 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 35:48 K recenzi poskytl:
|
První pohled (Dantez):
„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ je osmou řadovou deskou karvinských Inferno, první vydanou pod labelem Debemur Morti Productions a zmixovanou ve Studiu Emissary, které poskytlo péči klenotům jako „Flesh Cathedral“, „Aphotic Womb“ nebo „Tabernaculum“. Navzdory studiovým a vydavatelským změnám je návaznost na předešlé „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ a „Omniabsence Filled by His Greatness“ znatelná.
Zachování linky vítám. Předchozí dvě desky Inferno totiž lze řadit mezi to nejlepší, co česká blackmetalová scéna kdy vyvrhla. Ani po delší době pozitivní dojem z „Omniabsence Filled by His Greatness“ a „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ nepolevil, spíše naopak. „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ jsem v počátcích zcela nedocenil. Až s mým návratem spjatým s vydáním „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ se mi zalíbila více, byť pozitivní dojmy z jejího předchůdce stále převažují. „Omniabsence Filled by His Greatness“ mi doteď přijde lépe uchopená. Následovník byl odvážnější, materiál se mi ale sem tam příliš sléval a spíše než aby na mě zapůsobil jako silný celek, zarýval se v dílčích momentech. Obě desky by si každopádně určitě zasloužily (a zaslouží) věhlas, který svého času sklízelo „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“ od Cult of Fire.
Možná jde jen o můj pohled, ale „Omniabsence Filled by His Greatness“ představuje v existenci Inferno poměrně zásadní předěl. Právě zde filosoficko-religiózní bádání a obecné pátrání po esenci temnoty nabylo nové úrovně. Struktura skladeb získala na komplexitě, stopáže se prodloužily, stejně jako názvy tracků. Podobně se prohloubil zájem a zápal pro rozpracovávané téma. Vše jde dále, za rámec, hudbu opřádá přitažlivá, byť zhoubná aura. Kapela se začala pouštět do sofistikovaných sond, které se nebojí opřít o ezoteriku, parapsychologii či obskurnější, ale i oblíbené osobnosti literatury. Přitažlivý je zejména fakt, že míra zápalu pro koncept a složitost problematiky se přímo propisuje do hudebního výraziva.
„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ jde ambicemi, ale i hudební a tematickou ambivalencí ještě dále. V rámci postupů přesahuje black metal a z žánrového odstupu se snaží těžit. Z blackmetalové perspektivy je zde nejryzejší vlastně esence – jisté jádro, které formuje celkový feeling. Uchopení tématu následuje, pozvolný propad do temnoty pokračuje. Jde se daleko za elementární okultismus, vlastně tak daleko, že je můj intelekt na látku docela krátký. Tuším, že „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ nadhazuje otázky o samotné hmotě, času a prostoru. Opírá se o mystiku, filosofii, vědu a dané disciplíny využívá pro pochopení osobní zkušenosti s něčím, co rozum přesahuje.
Prolnutí hloubky a obskurní povahy konceptu do hudby je na novince zjevné. „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ je bohatá na nečekané otočky, změny nálad i žánrové implementace. Skáče se od sypaček k podivně popovým rytmům, od pocitů zmaru ke zvrácené grandiozitě, od krautrockové psychedelie k post-punkové přímočarosti. Album buduje, a zároveň se odráží od „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“. Kompozice nejsou vyloženě sofistikovanější nebo techničtější, spíše jdou více na dřeň. Od přepadu k totální nehmatatelnosti desku drží bicí a doprovodný vokál Hekte Zaren. Vše ostatní se odehrává jako by pod hávem, kvůli němuž je občas nesnadné dané komponenty identifikovat.
Onen háv však v určitých momentech působí až moc hrubě. Snaha o obskurní vyznění se sem tam žene na úplnou hranu, na mě občas snad docela zbytečně. Kytary zastřenost snášejí a dokáží z ní těžit – jejich zvuk je někdy mlhavý natolik, že nevím, zda slyším riff nebo synthovou linku, což přidává na celku mysterióznu. V daném ohledu trpí spíše hlavní vokál, který celou dobu zní jako monotónní šum a k výslednému dojmu příliš nepřispívá, dokonce pod vrstvou instrumentace zaniká. Doprovázející Hekte Zaren se z hlediska mixu naopak podařilo zvládnout velmi dobře. Vokalistka je snadno identifikovatelná i evokativní. Zároveň dokáže působit jako významnější pojící prvek desky. Zásadnějším pojítkem je na „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ pak už jen temnota jako taková. Někdy to ale nestačí.
