Immortal - Northern Chaos Gods

Immortal – Northern Chaos Gods

Immortal - Northern Chaos Gods

Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.7.2018
Label: Nuclear Blast

Tracklist:
01. Northern Chaos Gods
02. Into Battle Ride
03. Gates to Blashyrkh
04. Grim and Dark
05. Called to Ice
06. Where Mountains Rise
07. Blacker of Worlds
08. Mighty Ravendark

Hrací doba: 42:14

Odkazy:
web / facebook / twitter

Asi není třeba sáhodlouze rozebírat, co se dělo v táboře Immortal poslední cca dekádu. Kapela se v roce 2006 vrátila na scénu, o tři léta později vydala slušné album „All Shall Fall“ a na festivalech v pozici headlinera si užívala status metalové legendy. Nic ovšem netrvá věčně. Přišel rozkol a ze sestavy se poroučel její frontman, zpěvák a kytarista Abbath Doom Occulta, jehož absenci si moc fandů asi do té doby neumělo představit. Přišly spory o jméno Immortal, které ovšem Abbath prohrál. Práva na užívání značky Immortal tedy připadla do rukou Demonaze a Abbath rozjel svůj sólový projekt, jehož bezejmenný debut mi přišel spíš slabší než silnější. Ten vyšel v roce 2015.

Demonaz a bubeník Horgh si však s prvním dlouhohrajícím počinem po odchodu Abbatha dali víc na čas. Což mohlo značit snahu vypilovat materiál do pokud možno co nejdokonalejší podoby, anebo také tvůrčí blok. Anebo jen lenost. Kdo ví, jsou to samozřejmě jen spekulace. Faktem nicméně zůstává, že „Northern Chaos Gods“ se na trh dostalo až v letošním roce. A zní přesně tak, jak jsme všichni předpokládali.

Nemůžu si pomoct, ale z „Northern Chaos Gods“ cítím obrovskou snahu znít co nejvíc klasicky, co nejvíc tradičně, co nejvíc jako Immortal. Co nejméně experimentů nebo odboček (ideálně žádné), ale dát lidem přesně to, co chtějí slyšet. Tvrdit však něco o snaze oživit ducha starých desek by bylo trochu zkratkovité, protože k těm se „Northern Chaos Gods“ už jenom díky produkci nemůže úplně přiblížit. Zvuk je totiž současný, takže z tohoto ohledu má novinka nejblíže k „All Shall Fall“, „Sons of Northern Darkness“ a z devadesátých let nechá vzpomenout leda tak na „At the Heart of Winter“, akorát na rozdíl od něj nedokáže přijít s tak excelentní melodikou, která uměla skladby jako „Withstand the Fall of Time“ nebo titulní „At the Heart of Winter“ vystřelit hodně vysoko.

Hudebně lze ovšem nalézt odkazy i na další počiny. Při některých motivech jsem si vzpomněl především na „Battles in the North“. Kupříkladu zvolnění v „Gates to Blashyrkh“ opravdu nápadně připomíná předěl v „Blashyrkh (Mighty Ravendark)“. Což byl možná záměr, ale je otázka, jestli by formace formátu Immortal měla mít zapotřebí jen nostalgicky vzpomínat, když by jakožto žánrová legenda teoreticky měla nabízet něco víc. Nostalgie ovšem na „Northern Chaos Gods“ hraje obrovskou roli, což ostatně dokazují už jen názvy skladeb. Ta poslední se třeba jmenuje „Mighty Ravendark“. To myslím dost jasně ilustruje, kam Immortal se svým nejnovějším počinem mířili. Anebo jen starého psa novým kouskům nenaučíš? Výsledek je každopádně tentýž.

Immortal

Důležité je, jak se k takovému počínání kdo z nás postaví. Nepochybuji o tom, že mnohým to bude stačit, ani o tom, že takoví Immortal za prakticky nulovou invenci v rámci své vlastní tvorby ještě zatleskají. Já budu o poznání zdrženlivější. „Northern Chaos Gods“ mě sice neuráží, ale nevidím sebemenší důvod, proč bych z toho měl být na větvi nebo proč bych to měl chtít nějak zásadně poslouchat.

