Země: Itálie Žánr: death metal Datum vydání: 13.5.2014 Label: Prosthetic Records Tracklist: 01. Through the Triumphal Arch 02. Reforging the Crowns 03. Desecrated Souls 04. Resurgence of the Empire 05. Spears of Sacred Doom 06. Sealed into Ecstasy 07. Redeemer of Atrocity 08. Regicide 09. The Sun Worship 10. The Seas of Light 11. Theogony Hodnocení: 6/10 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp

Když jsem před dvěma lety bral recenzi na tehdy žhavou novinku “Sedition” od italských death metalistů Hour of Penance, vůbec jsem netušil, do čeho jdu, ale o to příjemnější to bylo překvapení, když mě ta deska úplně sestřelila. Sice bych lhal, kdybych tvrdil, že od té doby poslouchám Hour of Penance denně nebo že je “Sedition” katapultovala do pozice mých největších oblíbenců, každopádně po recenzi na jejich aktuální desku “Regicide” jsem skočil jak slepice po flusu a po skvělé zkušenosti s předchůdcem jsem na ni kladl opravdu vysoké nároky. Jenže to byla chyba.

Abych pravdu řekl, prvních pár poslechů “Regicide” jsem si myslel, že snad poslouchám jinou kapelu. Tam, kde “Sedition” vysloveně plýtvala nápady, zabijáckými riffy a rytmikou, totiž “Regicide” přinesla takové neurčité hoblování, jemuž sice nechybí jistá úroveň a značná technická vyspělost, ale se švihem, rafinovaností a skladatelskou lehkostí předchůdce se to zkrátka nemůže rovnat. Navíc je to tím nápadnější kvůli, že stopáž “Regicide” narostla od půlhodinové “Sedition” na 40, v limitované edici dokonce 50 minut a všechno dobré, co se na desce nachází, tak působí dost osamoceně a utápí se to v záplavě materiálu, který po laťce nastavené předcházející deskou může leda tak závistivě pokukovat.

Takové (a asi i horší) byly moje první dojmy a je fakt, že obecně vzato se na nich ani s narůstajícím počtem poslechů nic zásadního nezměnilo. Na druhou stranu je ale třeba říct, že když se posluchač vyzbrojí dostatečnou trpělivostí a začne v “Regicide” kvalitu cílevědomě hledat, neodejde s prázdnou. Sice se v žádném případě nekonají takové nápadité a zdrcující orgie jako na “Sedition”, ale několik vyloženě dobrých (a celá řada přijatelných) riffů se tu najde, pár epických výjezdů (jako třeba parádní refrén titulní skladby) se také urodilo a sem tam se objeví i povedená kytarová melodie. Ale na to, aby to utáhlo celé album na úrovni, jakou od Hour of Penance chci slyšet, je těchto momentů prostě málo.

Pokud bych měl být konkrétnější, obecně slušná mi připadá úvodní trojice “Reforging the Crowns”, “Desacrated Souls” a “Resurgence of the Empire” (otvírák “Through the Triumphal Arc” je jen intro), kde se ten povedený materiál sešel v koncentraci na poměry desky více než obstojné a poslouchat to tedy jde dost v pohodě. Za zmínku (kterou jsem sice učinil už v předchozím odstavci, ale to je fuk) stojí ještě titulní “Regicide”, ale jinak mě nějak nenapadá jediná další skladba, která by něčím vyčnívala. Tím nechci říct, že by z toho zbytku sem tam nevykouknul dobrý moment nebo že by se někdy kleslo pod určitou úroveň kvality, ale celé to prostě tak nějak splývá.

Důvod, kvůli kterému “Regicide” nedopadla zdaleka tak dobře, jak by se slušelo, vidím v obecně chvályhodné, ale zde poněkud nešťastně realizované snaze o posun trochu jinam. Oproti relativně krátké ale zato neuvěřitelně koncentrované “Sedition”, která i s časovým odstupem postrádá hluchá místa a posluchači dává do těla nonstop celých jednatřicet minut s naprosto fenomenálním výsledkem, se Hour of Penance v případě “Regicide” zjevně pokusili nahrát album pojetím rozvážnější a atmosférou zlověstnější (o čemž svědčí natažení stopáže, nepatrné zpomalení i řada dalších drobností), jenže kvůli tomu bohužel do značné míry opustili to, co ze “Sedition” udělalo takovou šlehu, a hlavně se jim to nepodařilo nahradit způsobem, který by obstál – a přesně to je důvod, proč “Regicide” v přímém srovnání působí tak prázdným dojmem, ačkoli to v zásadě špatné album není.

Skutečně, přes všechny oprávněné výtky, které k desce mám, a navzdory zklamání, které mi jeho poslech přivodil, zkrátka nemůžu s čistým svědomím říct, že by Hour of Penance natočili špatnou nebo i průměrnou desku. “Regicide” přese všechny nešvary do nadprůměru patří, protože její tvůrci zkrátka mají dost zkušeností a takříkajíc vypsanou ruku, že jsou schopni složit obstojný materiál, i když zrovna nemají svůj den. Dovedu si živě představit, že posluchač nepoznamenaný zejména předchozí deskou s “Regicide” nebude mít žádný problém a její kvality náležitě ocení. Jenže kdo je na tom stejně jako já a ví, jak moc umí tihle Italové nakopávat prdele, když jsou zrovna ve formě, ten si novinku oblíbí jen stěží a raději se uchýlí ke staršímu materiálu. “Regicide” tedy není ničím menším než obstojnou deskou. Bohužel ale není ani ničím větším a v kontextu tvorby Hour of Penance je to prostě trochu zklamání, pro které je slabší šestka snad adekvátní známkou.