Přestože „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ vnímám jako nejambicioznější a skladatelsky nejlépe zvládnutou desku Inferno, nemůžu říct, že si ji dokážu užít jako „Omniabsence Filled by His Greatness“. Občas mi přijde, že na snahu o sdělení konceptu dojíždí hudba samotná. Podobné pocity se dostavily třeba u posledního počinu Abyssal (paralelu vidím i ve ztvárnění coverů) – deska by mě měla bavit, ale při poslechu samotném občas tápu, jako bych se neměl čeho chytit. Inferno jsou sice v rámci řemesla podstatně zdatnější a hraní si umí lépe pohlídat, i na novince mi však chybí výraznější středobod. „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ proto v první řadě oceňují spíše za odvahu. Až pak za hudbu jako takovou.
Druhý pohled (H.):
„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ na obě předchozí desky Inferna určitě navazuje v tom smyslu, že se snaží o složitější a hlubší pojetí black metalu, což je za mě v pořádku. Přesto mi novinka přijde v lecčems odlišná než „Omniabsence Filled by His Greatness“ a „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“.
Ani jedna ze dvou předešlých nahrávek nebyla přímočará nebo jednoduše uchopitelná. Zdá se mi ale, že na „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ šli Inferno v tomhle ohledu ještě dál a záměrně se chtěla vytvořit deska bez zřejmých záchytných bodů. Celé to zní zastřeně a mlhavě, Adramelechův vokál se v tom, očividně chtěně, ztrácí (což mně osobně vůbec nevadí) a evidentně se sázelo víc na celkový „makro“ pocit, nikoliv na „mikro“ detaily jako zapamatovatelné momenty.
Album takhle paradoxně působí i navzdory tomu, že samotné skladby jsou ze skladatelského hlediska leckdy docela variabilní a rozhodně se nedá tvrdit, že by se Inferno pokoušeli za zamlženým zvukovým ošetřením skrýt nedostatek nápadů. Osobně si navíc cením rozumné délky – konečně někdo chápe, že alba nemusí hrát hodinu, aby to bylo umění.
„Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ tedy trochu brzdí jen jedna věc, a sice že „Omniabsence Filled by His Greatness“ i „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ mě subjektivně bavilo víc. Což ale neimplikuje, že by se mi „Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity)“ nelíbilo nebo že by album v něčem zásadně střádalo. Pořád se totiž jedná o prvoligový materiál a minimálně v rámci českého black metalu půjde o zásadní titul roku 2021.
Podobné články
4.5.2017 Inferno – Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) Recenze
27.11.2013 Inferno – Omniabsence Filled by His Greatness Recenze
1.4.2018 Oration MMXVIII (pátek) Reporty
21.4.2017 Mayhem, Inferno: Purgatorium Europæ Septentrionalis Tour Reporty, Tématické články
4.7.2015 Hell Fast Attack IX (pátek) Reporty
28.10.2015 Sídhe Fest Vol. 5 Reporty
Dnes přišlo fyzicky, moc pěkně udělaná deska, vypadá o hodně líp, než takhle na obrázku.
Nabízí se otázka, kdo to tedy může pochopit, když i člověk, co se o daná témata patrně dost zajímá, se na to cítí intelektuálně nedostatečný.
