Země: Polsko Žánr: black / folk metal Datum vydání: 24.6.2015 Label: Unquiet Records Tracklist: 01. Przedświt 02. Kamienie 03. Zawołaj mnie a przyjdę 04. Pod niebem utkanym z popiołu 05. Cisy 06. Noc niedokończona 07. Trzy śmierci 08. Piołun 09. Jak wiatr Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Jarun

První pohled (H.):

Zárodek polské skupiny Jarun se objevil již v roce 2008, kdy ji odstartoval kytarista Zagreus jako svůj původně jednočlenný projekt. Nicméně to bylo až o dva roky později, kdy k sobě přibral další muzikanty (z nichž do dnešního dne vydrželi dva) a Jarun začali fungovat jako regulérní skupina. Za letopočet, v němž na sebe tato formace výrazněji upozornila poprvé, se ovšem dá považovat až rok 2012, kdy Jarun vypustili do světa velmi zajímavou debutovou desku „Wziemiozstąpienie“…

Na „Wziemiozstąpienie“ Poláci předváděli cosi na pomezí black metalu a folk metalu v ne úplně tuctovém pojetí, které bychom s přimhouřenýma očima mohli nazvat mírně progresivním. A přesně v tomtéž stylu Jarun víceméně pokračují i na svém druhém dlouhohrajícím počinu, jehož název zní „Pod niebem utkanym z popiołu“. Abych řekl pravdu, byl jsem na druhé album poměrně zvědavý, jelikož se mi „Wziemiozstąpienie“ svého času dost líbilo. Jarun se tehdy takřka okamžitě vyprofilovali jako skupina, jež by mohla být do budoucna tuze zajímavá, a debutovému statusu navzdory již tehdy zněli vyzrále… a zároveň však také sami sobě nastavili ne úplně nízkou laťku…

Nebudeme chodit kolem horké kaše a řekneme si to ihned – „Pod niebem utkanym z popiołu“ rozhodně je dobrým albem. Nebál bych se tvrdit, že si Jarun se svým nejnovějším dílkem neutrhli ostudu a že na svůj silný debut dokázali navázat se ctí. Přesto kdybych měl vybrat vítěze v pomyslném souboji obou počinů, nemusel bych zas tak dlouho přemýšlet, abych svůj prohnilý hnát zvedl pro podporu debutu „Wziemiozstąpienie“. Nedokážu vlastně ani přesně říct proč, jelikož i „Pod niebem utkanym z popiołu“ obsahuje několik velmi povedených pasáží a jako celek mě vlastně docela baví. Pocitově však „Wziemiozstąpienie“ přece jenom vede…

Výše jsem řekl, že „Pod niebem utkanym z popiołu“ na svého předchůdce navazuje „víceméně“. Tím jsem měl na mysli především to, že Jarun na své novince neotočili kormidlem o 180 stupňů, že to základní gró, s nímž se na „Wziemiozstąpienie“ představili, zůstává na svém místě a že obě desky jsou vůči sobě bezesporu příbuzné. Jediný větší rozdíl mi přijde v tom, že „Pod niebem utkanym z popiołu“ na mě působí trochu víc black metalově, jakoby agresivněji, a navíc se mi trochu zdá, jako kdyby ubylo těch progresivnějších momentů.

To by v zásadě samozřejmě nemusel být problém… až na to, že se mi zdá, že právě v těch folkovějších a méně tradičnějších chvilkách jsou Jarun nejzajímavější – a možná vlastně právě to je ten důvod, proč mi „Wziemiozstąpienie“ přišlo záživnější. Především začátek „Pod niebem utkanym z popiołu“ je totiž díky své black metalovější orientaci trochu nevýrazný (zvlášť v rámci celku, samostatně ty písničky vyznívají lépe). Úvodní instrumentálka „Przedświt“ je skvělá, ale následující dvě písničky „Kamienie“ a „Zawołaj mnie a przyjdę“ jsou takové… nejsou špatné, poslouchají se úplně v pohodě, ale taky to nejsou žádné velké zázraky. Taková „Kamienie“ několik solidních nápadů obsahuje, zejména ve svém středu, ale i tak bych se bez ní klidně obešel.

