 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 64:44 |
První pohled (H.):
Pokud se jen trochu zajímáte o black metal a poslední dva roky jste nestrávili v jeskyni, takřka jistě jste narazili na kauzu Inquisition, která se udála v mezičase od vydání předešlé řadovky „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ z roku 2016.
Stručně řečeno, hlavní roli v tom sehrál zpěvák / kytarista Dagon a slušná hromádka fotek a videí s dětmi, které byly oblečeny o něco méně, než by asi bylo vhodné. Tohle se nicméně událo před více jak deseti lety, proběhlo nějaké vyšetřování, ale ve finále z toho pro něj žádné zásadní důsledky nevyplynuly a na veřejném seznamu sexuálních delikventů neskončil.
V roce 2018 ovšem tuhle epizodku rozmázl metalový bulvár MetalSucks, na základě čehož se Inquisition pakovali z turné se Satyricon i ze soupisky francouzského labelu Season of Mist. Na nějakou chvíli se duo Dagon / Incubus stáhlo do ústraní, kde se evidentně začalo věnovat tvorbě nové desky. Kapely se ujala polská firma Agonia Records, pod jejímiž křídly vyšlo „Black Mass for a Mass Grave“ v prosinci 2019.
Pro mě osobně dosáhli Inquisition svého hudebního vrcholu na albech „Nefarious Dismal Orations“ (2007) a „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“ (2010), což jsou oboje řachy jak hovado. I dnes se k těmto nahrávkám rád vracím. Následující dvě řadovky „Obscure Verses for the Multiverse“ (2013) a „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ už mě tolik neoslovily. Inquisition si sice i na nich zachovali svůj charakteristický rukopis, ale ubylo strhujících pasáží a těch skutečně odzbrojujících nápadů. Poslouchat to šlo, ale… něco tomu jednoduše scházelo.
Nepředpokládal jsem, že by „Black Mass for a Mass Grave“ sestupnou tendenci zvrátilo, takže jsem se do poslechu alba nijak zásadně nehnal a pustil si jej spíš z povinnosti. Novinka ale příjemně překvapila, protože Inquisition jejím prostřednictvím opětovně nabírají rozumnější formu. Deska kapelu posouvá, aniž by se vytratil jasně rozpoznatelný sound skupiny, díky čemuž „Black Mass for a Mass Grave“ nebudí dojem točení se v kruhu jako „Obscure Verses for the Multiverse“ a „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“. Zřejmě právě díky tomu působí sympatičněji, přestože z dlouhodobého hlediska na tom není o mnoho lépe.
Zároveň přibylo i povedených momentů, takže i z tohoto ohledu se jedná o dobrý posun. Navíc novinka ukazuje, že ani přístupnější produkce a větší melodičnosti nemusí nutně vadit, pokud si je autor dostatečně obhájí skladatelskou stránkou.
„Black Mass for a Mass Grave“ se tedy může zdát prakticky po všech směrech jako krok správným směrem, ale zas tak pozitivní to nebude; album se ne obešlo bez výhrad. Občas to Inquisition s tou melodičností na můj vkus až přehánějí a některé vyhrávky jsou jemňoučké jak dětské prdelky na Dagonově harddisku (pomlčme o tom, že disk v tomhle není jediná „hard“ věc u Dagonova počítače). Jako příklad můžu dát „Necromancy Through a Buried Cosmos“ nebo „Hymn to the Absolute Majesty of Darkness and Fire“ (tady mě to pidlikaní fakt sere).
Ve druhé řadě by „Black Mass for a Mass Grave“ slušelo nějaké zeštíhlení. Album se sice poslouchá docela fajn, ale dva nebo tři songy by se klidně vyhodit daly a o nic zásadního bychom nepřišli. V neposlední řadě mě moc neoslovila ani vizuální stránka. Smrtka, co sere hvězdičky, mi přijde spíš vtipná. Videoklip k „Luciferian Rays“ jen potvrzuje, že metalové kapely by videoklipy radši točit neměly.