Tady jde spíš o to, že dané téma vyžaduje celkem hluboké studium a nejde jej odmávnout v pár řádcích hudební recenze. Ostatně sám jsem psal v recenzi podobný závěr. Až se najde někdo, kdo v tom leží hodně zaníceně – rád si přečtu jeho poznatky. Zatím se Paradeigma dostala “jen” do rukou hudebních fanoušků a svým způsobem je i vybízí k určitému bádání. A to se počítá ;)
Já tu od Danteze několikrát četla věci, že kterých mám pocit, že víc se v tom vrtat snad ani nejde. Třeba já to nedělám, protože věřím, že pokud magie je, pak neleží ve slovech (jazyk se stále mění), rituálech ani jiných věcech, kde ji lidé obyčejně hledají, nebo se snaží pochopit… ale tak jasně, že text znějící “la, la, la” by nikomu temnotu asi neevokoval, leda by to bylo hodně zlé “la, la, la”.:D
A taky ti, co se dřív věnovali okultismu, se obyčejně věnovali i jiným věcem a vůbec byli svobodomyslnější, takže číst si o nich nepovažuju za hloupé.
Ty poznatky bych si taky přečetla a sám autor asi taky nežije na měsíci, ani není mrtvej a tak se s ním možná dá i komunikovat…
Ostatně jedna osoba hodně zlé ” la, la, la” i uměla a pak si prostřelila hlavu.
Co se týče okultismu, tak si myslím, že jsou moje znalosti fakt základní, ale těžko posoudit. Tady to má asi každý podobně, že čím více se v něčem vrtáš, tím více ti postupně dochází, jaké hovno o tom vlastně víš (mám to tak vlastně i s hudbou). Problém s deskou je ale hlavně v tom, že se odráží i od jiných disciplín, kde se nechytám už vůbec.
Přiznám se, že jsem měl trochu problém v recenzi pocity zformulovat. Přišlo mi, že jsem se celkem vepsal do slepé uličky a chtěl jsem to chvíli i celé zahodit. Na druhou stranu jsem občas měl podobné pocity z té desky, proto jsem text nakonec nechal:D
Kdybych ovládala magii, tak to nikomu neřeknu, protože by mě měl za blázna, nebo chtěl důkaz a magie není od toho, aby dávala důkazy. I kdyby je dávala a dala se naučit, pak bych to už tuplem nedělala, protože lidé jsou malí a zneužívali by ji ke svým malým a sobeckým cílům. Nevěř tomu, že ten člověk ví o prostorech a časech něco víc než ty, maximálně umí slepit pěkná slova a tobě chybí jen nějaká pěkná kniha v knihovničce, nic co by sis nemohl půjčit a přečíst. :D
Mágia tu nie je od toho aby dávala dôkazy. Kde som podobné sračky už počul? Aha pri obede s otcom.
..”rozhodně se nedá tvrdit, že by se Inferno pokoušeli za zamlženým zvukovým ošetřením skrýt nedostatek nápadů”
No já z toho mám takový pocit. Pověnuju tomu ještě čas, nicméně kdyby to nebyla česká kapela, tak nad dalším poslechem mávnu rukou a jdu dál. Těžko říct kolik to vypovídá o mně a kolik o desce samotné, každopádně na hůře stravitelné věci jsem zvyklý, takže v tom problém není.
Mně se nové Inferno jednoduše líbí – složitá struktura kompozic, atmosféra, tajemno, určitá vdušnost, neuchopitelnost, ty skladby jsou výzvou, jitří city a probouzí emoce tak, jako každé dobré BM dílo; dál to nepitvám, cítím z toho kvalitu a co se týče okultismu, plně souhlasím s trojtečkou; pokud do těchto hladin někdo pronikl a ví, tak je úplně někde jinde, než drtivá většina obyčejných (dlouhá cesta a gigantické vnitřní kvality,…). Většina lidí zná v rámci “hlubokých ponorů” velký kulový, což je samozřejmě nikterak nedegraduje.
Zážitek, který lze nazvat “vnorem”, stál za konceptem Gnosis Kardias. Tady to bylo o čtení a náhledy na konkrétní literaturu netypickou perspektivou, kdy např. čteš filosofii jako horor. Ovšem, co se týče nějakého zásadního “uvědomění”, jak by věci v konceptu mohly fungovat a jak spojit zdánlivě nesourodé myšlenky, tak za tím stály synchronicity/smysluplné náhody.
