Impavida - Antipode

Impavida – Antipode

Impavida - Antipode

Země: Německo
Žánr: black metal
Datum vydání: 12.7.2019
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Demons’ Eerie Flutes Accompany with the Decay of Corpses Defiled
02. Corpse Devourer
03. The First Flame Initiates the Cleansing of Putrid Terrestrial Spirits
04. Towards the Pyre

Hrací doba: 39:10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Impavida není kapela, již bychom mohli označit jako začínající, ale určitě platí, že patří k neokoukaným nebo snad možná i zapadlým. Debutová deska „Eerie Sceneries“ vyšla v roce 2008 na značce Ván Records… a od té doby nic. Ani já osobně jsem o tomhle albu potažmo o kapele celkově neměl tušení. Čemuž ostatně dost dopomohli i samotní Impavida, o nichž prostě nebylo poslední dekádu a něco vůbec slyšet. Dle všeho byla skupina nějakou dobu úplně u ledu a nijak nefungovala.

Před dvěma lety se ovšem Impavida opět probudili k životu a toto probuzení vyústilo ve druhé řadové album „Antipode“. Za chvíli se na něj půjdeme podívat, ale nejprve si ještě řekneme něco k sestavě:

Hlavní postavou Impavida je multiinstrumentalista s podivným pseudonymem God Killing Himself. Za touhle přezdívkou se skrývá německý muzikant Dennis Blomberg známý též jako Evae, jehož můžete znát díky Vargnatt (debut „Grausammler“ vyšel v roce 2015 u Eisenwald Tonschmiede) nebo Trautonist (za mě neposlouchatelný poštovní black metal, fujky). Toho v aktuální inkarnaci Impavida doplnil nový vokalista s taktéž řádné pošukanou přezdívkou He, Who Walketh the Void, jenž by měl pocházet ze Spojených států amerických. Příznivce poštovního black metalu by pak mohlo zajímat, že dříve ve formaci působil a bicí na první desku nahrál Markus SiegenhortLantlôs. Mě osobně by však tahle informace od poslechu Impavida spíš odradila. Naštěstí jsem na to přišel až v době, kdy už jsem měl „Antipode“ docela hutně naposlouchané, haha.

Už několikrát padly narážky na post-black metal, ale nemusíte se bát – Impavida i navzdory svému personálnímu napojení na Trautonist nebo Lantlôs naštěstí nehrají post-black metal. „Antipode“ je žánrově čistší, přestože i ona k němu přistupuje spíše soudobým stylem. Způsobem, jakým jsou určité momenty vygradovány do silných melodických motivů, může vzdáleně připomenout třeba okultní stylové souputníky, ale určitě k nim nepatří. Stejně tak bych asi nikomu nevyčítal, pokud by mu jisté momenty připomněly depressive black metal, ale všeobecné házení Impavida do tohoto ranku mi také přijde značně přehnané. Spíš jde o „prostě black metal“, který se nebojí dobré kytarové melodie, na čemž nehledejte nic pejorativně zabarveného.

„Antipode“ se zprvu tváří docela nenápadně. Zpočátku se mi nezdálo, že bych poslouchal něco víc než jen důstojně odehraný průměr. Ale ta kvalita v tom určitě je a brzy začal vylézat na povrch. Nemůžu sice popřít, že se na albu nachází poměrně dost pasáží, u nichž jsem si říkal, že tohle už jsem někde slyšel (jen si vzpomenout kde…), ale záhy jsem zjistil, že mi to vlastně nijak zásadně nevadí. „Antipode“ je totiž složené fakt dobře a především obě +/- šestnáctiminutové skladby „Demons‘ Eerie Flutes Accompany with the Decay of Corpses Defiled“ a „The First Flame Initiates the Cleansing of Putrid Terrestrial Spirits“ dokážou nabídnout skutečně povedené momenty s výbornou atmosférou a obě se mohou pochlubit dobrou gradací s hned několika klimaxy.

Obě kratší písně „Corpse Devourer“ a „Towards the Pyre“, jejichž hrací doba se pohybuje mezi třemi a čtyřmi minutami, působí vedle oněch dlouhých kusů trochu chudě, druhá jmenovaná dokonce spíš jen jako outro desky, ale dojem naštěstí nezkurví. Na druhou stranu – ani nevylepší. Je evidentní, že to hlavní se odehrává jinde, a kdyby „Antipode“ mělo jen dvě stopy a o nějakých těch sedm minut méně, uspokojení z poslechu by bylo stejné, ne-li větší.

Přesto mám z „Antipode“ nakonec poměrně dobré pocity. Jde o příklad nahrávky, která mě nejdřív moc nezaujala, ale postupně narostla a získala si mě na svou stranu, což je vždycky fajn, protože takový obrat nebývá častý. Netvrdím, že nyní desku považuji za převratnou, ale nestydím se říct, že se mi vcelku líbila. Nemyslím si ale, že by se jednalo o natolik dobrou záležitost, aby bylo nutné se k ní v budoucnu vracet.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.