Země: Švédsko Žánr: progressive melodic death metal Datum vydání: 18.4.2012 Label: Spinefarm Records Tracklist: 01. Colossus 02. A Vow to Conquer the Ocean 03. From a Tidal Sleep 04. Celestial Tear 05. Convergence 06. Sirens 07. Isle of Solace 08. The Drowning Sun 09. Voyage of a Wavering Mind Hodnocení: Zajus – 8/10 H. – 8/10 Kaša – 9/10 Průměrné hodnocení: 8,3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Ke švédským progresivním death metalistům In Mourning mám zvláštní vztah. Jejich debut “Shrouded Divine” podle mě patřil mezi nejlepší nahrávky roku 2008. Jeho síla tkvěla v precizní kombinaci nekompromisní agrese a jemné melancholie zahalená do hráčsky poměrně jednoduché vrstvy zasekávaných riffů a minimálního množství přebytečných kytarových (a jiných) exhibicionistických výstupů. Jako celek znělo “Shrouded Divine” kompaktně a velmi profesionálně, jako by ho snad měla na svědomí kapela o mnoho alb zkušenější. S následujícím “Monolith” jsem to však neměl zdaleka tak lehké. O něco melodičtější přístup byl na první poslech jevem pozitivním, jenže kromě úvodní “For You to Know” nevydrželo album vyšší nápor poslechů a velmi rychle ztratilo svou zábavnost. Otázka, kterým směrem se In Mourning vydají na třetím albu, se tak nabízela zcela přirozeně.

Ještě než se dostanu k hudbě samotné, se však musím pozastavit u obalu alba. Již od debutu si na této stránce tvorby dávali In Mourning hodně záležet, “The Weight of Oceans” své předchůdce však rázně předčil. To samé platí i o samotném názvu alba a jeho skladeb. Již na první pohled tak poznáte, že kapela nad svou tvorbou přemýšlí jaksi komplexně, což je, alespoň v mém případě, plusový bod hned do začátku.

Jednou ze zvláštností hudby In Mourning je přítomnost tří kytar. Tato anomálie však nezpůsobuje, jak již jsem naznačil, přílišné přiklonění k technické stránce hudby. Jen jediná kytara se pouští do složitějších fines, a to ještě jen občas. Druhá pak pracuje čistě v rytmické sekci a třetí, jednoduše řečeno, zastupuje funkci jakýchsi kláves. Funguje na podkladu, má své charakteristické zabarvení a pomáhá tak utvářet unikátní zvuk In Mourning. Ten je stejný již od debutu, a ačkoliv na “Monolith” musel krátce ustoupit do pozadí, na novém albu se k mé velké radosti vrací v plné síle.

Album odstartuje skladba “Colossus”, která svým obsahem odpovídá ambicióznímu názvu. S necelými deseti minutami hrací doby jde o nejdelší a také mou nejoblíbenější píseň alba. Atmosféra debutového alba se zde spojila s melodičností jeho nástupce a společně tak vytvořili jednu z nejlepších skladbeb, jíž In Mourning dodnes stvořili. První polovina písně jako by vypadla z “Shrouded Divine”, její refrén je pak ukázkou extrémní chytlavosti, která ovšem nevyžaduje žádné čisté vokály. V druhé polovině pak nalezneme dvě výtečná sóla. Z nich zejména druhé vlastně není sólem klasického střihu, je, co se technické stránky týče, velmi jednoduché. Je ovšem tak vypjaté a emotivní, že už tak skvělou skladbu pozvedá na úplně jinou úroveň. Následující “A Vow to Conquer the Ocean” je takovým typickým zástupcem tvorby těchto švédských talentů a i z toho důvodu ji doporučuji k poslechu spolu s přiloženým videoklipem.

Výraznější změna zvuku přichází až se čtvrtou “Celestial Tear”. Ta je zpočátku zcela akustická a teprve až před koncem vygraduje k elektrickým kytarám a agresivním bicím. Jde o první píseň podobného druhu, kterou kdy kapela napsala, a je na ní tak oprávněně znát, jako by se In Mourning zatím jen otrkávali. Jsem si celkem jistý, že se tímto směrem budou na budoucích albech vydávat častěji, což nelze kritizovat. Všeho ovšem s mírou, protože sílu ostatních písní “Celestial Tear” nemá. Po ní již svému zvuku zůstane kapela věrná až do úplného konce, jen do něj v posledních třech skladbách nechá jemně promluvit black metalové nálady. Nejde o vliv nijak zvláště výrazný ani nový, ovšem je to příjemné zpestření, které vám pomůže udržet bedlivou pozornost po celou hodinu poslechu.

