Imperial Triumphant - Abyssal Gods

Imperial Triumphant – Abyssal Gods

Imperial Triumphant - Abyssal Gods
Země: USA
Žánr: avantgarde black metal
Datum vydání: 27.2.2015
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. From Palaces of the Hive
02. Abyssal Gods
03. Dead Heaven
04. Celestial War Rape
05. Opposing Holiness
06. Krokodil
07. Twins
08. Vatican Lust
09. Black Psychedelia
10. Metropolis

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

V posledních letech se po vzoru formací jako Blut aus Nord či Deathspell Omega hodně rozmohla jedna specifická větev avantgardního black metalu, jež se zdánlivě vydala zcela opačným směrem, než kam směřovala úplně původní podoba black metalu. Namísto jednoduché, mnohdy téměř až primitivní formy a jakési neotesané aury primordiální animálnosti přišly kapely tohoto druhu s pojetím black metalu, který je naopak vysoce komplikovaný, technický a namísto sice triviálních, zato však mrazivých riffů nabízí riffy, které jsou naopak vysoce technické, lámané a celý hudební projev je spíše složitý a vyvolává dojem nezřízeného chaosu.

Přesně do takové sorty se řadí rovněž Američané, kteří si říkají Imperial Triumphant. Ti mají za sebou už několik let hraní, řádku neřadových počinů (z nichž nejvíc za pozornost stojí asi EP „Goliath“ z roku 2013) a jednu dlouhohrající desku „Abominamentvm“ z roku 2012 (jež v červnu 2014 vyšla doplněná o songy z „Goliath“ znovu pod názvem „Shrine to the Trident Throne“ a s jiným přebalem). Letos si Imperial Triumphant nachystali další počin, jímž je druhé regulérní album, jehož název zní „Abyssal Gods“

Přestože Imperial Triumphant hrají avantgardní metal, jejich projev není vyloženě originální. Na předcházejících počinech byl vliv dvou výše zmiňovaných tahounů téhle formy black metalu v muzice Američanů znatelný a vzhledem k tomu, že na „Abyssal Gods“ svůj nijak výrazně nezměnili a pokračují v nastolené cestě, je asi docela zřejmé, že je onen vliv cítit i na novince. Jeden znatelný rozdíl však v hudbě Imperial Triumphant přece jen je – zatímco obě jmenované francouzské veličiny avantgardního black metalu ten svůj chaos koření nadpozemskými melodiemi, Američané tak nečiní a vesměs se soustředí čistě jen na chaotické proudy lámaných kytar. Nějaké umírněnější momenty se sice tu a tam najdou, příkladně třebas začátek „Opposing Holiness“ a samozřejmě i mezihry „Celestial War Rape“ a „Vatican Lust“ (zato outro „Metropolis“ je zase docela divočina, byť ne black metalová), nicméně většinu času si Imperial Triumphant libují v chaosu.

Podobně tomu bylo i na minulých nahrávkách, přesto mezi nimi a novinkou vidím jeden podstatný rozdíl. Ačkoliv byly starší věci dobré a hudebně poměrně zajímavé, pocitově mi tam stále cosi nepojmenovatelného nesedělo a zdálo se mi, jako kdyby to ještě nebylo úplně ono a že by to mohlo být ještě lepší… výborně to bylo slyšet třeba na „Goliath“, na němž se nacházelo 13 minut formálně skvělé muziky, ale trochu se ten poslech táhnul, jakkoliv se mi to vlastně líbilo. Nedokážu říct, co přesně se na „Abyssal Gods“ změnilo a co Imperial Triumphant udělali jinak, ale tentokrát mám konečně pocit, že si všechno sedlo na správné místo a planety jsou ve správné konstelaci, protože nyní již nemám to nutkání si vnitřně říkat, že tomu ještě něco schází – na „Abyssal Gods“ mi to neschází, protože novinka mi zní tak, jak jsem si u předcházejících počinů říkal, že by to mělo znít.

Hádám, že po minulém odstavci ani nikoho z vás nijak zvlášť nepřekvapím prohlášením, že „Abyssal Gods“ tím pádem považuji za dosavadní vrchol tvorby Imperial Triumphant. Jakkoliv je cítit, kde Američané (nejspíš) hledali inspiraci, jejich nejnovější deska je jednoduše výtečný avantgardní black metal… jasně, je pravda, že do skutečné geniality vůdčích formací tohoto subžánru (konkrétní jména lze opětovně hledat v prvním odstavci) jim ještě něco zbývá, ale i tak je jejich letošní nahrávka po čertech silná. Ačkoliv album jede v prvotřídní kvalitě celou svou délku, na důkaz svého tvrzení bych si dovolil vypíchnout dvě konkrétní skladby, jež se pro mě osobně staly vrcholy „Abyssal Gods“.

První z nich je určitě osmiminutové zlo „Krokodil“, což je možná dosud nejpůsobivější věc, jakou dali Imperial Triumphant dohromady. Na první poslech se sice nemusí tvářit, že by nějak extrémně vybočovala ze zbytku (což není nic překvapivého, protože při prvním poslechu se v tom člověk lehce ztrácí – co si budeme povídat, pořád je to chaotický black metal), ale ve skutečnosti je zajímavě strukturovaná, a zatímco v ostatních písních kapela povětšinou sází na konstantní nátlak, v „Krokodil“ se Imperial Triumphant nezalekli postupného gradování kompozice od atmosférické první půle až po následné kytarové zmatky ve středním tempu, včetně jedné skutečně lahůdkové pasáže se šílenými baskytarovými eskapádami. Druhým vrcholem je pak předposlední „Black Psychedelia“ s ohromně mocným rozjezdem, v němž opětovně ničí téměř až godfleshovsky nahulená baskytara, aby se následně song přeléval z chaosu do atmosféry a zase zpátky.

Každopádně, „Abyssal Gods“ je dle mého skromného názoru skvělé album. Sice ve svém specifickém stylu nepatří na nejvyšší piedestal, protože na něm si přece jen bez obav hoví jiná jména, ale i tak tohle jistě stojí za slyšení. Jak již padlo, na první poslech se to určitě tvářit nepřístupně, což ostatně takřka přímo plyne už jen z té hudební formy, do jaké se Imperial Triumphant pustili, ale jakmile se člověk v tom labyrintu začne trochu orientovat, najde nahrávku, k níž stojí za to se vracet i s odstupem. Za mě rozhodně palec nahoru.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.