Horrendous - Idol

Horrendous – Idol

Horrendous - Idol

Země: USA
Žánr: progressive death metal
Datum vydání: 28.11.2018
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. …Prescience
02. Soothsayer
03. The Idolater
04. Golgothan Tongues
05. Divine Anhedonia
06. Devotion (Blood for Ink)
07. Threnody…
08. Obolus

Hrací doba: 40:05

Odkazy:
facebook / bandcamp

Američtí deathmetalisté Horrendous mě začali zajímat v období vydání desky „Anareta“ z roku 2015, a to zejména pro jejich nevšední pojetí tohoto žánru, kdy se nebáli užít postupy i z jiných odvětví a vyjímali se tak ze skupiny ostatních novodobých progresivních/technických kapel. Avšak nebylo tomu tak vždy. Albu „Anareta“ předcházely dvě řadovky, ke kterým jsem se zpětně dostal, a zejména na té první, „The Chills“, se jednalo o vcelku průměrný death metal. Druhá „Ecdysis“ už naznačovala nový směr, ale až právě ta třetí mě dokázala oslovit naplno.

Vydání letošní novinky „Idol“ jsem tak se zájmem sledoval a především jsem byl zvědavý, jestli se Horrendous odhodlají znovu sahat po nových obzorech, či se spokojí s dosaženou úrovní a tu se budou snažit zopakovat, jak jen nejlépe to půjde. Druhá možnost by pro mě, vzhledem k dosavadnímu vývoji této formace, byla tak trochu zklamáním, takže jsem moc rád, že za A bylo správně.

„Idol“ si velice chytře vzalo to nejlepší z minulého „Anareta“ a přidalo k tomu několik dalších nápadů, které k základu skvěle sedly a pomohly utvořit desku, kterou já osobně považuji za dosavadní nejlepší počin Horrendous a vůbec jedno z nejzajímavějších alb v ranku death metalu za poslední roky. Ale musím se ještě zastavit u toho pojmu death metal, protože ten takhle sám o sobě by mohl být poněkud zavádějící. Důležitý je tu právě spíše než technický, tak progresivní prvek, jenž zde funguje i sám o sobě. „Idol“ ve svých písních sklouzává z klasické tvrdé deathové hudby k jemnějším progresivnějším pasážím, přičemž to zvládá s takovou lehkostí, že to nepůsobí vůbec nuceně, elitářsky, jen aby tu snad bylo něco navíc.

Struktura písní obsahuje nejrůznější škálu melodických linek, které byste v death metalu tak úplně nečekali, ale to nijak nenarušuje náladu a hlavní téma alba utíkání před zodpovědností, jemuž se Horrendous ve skladbách převážně věnují. Kromě melodických vlivů se nebojí na „Idol“ zajít také k thrash metalu. Třeba riff v „The Idolater“ je snad nejlepší thrashový riff, jaký jsem letos slyšel. Jindy mi zase některé kytary připomínají Annihilator, zkrátka z thrashe se tu bere dost. Hodně mě baví také zpěv, který Horrendous posouvá zase trochu jinam, jelikož vokál Damiana Herringa (nebo snad Matta Knoxe?) tu s radostí zapěje i čistě, dokonce dochází i na sborové klenuté zpěvy, což jsou všechno aspekty v muzice Horrendous dosud neznámé. Samozřejmě je tu stále přítomný i klasický řev ve stylu Chucka Schuldinera, jenž stále jasně převládá. V neposlední řadě jsou tu také klávesové party. Všechny tyto novinky zajely do kolejí výborně.

Nejvíce mě na „Idol“ baví jeho úvod v podobě intra a následující „Soothsayer“. Ta zároveň věrně poslouží jako vhodný vzorek celého „Idol“, kdy obsahuje všechny zmíněné aspekty zde použity. Dost možná nejlepší skladba nahrávky. O nic nezaostávají ani „The Idolater“, „Devotion (Blood for Ink)“ či závěrečný monument „Obolus“. Všechny písně zdobí pečlivé vybudování, rozlehlé struktury a chytlavé momenty, o prvotřídní produkci nemluvě. Je pravda, že střed alba, tedy tituly „Golgothan Tongues“ a „Divine Anhedonia“, jsem si oblíbil o něco méně, ale stále se jedná o nadprůměrné věci stojící za slyšení.

Horrendous

Další věc, co rovněž upoutá pozornost, jsou obaly Horrendous, kdy první ještě obsahoval nepříliš povedené logo kapely, avšak na dalších už žádné nevidíme. To nebývá úplně tak běžné a docela se mi to zamlouvá. O obálku se tentokrát postaral Alex Eckman Lawn, a přestože to není úplně můj styl, je určitě líbivější než minulé obaly.

„Idol“ mi nezbývá než jednoznačně doporučit. Letos vyšlo docela hodně povedených deathmetalových alb a tohle řadím mezi ta nejlepší. Už teď jsme zvědav, co dokáží Horrendous nabídnout na příští nahrávce. Věřím, že do nějakého průměru by nesklouzli, takže obavy o jejich budoucnost nemám. Právě naopak, myslím, že s „Idol“ se mohou konečně řadit mezi hlavní představitele progresivního death metalu této doby.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.