšlapka k tomu nemá úplně nejlepší zvuk, který je dost proměnlivý a místy zní spíš jako dětské petardy. To kytary jsou podstatně nápaditější a záživnější, deathové riffy doplňuje ostrý black metal nebo alespoň chladný, blackový sound. Klobouk dolů Giacomu Polimu, že do vší té rubanice zvládl propašovat i pár velmi zdařilých sól (“Honor to the Mother of Death”, “The Descent from the Throne”).

Nejsilnějším flákem je jednoznačně (před)poslední “Caduceus”, pro mě nejpropracovanější a nejepičtější flák na albu, který sice nestíná hlavy, zato kvalitně válcuje do země. Zbytek skladeb se více či méně drží v jedné úrovni a nijak zvlášť nevyčnívá, o to více je ale kompaktní. A nutno podotknout, že ta úroveň není nijak nízká, právě naopak. “Misanthropy” dělá jménu čest a poctivou prací se snaží vyhladit lidstvo brutální hradbou z bicích a kytar a díky velmi střízlivé hrací době (album je jen o čtyři minuty delší než první ípko, a to z velké části díky outru a mezihře) se prakticky nestihne oposlouchat, i když ho točíte v přehrávači párkrát za den.

Nezbývá než prohlásit, že tahle debutovka se Hiss from the Moat náramně povedla a upřímně mě baví. Neposlouchám takové násery každý den a v zásadě jsem na ně docela vybíravý. Málokdy se proto stane, že by si mě kapela takového ražení získala nebo rovnou usadila na prdel, ať již příslovečně nebo i fyzicky. Tentokrát se sice díky pár nedostatkům nepovedlo ani jedno, nicméně když budu vyhledávat náklep vyhánějící mozek z hlavy, Hiss from the Moat budou rozhodně na seznamu kandidátů. Správně energická nálož, kterou určitě nepohrdnete.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.