Infernal Coil - Within a World Forgotten

Infernal Coil – Within a World Forgotten

Infernal Coil - Within a World Forgotten

Země: USA
Žánr: war metal
Datum vydání: 16.9.2018
Label: Profound Lore Records

Tracklist:
01. Wounds Never Close
02. Continuum Cruciatus
03. Crusher of the Seed
04. 49 Suns
05. Reflection of Waldeinsamkeit
06. Bodies Set in Ashen Death
07. In Silent Vengeance

Hrací doba: 35:19

Odkazy:
facebook / bandcamp

Už dlouho se mi nestalo, aby mě album začínající kapely lákalo k poslechu tak moc jako v případě výtvoru Infernal Coil. S prvním poslechem se mi „Within a World Forgotten“ zahloubalo tak moc do hlavy, že jsem si ho musel dopřát hned znovu. Zážitek se neustále umocňoval a mně bylo jasné, že tahle nahrávka není nic jen tak ledajakého. Občas nezáleží na jednotlivých skladbách, daleko přednější je fakt, jakým způsobem na vás tahle jednolitá hmota působí a jaké dojmy ve vás vytváří. Vůbec nemusíte vnímat, jestli už odehrály dvě písně, nebo se nacházíte na samém konci desky, čas plyne relativně a vy se necháváte zcela pohltit.

Co jsou teda ti Infernal Coil zač? Jsou tři, pocházejí z amerického Idaha a hrají od roku 2014. Takže Blight (bicí), Glum (kytara) a Blake Connally (kytary, zpěv), zřejmě bez přezdívky. Jeho jméno jste však již mohli zaznamenat dříve, a to v souvislosti s punkovou mlátičkou Dead in the Dirt. Ti za sebou mají dlouhohrající nahrávku „The Blind Hole“ z roku 2013, avšak v současnosti si dávají pauzu, což znamená prostor pro další smečku. Infernal Coil čekali na svou prvotinu do letošního září, ale studiově se už stihli představit minulý rok, kdy na Bandcamp umístili dvoupísňové EPčko s názvem „Bodies Set in Ashen Death“.

„Within a World Forgotten“ jako když pochází přímo z hlubin onoho zapomenutého světa plného chaosu, útrap a temnoty. Možná to je vize Infernal Coil o naší budoucnosti. Čistě na základě názvů skladeb a krásné malby zdobící obálku si troufám tvrdit, že tu jde hodně o střet člověka s přírodou. Podle tísnivé atmosféry to není nikterak příjemná představa, naopak se tu za dobu pětatřiceti minut vystřídají snad všechny ničivé živly, kdy příroda vrací lidstvu všechny špatnosti na ní prováděné. Zkrátka to není jen další soubor halekaček na oslavu Satana.

War metal, nebo chcete-li bestiální black metal (v případě této kapely spíše bestiální death metal) má v podání Infernal Coil veliký důraz na atmosféru a dal by se popsat, jakkoliv blbě to zní, jako kontrolovaný bordel. Zkrátka vše tu má své místo. Kompozice někde začíná, podstoupí pár změn a zase se překlene v něco dalšího. Není to jen bezhlavé hoblování (byť i to může mít své kouzlo), které vyšumí naprázdno. Má to určitou chytrost, dostatek nápadů a vypadá to promyšleně. „Within a World Forgotten“ zanechává v posluchači pocity pachuti něčeho zvráceného a zároveň lákavého. Skladby obsahují na škále – absolutní uvolněnost až brutální sypačka – všechno. Infernal Coil byli ve svých začátcích hodně do grindu a jeho esence je tu stále přítomna. Placka tedy rozhodně nepostrádá ani patřičnou živočišnost a nezní strojeně.

Infernal Coil

Vše propukne s kurevsky syrovým otvírákem „Wounds Never Close“. Syrovým myslím doslova, protože tady do hajzlu vazbí kytary! A nejenom tady. Je to ani ne dvouminutový útok přímo na solar a ne o moc delší „Continuum Cruciatus“ v tom nadále bez rozpaků pokračuje. Zde se zase ozývají zvony, zlomyslné jako při posledním soudu. Chvíli dává hudba dokonce naději na vydechnutí, ale pak se smršť kytar a salvy bicích znovu rozhodnou přemísťovat orgány v těle. Trochu delší „Crusher of the Seed“ má i prvky z klasického death metalu, přičemž po většinu doby se stále jedná o tíživou masáž. Baví mě tu hlavně výbuchy bicích, což zní, jako kdyby právě překročily rychlost Mach. Neurvalost sama, poprvé se sluchátky v uších jsem si říkal jen co to kurva je.

Nejvýpravnější je skladba „49 Suns“. Surový začátek a skvělé riffy působí, jako když se ta Slunce přibližují a vyvolávají tlakovou sílu, která trvá nesnesitelně dlouho a pomalu, až nakonec skutečně dojde ke smířlivému interludiu. To trvá téměř celou druhou polovinu opusu, ale se sílícím dusotem bubnu je jasné, že to není konec. „Reflection of Waldeinsamkeit“ disponuje intrem, které patří k těm, jež dokáží otevírat brány pekel. Tento majestátní tón si drží a nebojí se sáhnout ani po thrashových sypačkách. Přestože v následující „Bodies Set in Ashen Death“ dojde i k odlehčení, připomíná začátek celé desky a zdárně spěje k závěrečné „In Silent Vengeance“. Ta opět nabízí všemožné polohy, skřípe to v ní, zpomalí, zrychlí a má i trochu epický podkres. Jednoduše tu vše funguje na výbornou, velice oceňuji celistvost díla a takřka úspěšnou eliminaci hluchých míst.

„Within a World Forgotten“ si dává záležet na detailech. Je to skličující a chaotické album, avšak s jasnými konturami a směřováním. Jestli nějak zní konec světa, může to být právě takhle. Okouzlující ohavnost, na níž není vůbec nic chytlavého, avšak má v sobě něco podivuhodného, co láká k dalším poslechům. Alespoň tak to mám já už asi poslední měsíc a nijak se to nezmenšuje. Uvidím, co na to řeknu s větším odstupem času, ale nyní je to dílo nutné poslechu a mé výhrady jsou minimální, pokud vůbec nějaké.


1 komentář u „Infernal Coil – Within a World Forgotten“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.