Illkynja - Sæti sálarinnar

Illkynja – Sæti sálarinnar

Illkynja - Saeti salarinnar

Země: Island
Žánr: black metal
Datum vydání: léto 2020
Label: Goathorned Productions / Narbentage Produktionen

Tracklist:
01. Ég er ljósið, eldurinn og upphafið
02. Holdið
03. Allt er glatað
04. Dauðaþögn
05. Sjálfseyðing
06. Sæti sálarinnar
07. Guðhaus
08. Pest
09. Dýrð í harmleik

Hrací doba: 41:35

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Goathorned Productions

Myslím si, že pořádná recenze by měla začít nějakou kvalitní omáčkou, skrze niž se čtenář a vlastně i pisatel mohou náležitě naladit na to stěžejní, co bude posléze následovat, tedy popis vlastní recenzované desky. U začínajících nebo málo známých skupin se například hodí danou formaci trochu představit. Už zavedených jmen třeba není od věci probrat, co se v táboře kapely událo od posledního alba. Kdo si věří, může vytáhnout nějaké obecnější zamyšlení, které se skupinou a/nebo deskou nějakým, byť třeba vzdáleným způsobem souvisí.

Možností se tedy zdánlivě nabízí hodně, a přesto se najdou případy, kdy se dostávám do úzkých a nemůžu přijít na to, jakým způsobem bych měl recenzi začít. Illkynja k takovým patří. Vzhledem k tomu, že „Sæti sálarinnar“ je prvním řadovým albem a vlastně i první nahrávkou kapely vůbec, zdá se, že představení Illkynja by mělo být sázkou na jistotu.

Co ale představovat, když tu toho k představování moc není? Že se jedná o debut, to už jsem řekl. Bližší info o sestavě nebo podobné věci – nejsou k mání. Můžu říct leda tak to, že na fotce v přiložených materiálech se nachází jen jeden ksicht, takže možná jde o jednočlenný projekt? Kdo ví. Vytahovat tu kecy o islandském black metalu obecně a jeho nedávné popularitě? Klišé! Mohl bych ještě vyndat nějaké kvalitní humory na obal s okem namísto hlavy u trojnásobné ženské (má šest koz namísto dvou, chápeš?), ale slepí asi nejste, takže to vidíte sami. A jestli slepí jste, tak pravděpodobně nečtete ani tohle.

Každopádně, tři povinné odstavce úplně o hovně už jsem vypotil, takže se konečně můžeme přesunout k „Sæti sálarinnar“. Těch islandských debutů se v letošním roce objevilo hned několik a konkrétně tenhle se podle mě vyvedl výrazně víc než třeba nemastné neslané „Seven Oracles“ od Nexion, přestože ani Illkynja nepřicház(ej?)í s žádnou originální a doposud neslyšenou vizí black metalu.

Životnosti a lákavosti „Sæti sálarinnar“ nicméně pomáhá skutečnost, že se nejedná o přímočarou a jednoduše vstřebatelnou desku. V důsledku toho jsem měl chuť se k prvotině Illkynja vracet a zkoumat její útroby podrobněji. Album nabízí black metal líznutý metalovou avantgardou, byť se dá samozřejmě dlouho polemizovat o tom, nakolik se dnes dá lámané disonantní riffování považovat za avantgardní tendence, když tenhle model představilo už takové množství kapel. Pokud vám tohle označení přijde kvůli právě nastíněné situaci paradoxní, klidně berte heslo avantgardní jen jako formální označení toho, že se tu nehobluje primitivně a od podlahy.

Beztak se nejedná o nic natolik zásadního, aby „Sæti sálarinnar“ sneslo nálepku avantgardního black metalu. Na to se toho myslím předvést víc než nějaké krkolomné kytarové obraty a netriviální struktury skladeb. Což ale neznamená, že „Sæti sálarinnar“ není dobrou nahrávkou! Ze skladatelského hlediska je na tom počin po mém soudu dobře. Album se podařilo udělat dost zamotaně a zároveň chytře na to, aby mi dávalo smysl se k němu vracet opakovaně, protože jsem měl pocit, že mi má pořád co dát, a přitom mě tyhle časté návraty pořád bavily.

Illkynja

Možná mi jen trochu schází nějaké výrazné dech beroucí momenty, takové třešničky na dortu, skrze něž by „Sæti sálarinnar“ jednoznačně deklarovalo, že patří do vyšší ligy. Dobré chvíle se najdou a vlastně se jich tu nachází docela uspokojivé množství – třeba titulní věc nebo „Guðhaus“ grády mají. Skvostné chvíle nikoliv. Na druhou stranu si ale „Sæti sálarinnar“ tím pádem drží vesměs konstantní laťku a nic z celku zbytečně nevystupuje. Občas mě mrzí, když jedna nebo dvě stopy výrazně převyšují zbytek, jehož kvalita kvůli tomu uvadá. Vyrovnanost je svým způsobem taky fajn.

„Sæti sálarinnar“ se mi každopádně líbí – s tímhle prohlášením nemusím nijak váhat, protože to vidím dost jasně. Určitě se podle mě jedná o nahrávku nadprůměrné úrovně a za slyšení to stojí.


2 komentáře u „Illkynja – Sæti sálarinnar“

  1. Líbí se mi zvuk a i atmosféra je slušná, ale nevzpomenu si na jedinej moment, přičemž jsem to jel celkem hodně a ne tak dávno… Super vokál, ten mi přišel hodně nadprůměrnej.

  2. Jo, občas je těžký vymyslet něco inteligentního a tak se stane, že recenzent srovnává svůj vztah ke kapele s Rosamunde Pilcher, kterou nikdy nečetl. :D Já jsem zas nedávno dostala úkol udělat rozhovory a ty otázky, co jsem vymyslela, jsou taky na novinářskou cenu a celkově očekávám Magnesii Literu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.