Přijde-mi, že lidi kolem konceptu dělají trochu větší haló, než je nutné, ale cajk, aspoň to nějak pěkně dobarvuje tu divnou hudbu. Kdo si chce počíst relevantní knihy, tak ať kromě Červené knihy, Znovuzrozeného času a Kosmu jako sebeutváření může zkusit Co je život? od Schrodingera, Řád z Chaosu od Prigogina, Eliadeho (už ani z hlavy nevím, které konkrétní knihy se více dotýkaly času), limitní zkušenost od Bataiila + Unfinished System of Non-knowledge, Penrose vydal jednu skvělou knihu o cyklické kosmologii a měla by být i v češtině (nechce se mi hledat) a jeho práce s Hammeroffem o vědomí je taky dost cool, i když na to akademická obec spíš plive. Trilogie “horror of philosophy” od Eugene Thackera v češtině asi taky ještě nevyšla, ale je to srozumitelné i v originále. Kdo ještě nečetl Junga, tak může začít s Člověkem a jeho symboly a Odpovědí na Jóba, než se prokouše třeba k Červené knize nebo Aionu. Timaeus od Platóna ovlivnil název, malý vliv měl i Austin Osman Spare + Azoetia od Chumbleyho (což jsou jediné věci spjaté s magiií.
http://antichristmagazine.com/interview-with-inferno-cze
https://www.swallowedinblack.com/inferno-interview/
http://rumzine.com/inferno-nove-album-bude-asi-vice-rezonovat-u-fanousku-kteri-maji-v-oblibe-intelektualnejsi-uchopeni-muziky-a-nahlizeji-vice-svobodne-na-umeni-bez-limitu-a-hranic
Hm, pozdě bycha honit a fakt si občas říkám, jaká je škoda, že kdykoliv jsme se potkali, akorát jsme zahrozili, nebo jsi mi narval loket do břicha jako na Anál Natrh. To, že hudbě rozumíš jako nikdo druhej své generace vím léta, ale teprve tady zjišťuju, že jsi sečtělejší než já kdy budu a než jsem si kdy myslel, že jsi.
Uvidíme, kam mne tenhle třikrát podivuhodnej rok zavane a co a jak bude, ale mám nějaké nostalgické manýry kontaktovat staré ještěry.
Kua, nikdy bych si po přečtení tvých řádků neřekl, že je to psáno k albu kapely, kterou jsem pozoroval “s otevřenou” hubou (ve stylu jako že fakt ?) kdysi na festu v Chotěbuzi (1998 ??), pobíhala tam mezi diváky/metloši nějaká transka a na ochozech hlídali příslušníci místní PČR, jestli se to celé nezavře kvůli hanobení nevím koho/čeho. Ještě chvilku pište a jdu tomu dát šanci…
Iljou Prigoginem jsi mě velmi příjemně překvapil!
(Četl jsi Evoluce svým vlastním tvůrcem od Veverky?)
Sokol: Nepřeháněj kámo, snad se ale shodneme, že ani jeden nemáme načteno tolik, kolik bychom sami chtěli. Kdybys měl náhodou cestu přes Bratislavu, tak dej vědět.
Lord Owl: No jen to zkus, protože je snad jasné, že se za dvacet let se leccos změní, zvlášť když z té sestavy zbyl jen vokalista.
Vanena: Nečetl jsem a zkusím to, protože to vypadá zajímavě a nechce se mi pořád číst jen anglicky.
Mně se to album taky líbí. Nezkoumám ho teda tak do hloubky jako vy, ale z čistě hudebního hlediska mi to příjde fajn, hlavně druhá polovina. Zajímavej je taky zvuk bicích. Starý desky Inferna neznám, ale v porovnání s posledníma dvěma, s tímhle novým určitě trávím více času.
mysli mze kazdej musi uznat, ze se jim povedlo vyrazne prekrocit svuj stin, pokud nic jinyho…
Z hudobnej stránky považujem tento album za krok späť. Predstavoval som si, že takto nejako bude znieť Gnosis Kardias, keď sa pred pár rokmi blížil termín jeho vydania. Hudobne je teda Paradeigma podľa mňa veľmi podobná Omniabsence (čo vôbec nie je zlé – Omniabsence považujem za top album v ich diskografii zo Ska-Gulovej éry). Gnosis Kardias mi však po technickej stránke pripadá viac prepracovaný ako Paradeigma.