Syrovost a atmosféra, díky nimž jsou desky z devadesátých let dodnes lákavé, je dávno pryč. Současná podoba žánru je zase jinde a s hloubkou kvalitně udělaného okultního black metalu se „Northern Chaos Gods“ nemůže srovnávat. Jedná se o desku žijící z dávné slávy svých autorů a z minulosti, které se však vyrovnat nemůže. Samozřejmě se to chválí už jenom kvůli jménu, ale skutečně dobré nebo snad dokonce impozantní to není ani omylem. Přesto všechno je mi „Northern Chaos Gods“ stále sympatičtější než „Abbath“. Ale na druhou stranu, Demonazova sólovka „March of the Norse“ mi přišla o dost relevantnější.


19 komentářů u „Immortal – Northern Chaos Gods“

  1. Trochu mě udivovaly přehnaně nadšené reakce okolí. Už jen názvy skladeb budily nedůvěru a úsměv. Poslední alba velkých jmen Satyricon, Watain, Immortal, Dark Funeral, Marduk, Necrophobic a čerstvě i Behemoth na mě působí dost rutinně, vyčpěle, unaveně, vykalkulovaně a nuceně, něco jako pásová výroba.

    1. Jo, taky se mi zdá, že poslední dobou jsou nový věci těch veličin o hovně. Zrovna Necrophobic mě teda bavili, ale jinak prakticky vše, co jsi jmenoval, je maximálně nenadchne-neurazí, někdy i regulérní slabota…

      1. Necrophobic se mi za krátkou dobu ohrál a na hit Tsar Bomba jsem si rychle vypěstoval alergii, ale je to z těch lepších.

    2. Souhlas, ale preci jen – kdy nazvy skladeb od Immortal nebudily usmev? Ta debilita k tomu patri od zacatku, takze zrovna tohle bych jim ted nevycital.

      1. V této souvislosti nelze než připomenout legendární klip ” Call Of The Wintermoon ” těchto severských válečníků a temných kněží v elasťákách, jejichž hudba byla vždy, nezáležíce na LP, plna blackových esencí asi jako deset deka vlašáku :)

        1. Ja mam nahodou stary Immortal rad. Ale vazne to brat nikdy neslo :) Nicmene furt lepsi nez vetsina ty nudy, ktere se rika “hluboky okultni black metal”.

          1. Z většiny takových kapel mám taky prdelky, to je samej chaos magik, thelematik a kýho vejra kokot zírající do propasti.. ale tyhle kašpaři v upnutých- nojo, asi s tím mám problém :D – elasťákách mi vždycky připadli jako druhý příklad důkladné metalové bandy blbců hned po králích metalový debility, Manowar… :)

  2. No rozhodně mi to zní líbivěji než All shall fall….
    Zatím slušná atmo do auta, kde je nutno likvidovat nepřizpůsobivé účastníky sil. provozu.

  3. Immortal jsou na tomhle albu pořád ty samý truhlíci, co byli vždycky, akorát to hudebně dává větší smysl. Očividně tím dosavadním infantilním elementem tam byl vždycky zejména hérečka Abbath, kterej to tou svojí sólovou volovinou podtrhnul. Svým způsobem úplně zbytečný album, který si málokdo poslechne víckrát, pokud nemusí, protože v záplavě věcí, co vycházej, se snadno ztratí. Ale pokud mi ho někdy pustí YT sám od sebe, nepřepnu ho. Čímž se dostávám ke kacířské myšlence, že je to za mě asi nejlepší album Immortal. Jsem holt nezatížen nostalgií. Vážně mě ale nebrat, i ta Viktoria od Marduk, která zde dostala napráskáno mi přišla jako fajn deska. U NCG navíc malé bezvýznamné plus za to, že je to snad jediné album od Nuclear Blast (krom Then Comes Silence (sic!)), kde mě do ruda nevytáčí zvuk.

    1. Co, prosím Tě, říká věta: “Immortal jsou na tomhle albu pořád ty samý truhlíci, co byli vždycky, akorát to hudebně dává větší smysl.” Že jsou to furt stejní idioti, jenom hudebně je to lepší?
      “Pure Holocaust” pro mě byla do zblbnutí poslouchaná deska (ehm, nahraná kazeta od týpka z Německa). Kupodivu mně to nepřišla nijak srandovní kapela, jak většině přispěvatelů zde. Je fakt, že jsem skončil u Blizzard Beasts a komické období mi asi uniklo. Každopádně, když vypustili titulní song k NCG, tak jsem se docela těšil, protože ten vál je super. Po poslechu kompletní nahrávky jsem se teda blahem netetelil, ale přijde mi to v pohodě nahrávka. Nenapadá mě důvod, proč zrovna od Immortal čekat nějaké převratnosti.