Na předchozích albech jsem si velmi oblíbil zpěváka Tobiase Netzella a na “The Weight of Oceans” tomu nemůže být jinak. Je to muž mnoha hlasů. Jeho hluboký growling by mu mohla závidět leckterá legenda. Ten navíc střídá s mnohem výše posazeným řevem. Na rozdíl od debutu, kde byly tyto dvě polohy takřka vždy odděleny, zde mnohem častěji sahá Tobias k plynulému přechodu. Jeho čistý zpěv by podle objektivních měřítek asi dokonalý zdaleka nebyl, ovšem je velmi emotivní a Tobias ho používá velmi výjimečně (opět paralela k debutu a rozdíl oproti “Monolith”, kde ke střídání čistého zpěvu a growlingu probíhalo vcelku pravidelně, jako u “běžných” melodicky death metalových kapel), a tak mu občasné zaškobrtnutí můžeme odpustit. Přesto se však nemohu zbavit dojmu, že na starších nahrávkách mi byl jeho čistý zpěv sympatičtější. Ve výsledku je však Tobias stále jedním z nejzajímavějších dnešních zpěváků death metalové scény.

Silné stránky hudby In Mourning by tak nyní měly být vcelku zřejmé. Melancholická nálada, unikátní zvuk a nesmírně chytlavé refrény (chytlavé, ne vlezlé či podbízivé) jsou jen špičkou ledovce. Těch slabých stránek naopak moc není. Pokud bych je měl jmenovat konkrétně, vlastně by mě vůbec nic nenapadlo. “The Weight of Oceans” je tak potvrzením statusu In Mourning v pozici nadějné mladé kapely, která by se během dvou alb mohla vyšvihnout na úroveň světové progressive death metalové špičky.

Další názory:

Na rozdíl od obou kolegů je pro mne “The Weight of Oceans” mé první setkání s tvorbou In Mourning. Jejich jméno mi sice neznámé není, o hudbě už však neplatí. Musím ovšem uznat, že se jedná o setkání více než podařené. Melodický death metal, byť je v případě In Mourning progresivnějšího ražení, není zrovna můj šálek kávy, ale když slyším dobrou muziku, žánrové rozdělení jde stranou – a “The Weight of Oceans” dobrá muzika rozhodně je. Rozmáchlé monumentální skladby se silnou atmosférou, to je záležitost přesně dle mého gusta. Samozřejmě, deska má i pár mušek – například se mi zdá, že chvílemi si In Mourning ukousli až příliš velké sousto, které nemohou spolknout, jako by se v tom moři vlastní hudby sami ztráceli -, ale na druhou stranu, “The Weight of Oceans” obsahuje i naprosto skvostné pasáže, jež nemají daleko k dokonalosti, což zcela jasně převažuje misku vah do hodně pozitivních hodnot. Kromě toho je také nutné zmínit, že celkový pocit z nahrávky je i přes těch několik málo (a ještě malých) nedostatků více než dobrý, alespoň tedy z mého pohledu. Já jsem rozhodně spokojen.
H.

In Mourning jsem na počátku jejich kariéry vnímal jako lehkou kopírku slavnějších krajanů Opeth. Na “The Weight of Oceans” představují další vizi progresivního death metalu s doomovými vlivy a opět to dopadlo nad očekávání dobře. Myslel jsem si, že kapela svého vrcholu dosáhla na posledním, vynikajícím “Monolith”, ale mýlil jsem se. “The Weight of Oceans” je ten pravý “monolit”, na kterém In Mourning dokázali zhmotnit veškeré své dosavadní zkušenosti. Hned úvodní skladbu “Colossus”, která se rozjíždí pěkně zlehka a pomalu, považuji za nejlepší v historii kapely. Jednotlivé písně jsou oproti minulosti o trošku delší a hlavně propracovanější. Rozhodně se nejedná o album na první poslech, tohle chce čas. S tímto tvrzením by mohl kolidovat fakt, že “The Weight of Oceans” je asi nejmelodičtějším albem In Mourning, ale změny nálad (skvělým příkladem budiž “A Vow to Conquer the Ocean”) dělají i z melodičtějších skladeb obtížné přístupné věci.
Kaša