 |
| Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 17.4.2015 Label: Agonia Records Tracklist: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
„Axiom“ je deska, na niž se v jistých kruzích hodně čekalo. Není ale divu, protože ono těch kapel, které by i v poslední dekádě dokázaly držet při životě rychlopalebný agresivní black metal vydáváním vysoce kvalitních alb, zas až tolik není. Nebo lépe řečeno – je jich dost, které se o to snaží, ale jenom hrstce se to skutečně daří, aby se jejich nahrávky nesly po celou dobu ve zběsilém tempu a přitom stále šlo o skvělou hudbu. Infernal War však mezi tuhle hrstku jistě patří.
Jméno těchto Poláků se sice na metalové mapě poprvé objevilo již koncem 90. let, ale první neřadové počiny začaly vycházet až ve 21. století. Debutovou desku „Terrorfront“ kapela vydala v roce 2005 a s ní také začala ona výtečná forma Infernal War, jež pokračovala i na druhé fošně „Redesekration: The Gospel of Hatred and Apotheosis of Genocide“ z roku 2007. V obou případech šlo o (povětšinou) pekelně rychlý a agresivní (avšak ne samoúčelně) black metal, vedle něhož místy i „Panzer Division Marduk“ vypadalo jako pohodová muzika pro dítka předškolního věku. Není divu, že Infernal War na undergroundové scéně takřka ihned získali nemalý kredit, který následně potvrdili i na kulervoucím ípku „Conflagrator“ z roku 2009.
Jenže poté se Infernal War na dlouhou dobu studiově odmlčeli. Kapela žádnou přestávku nevyhlásila a během těch let stále koncertovala, avšak přípravy další nahrávky zabraly až nečekaně dlouhou dobu, takže „Axiom“ vyšlo až letos, po osmi letech od svého předchůdce „Redesekration: The Gospel of Hatred and Apotheosis of Genocide“. A po takové době jsou očekávání vysoko, zvláště když „Axiom“ mělo hodně na co navazovat…
Stylově se samozřejmě nic moc nezměnilo a v tomto ohledu „Axiom“ pokračuje v linii svých předchůdců – to je jistě fakt, který se dal očekávat, přesto je to nutné zmínit, jelikož ne vždy tomu tak být musí (ostatně stačí vzpomenout na krajany Massemord, kteří po dvou plackách rychlopalebného black metalu také vydali půlhodinový experiment o jednom pomalém riffu). Od „Axiom“ by tím pádem člověk neměl očekávat nic jiného než zběsilou black metalovou řež, kde není nouze o kulometné bicí salvy. Dokonce se na novince nevyskytuje ani žádná „odpočinková“ píseň ve středním tempu, jakou byla kupříkladu výtečná „Salvation“ na debutu „Terrorfront“. Jen tu a tam se v rámci skladeb vyskytne nějaké středně rychlá pasáž s méně divokým riffem, jako je tomu příkladně v „Nihil Prayer“, avšak to jsou spíše výjimky a o tom, oč jde na „Axiom“ především, rozhodně není sporu.
Nutno ovšem zdůraznit, že black metalová agrese není v podání Infernal War bezuzdným sypáním brambor a samoúčelným hoblováním. Již bylo řečeno, že tihle Poláci v tomto oboru patří ke špičce, přičemž i „Axiom“ opětovně dokazuje, proč si Infernal War takové označení zaslouží. Ani v těch vysokých rychlostech jim totiž nechybějí parádní nápady (obzvláště po kytarové stránce je počin hodně super) a dokážou posluchačovu pozornost udržet, přestože má nahrávka přes 40 minut. Zároveň s tím lze říct, že i přes jednotné vyznění a jednotný přístup všech songů (pekelně rychlá demolice ušního ústrojí – to již znáte) jsou mezi sebou jednotlivé písně bez větších problémů rozeznatelné, díky čemuž „Axiom“ (a ani starší placky Infernal War) netrpí takovým tím častým neduhem takto laděných nahrávek, a sice že se to brzy zvrhne do monotónního hoblování.
Tím jsem vlastně nepřímo řekl, že si lze na desce najít hned několik „hitovek“. Kvalitativní úroveň je sice vyrovnaná po celou hrací dobu „Axiom“ a nenachází se zde jediný vál, u něhož bych měl pocit, že by tu snad byl navíc, ale kdybych tvrdil, že zde nemám pár těch „svých“ kusů, tak bych kecal. Mezi takové řadím třeba „Into Dead Soil“, již jmenovanou „Nihil Prayer“, „Transfigure“ či „Eater of Hope“. Nedokážu přesně říct, v čem by měly být víc zabijácké než ty okolní, protože jsou to vlastně všechno šlehy bez výjimky, ale nějakým způsobem mě zaujaly o ždibíček více.
Každopádně, nebojím se říct, že „Axiom“ na své dva skvělé předchůdce navázal se ctí. Je sice pravda, že „Terrorfront“ i „Redesekration: The Gospel of Hatred and Apotheosis of Genocide“ byly asi ještě o něco lepší, ale to nic nemění na tom, že „Axiom“ je stále parádní záležitost. Infernal War jedou stále ve svém stylu, přesto je na novince oproti předchůdcům cítit jistý posun, a naštěstí se nijak zvlášť nezměnila ani otázka kvality. Sám za sebe tedy nemám jinou možnost než v případě „Axiom“ vyhlásit spokojenost.