      1. Mám na mysli, že tu kapelu pořád nelze brát vážně, protože je to spíš taková exploatace black metalu, čehož jsou si určitě sami vědomi. Hudebně mi ale tentokrát přijde, že někdo už přemejšlel nad vybudováním tracku jinou metodou než “mám riff, mám song” a celý album zní příjemně kompaktně, hutně a současně. Právě na rozdíl od Abbathovi sólovky.

        1. Tak nějak netuším, proč Immortal nebrat vážně. Nahráli několik skvělých desek a tahke poslední je víc než poslouchatelná. A co je to, prosímtě, ten pravý black metal, když je Immortal pouhá exploatace dle tebe. Nechci tu Immmortal nějak obhajovat, sám už je neposlouchám, ale nazývat je truhlíky mi přijde malinko, mno takové truhlíkovské.

          1. Hele, je to možný. Já neříkám, že Immortal jsou kokoti a kdo je poslouchá je imbecil, ale spíš než hudba mi od nich nejvíc ulpívají v paměti vzpomínky na večírky, kdy jsme procházeli booklet alba Sons of Northern Darkness a sázeli se o panáka, jestli je v něm vícekrát obsažený slovo grim, dark nebo frost. A vždycky to vyšlo těsně. Nepomáhá tomu ani táta Abbath, který mezitím stíhá nechávat se fotit s warpaintem jak žere párek v rohlíku nebo objímá maminku a i když jsem je onehdá viděl naživo, měl jsem pocit, že většina lidí na ně jde jako do cirkusu. Například služebně podobní Mayhem se za svojí kariéru stihli několikrát vydat trochu jinou cestou a i když u toho občas šlápli na minu, tak bylo vidět, že mají potřebu stále hledat nový formy vyjádření, zatímco Immortal byli vlastně pořád uvelebený v tý samý pozici. Ale jak jsem uváděl na začátku, nikomu v tom nechci šlapat na kuří oko, od pořádnýho, znejisťujícího BM za sebe akorát čekám už trochu víc, protože sem hipsterská mrtka víme.

          2. Jasně, Abbath padá opilej z kopce, Abbath žere párek v rohlíku, ale pořád je to ten Abbath, který nahrál pure holocaust a at the hearth of winter. Mně je vlastně jedno, co kde Abbath dělá a jestli se ještě vejde do svých upnutých elasťáků. Je mi jedno, že si lidí dělají prdel z jeho warpaintu a říkají mu, že vypadá jak panda. Abbath nahrál skvělé desky a umí (uměl) vymyslet opravdu HODNĚ dobré riffy. Ale jako fakt ho neobhajuju. Mě vlastne Abbath vůbec nezajímá, abych tak řekl. A jestli mají v bookletu víc grim nebo dark, to je fuk, hlavně, že to tam je.

        2. Tos mi připoměl, když jsem v Chotěbuzi asi před 20-25 lety viděl naživo Inferno. Byl jsem tenkrát hodně vyřehtaný, skoro jako v jednom klubu v Ostravě – Benátkách, a to z kapely Enochian. Prostě když se to moc nežere, tak se člověk i pobaví. Stejně tak klip k “Blaskyrkh”, ty detailní a artově dlouhé záběry na křivé zuby, to mě taky kazí dojmy z krajiny :D

          1. To si mi připomněl koncert Impaled Nazarene, Angel Corpse, Gehennah a právě Enochian v Uherském Hradišti, což bylo…no už hodně dávno. Tam si před koncertem zkoušel basák Enochian plivat “oheň a síru” a zapálil jak sebe, tak týpka pod pódiem. Ten měl na sobě křivák, tak to ani nepostřehl. Že hoří, ho musel upozornit parťák, co stál vedle. Za to performer dostal zabrat, měl popálenou ruku a asi to muselo i dost bolet. Bral to, ale statečně. Zafačovali mu to nějakým obvazem a šel do toho.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.