To zajímavější na „Pod niebem utkanym z popiołu“ začíná až od čtvrtého, titulního kousku, u něhož se velmi povedla zejména první půle. Stejně tak mě baví i nemetalová instrumentálka „Cisy“, jež celou nahrávku dělí na dvě pomyslné části. Právě tyto dvě skladby patří k tomu nejlepšímu na albu. Zato pro následující tři kousky „Noc niedokończona“, „Trzy śmierci“ a „Piołun“ opětovně platí, že agresivnější pasáže nejsou zrovna přehlídkou hudební fantazie, ale všechny tři songy naštěstí obsahují i několik parádních chvilek, díky čemuž se stále daří držet posluchačovu pozornost. Úplně nejlepší položkou celé desky je ovšem finální rozmáchlá desetiminutovka „Jak wiatr“, v níž se konečně začínají ve větší míře objevovat i progové elementy, které v předchozím průběhu alba probleskovaly jen výjimečně, a v níž bez výhrad fungují i kytarové výjezdy.

Jaké tedy „Pod niebem utkanym z popiołu“ ve finále je? Je pravda, že ve své black metalové podobě jsou Jarun „pouze“ v pohodě poslouchatelní, nikoliv však vyloženě poutaví, ale folková a „progová“ (uvozovky proto, že vyložený prog rock zase fakt nečekejte) to ovšem bohatě vyvažují. Nicméně, i navzdory tomu, že má tentokrát metal trochu navrch, jsou obě složky stále poměrně dobře vybalancované a minimálně jako temnější protiklad vůči zbytku ten black metal funguje, takže dojmy z desky jsou stále kladné.

---

Druhý pohled (Ježura):

Když Jarun před dvěma lety přišli se svým debutem „Wziemiozstąpienie“, bylo to pro mě dost příjemné překvapení. Inteligentní black / folk metal se mi v jejich podání zalíbil a byl jsem rozhodně zvědavý, jakým směrem se Jarun s potenciální příští nahrávkou pohnou a jestli na kvality prvotiny dovedou důstojně navázat. Nyní se píše rok 2015, nástupce je tu a já jsem opět velmi spokojený…

„Pod niebem utkanym z popiołu“ na svého předchůdce v mnoha ohledech přímo navazuje. V příbuzném pojetí byl vyveden mimořádně zdařilý artwork, texty jsou stále v polštině (tleskám) a zůstalo i u žánrového zařazení a máme opět co do činění s deskou, která míchá black metal s folkovou hudbou, přičemž tyto dvě složky dále ozvláštňuje progresivním kořením – a to je pořád velmi ojedinělé, nebo alespoň já nevím o kapele, která by to dělala podobně. Jenže i při zachování tváře je to právě hudba, kde je posun od prvotiny znát nejvíce. „Pod niebem utkanym z popiołu“ mi oproti „Wziemiozstąpienie“ připadá dospělejší, promyšlenější a vyrovnanější, ovšem ani ne tak co do kvality vlastního materiálu, jako spíš co do jeho provedení.

„Wziemiozstąpienie“ střídala black metal s folkovějšími a progresivními momenty, přičemž všechny tři byly výrazné a přitom rovnocenné. Novinka na to jde jinak a ve většině skladeb hraje nejvýraznější roli black metal, což ale neznamená, že by byly folk s progresí nějak přehnaně upozaděny. Oboje k posluchači promlouvá skrze řadu pasáží, kterých se napříč albem urodilo požehnaně, a pak by se dalo říct, že oboje promítá i do black metalových partů. Občas je to sice asi dost pocitové, ale přijde mi, že je to znát ve většině melodií i řadě riffů. Na první pokus si řeknete, že je to prostě black, ale když jen trochu chcete, najdete to tam, i když asi lze tvdit, že Jarun maličko ustoupili od své originality.

S tím souvisí i zmiňovaná vyrovnanost. Jelikož jsou skladby postaveny tak, jak jsem napsal o něco výše, a desku navíc v její polovině příjemně zpestřuje folková instrumentálka „Cisy“, vůbec nevadí, že black metalová tvář Jarun dominuje většině desky. Kvalitativně se totiž „Pod niebem utkanym z popiołu“ pohybuje od lehkého nadprůměru (navzdory řadě vyloženě povedených momentů tím mám na mysli zejména dvojku „Kamienie“) až po opravdu výtečné kusy, přičemž ta regulérně dobrá část na 55minutové desce zabírá většinu.

Celkový dojem si ale z alba odnáším jednoznačně pozitivní a nic na tom nemění ani o něco slabší „Kamienie“, ani trochu násilný způsob, jakým navazuje na výtečné intro „Przedświt“. Jarun mě zkrátka potěšili i napodruhé, tentokrát snad ještě více než posledně. „Pod niebem utkanym z popiołu“ jsem slyšel hodněkrát a pořád mě hodně baví, takže můžu rozhodně doporučit, neboť toto – stejně jako prvotina – vážně stojí za poslech.

---