Většina nedostatků se ovšem začala projevovat až za nějakou chvíli. Prvních pár poslechů mě bavilo víc, než bych si v předstihu dovolil hádat, což vlastně beru jako úspěch. Z dlouhodobého hlediska se však o ničem výjimečném nebavíme, protože je evidentní, že „Black Mass for a Mass Grave“ za korunními díly Inquisition stále zaostává výrazně. Nevidím tedy smysl se k téhle nahrávce vracet i v budoucnu, což z ní dělá jedno z mnoha alb, která jsou vcelku ok, ale brzy na ně sedne prach a člověk si ani nevzpomene. Ve finále tedy spíš průměrná věc.
Druhý pohled (Dantez):
S názorem výše se do určité míry ztotožňuji, „Black Mass for a Mass Grave“ ale nevnímám jako nejlepší desku od doby „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“. Novinka na rozdíl od předešlých zavání kapelní krizí a ztrátou sebereflexe – délkou, obalem, klipem (nad posledními vteřinami videa k „Luciferian Rays“ kroutím hlavou doteď) a hlavně nabubřelým, rádoby-ambiciózním songwritingem.
„Obscure Verses for the Multiverse“ i „Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith“ možná nedosahovaly kvalit „Ominous Doctrines of the Perpetual Mystical Macrocosm“, zachovávaly však kompaktnost a zajetý, v nastavených limitech se stále rozvíjející kapelní zvuk, což bohatě stačilo – i v těchto mantinelech byla kapela jasně rozpoznatelná.
Inquisition na „Black Mass for a Mass Grave“ sice stále znějí jako Inquisition. Představováním nových, zbytečných prvků si ale podkopávají nohy. Problém celé desky představí už první „Spirit of the Black Star“ – silný riff i precizní bicí přislíbí kapelní standard, po refrénu ale ověřené pohřbí křiklavá a nepochopitelně hlasitá vybrnkávačka. Stejný problém má téměř každá skladba. A když track Inkvizice nedojebe přepáleným paskvilem, potopí ji sladkým vyzněním („Necromancy Through a Buried Cosmos“) nebo Dagonovou snahou o melodičtější posazení vokálů.
Při poslechu „Black Mass for a Mass Grave“ je sice jasné, že hudbu psal někdo, kdo umí hrát i skládat. O to hůře působí výsledek. Melodické nástavby, přepálená cingrlátka nebo snaha o povznesené, skoro až pozitivní ladění hudby totiž překrývají potenciál, který ležel hlavně v údernosti.
Podobné články
19.9.2016 Inquisition – Bloodshed Across the Empyrean Altar Beyond the Celestial Zenith Recenze
5.12.2013 Inquisition – Obscure Verses for the Multiverse Recenze
26.9.2017 american – Violate and Control Recenze
24.1.2015 Inquisition, Archgoat, Ondskapt Reporty
28.9.2017 Progenie terrestre pura – oltreLuna Recenze
21.9.2017 Spectral Voice – Eroded Corridors of Unbeing Recenze
Album pohřbívá nepochopitelně zprasený mix a jako celek působí hrozně utahaně. Pro mě nejslabší album Inquisition. Ten klip z toho všeho vyznívá nejlépe. Ale abych jen neplival, tak v dnešní záplavě kapel bez vlastní identity, mají alespoň svůj ksicht a jistý punc zajímavosti.
( vyhrávky jsou jemňoučké jak dětské prdelky na Dagonově harddisku ) – tenhle výňatek věty z recenze považuji za vrchol Tvé dosavadní kariéry
Lezim v nemocnici po odstraneni mandli, kdyz jsem to cetl, malem jsem si kvuli sirokemu usmevu potrhal stehy v hube. Jeste ted to boli.
Jinak album celkem nuda a souhlas, mix divne zahuhnany. Jo a asi ziju v jeskyni, protoze jsem o te pedo kauze nic neslysel, ale to bude tim, ze me pramalo zajima zivot muzikantu samotnych, takze podobne veci nectu. A tak jako tak, je muj nazor na Inquisition by to neovlivnilo.
Se divím, že nevytáhli protiútok, jako že ty fotky mu podstrčila nějaká křesťanská fanatická skupina. Na americkém venkově o takové sektičky není nouze. A místní šerif může být pochopitelně kaplan, který potřebuje zažehnout svaté tažení. Ale taky jsem se to dočetl až tady.