Země: Norsko Žánr: heavy metal / hard rock Datum vydání: 11.6.2013 Label: Frontiers Records Tracklist: 01. Overload 02. Cancer Demon 03. Traveller 04. Window Maker 05. Make Your Engine Scream 06. Legend Man 07. Carry the Black 08. Rev On 09. Monsoon 10. The Man Who Was King Hodnocení: Kaša – 7,5/10 H. – 6/10 Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy: web / facebook

Jørn Lande je jako ten pověstný pes, kterého novým kouskům nenaučíte, ani kdybyste se na hlavu stavěli. S železnou pravidelností mrská v posledních letech jedno album za druhým, které navíc prokládá všemožnými kolekcemi předělávek, největších hitů a živáky, což bohužel nevypadá nijak jinak než jako nenažranost Frontiers Records, se kterými je tento norský pěvec už řadu let spojen. Ať je to jakkoli, nedá se Jørnovi upřít, že se svými sólovými počiny si udržuje relativně vysoký standard, a přestože jeho věrní už dopředu tutově vědí, co dostanou, stejně se na “Traveller” těší jako já ve všední dny na fajront.

“Traveller” vychází zhruba rok od loňského “Bring Heavy Rock to the Land”, a protože doposud si Jørn většinou udržoval dvouletý odstup mezi dlouhohrajícími alby, čekal jsem, že se to někde projeví. A tím někde nemám na mysli Jørnovu bujnou kštici nebo nedej bože jeho famózní vokál, který, ať si odpůrci říkají, co chtějí, prostě nemá na poli hard rock/metalu v současné době konkurenci a jeho plnost a košatost jako by s přibývajícími léty jenom rostly. Ale zpět k “Traveller”. S krátkou, jednoroční, pauzou jsem očekával, že novinka bude spíš jen takovým tím nedodělkem, který se vydá s plnou hubou keců o nejlepším albu kariéry, ať mají fanoušci radost a skladatelské mozky prázdné šuplíky před novým tvůrčím procesem. Jak jsem si byl suverénně jistý, že Jørnova novinka bude slabým odvarem předchozích desek, musím s pokorou přiznat, že jsem se zmýlil. Neříkám, že tady máme nový “Worldchanger“, ale v kontextu předchozích dvou alb je “Traveller” svěžejší a posluchačsky na mě působí o něco přístupněji. Ono se sice od minulých let nic nezměnilo, ale refrény jsou povedenější, instrumentální část, jíž vládnou melodické, ale hutné kytary, taky nezaslouží žádnou výtku, takže vlastně nevidím důvod, abych nebyl spokojený.

Osobně jsem sice měl vždy radši Jørna v rychlejších metalových skladbách, takže je asi jasné, že Masterplan a jejich první dvě alba jsou pro mě vrcholem všeho, na čem se Lande podílel, ale i na aktuálním počinu se najde několik lehce svižnějších písní, které pětačtyřicetiletému zpěvákovi sluší víc než ty pomalé. “Overload” je typickou skladbou, kterých jsme od Jørna slyšeli mraky, ale stále má své kouzlo. Zvláště doprovodná kapela se uvedla opravdu důrazně, a i když od minula došlo opět k nějakým personálním změnám, není to vůbec znát a všichni vědí, kde je jejich místo. Hodně se mi líbí nazvučení kytar, které snad na Jørnově sólovce ještě nezněly líp, a totéž platí i o bicích, u nichž jsem si užíval každý úder. Po slibném začátku však přijde textově neveselá “Cancer Demon”, což je jedna z těch méně výrazných písní, které prostě ničím jiným než Jørnovým vokálem nezaujaly, což bych řekl i o utahané “Make Your Engine Scream”, jíž sice zachraňuje povedený refrén, ale ve slokách je to nuda k uzoufání. Naproti tomu jsem si hodně oblíbil vlezlou klipovku “Traveller”, jejíž kytarová linka je stejně jako celá skladba velmi přímočará, ale podpořena velmi chytlavou vokální linkou má své kouzlo. Ono když se to tak vezme, kytarový tandem Trond Holter a Jimmy Iversen není vůbec špatníý Tu a tam si prohodí pozice, a přestože ani jeden z nich není žádný virtuóz, šlapavý hard rock/metal jim sluší. Ze zbytku skladeb trošku vyčnívá svižná “Legend Man” a “Rev On” s riffem, jenž mi v úvodu velmi vzdáleně připomíná Panteru. Kdo zná Jørnovu tvorbu a jeho album “Dio”, jistě ho nepřekvapí, že “The Man Who Was a King” je po “Song for Ronnie James” dalším tributním pokusem jeho velkému vzoru a modle Ronniemu Jamesi Diovi. Hutnější druhá polovina této skladby mě sice baví víc než procítěný baladický úvod, ale celkově je to slušný závěr.

I když jsem od minula nečekal žádný kvalitativní pokrok, nýbrž další porci Jørn-metalu ve slabší verzi, byl jsem velmi překvapený, že mě “Traveller” až tak baví. Úplně jednoduše by se novinka dala charakterizovat jako průměrný hard rock/metal, kde je vše podřízeno chytlavosti a nad vším ční nepřekonatelná ústřední pěvecká persóna, a bylo by to v pohodě, protože tak to prostě je. Je tady jedno velké ale. Jak je “Traveller” chytlavý a nenáročný počin, tak je mi vlastně sympatický a stále si neumím vysvětlit proč, ale bavím se při jeho poslechu víc než u “Spirit Black” či “Bring Heavy Rock to the Land”. Funguje jako kulisa k jiné činnosti i jako album pro plnohodnotný poslech, takže nemám co řešit a tomu odpovídá i výsledné hodnocení.

Další názory:

“Traveller” je další klasický počin Jørna Landeho. Víc netřeba říkat, aby každému, kdo od tohoto norského pěvce slyšel byť i jen jediný song, bylo naprosto jasné, o čem to album bude. Jak už řekl kolega nade mnou, je to prostě další porce heavy/rocku Jako ono je to vlastně pořád hodně slušné a poslouchá se to naprosto v pohodě, jako kulisa to příjemně ubíhá, ale víc z té desky jednoduše nevymlátíte ani náhodou. A kromě toho už je podle mě prostě nuda poslouchat pořád to stejné, protože v podstatě to samé Lande vydává už poněkolikáté, jen vždycky vymění obálku a název alba a názvy songů, jinak to zní pořád totožně. Ne, že by se nenašly slušné songy, ty tu určitě jsou, rozhodně mě baví titulní “Traveller”, “Carry the Black” a hodně v pohodě je i “Window Maker”, ale opakovaný vtip už není tak vtipný, což tady platí opravdu hodně. Jørn Lande je samozřejmě naprosto skvělý zpěvák, o tom žádná, ale k čemu mu to je, když zpívá takhle neobjevný materiál? Buď by se měl na chvíli odmlčet a radši jednou za pět let vydat opravdu dobrou věc, než každý rok nebo dva sázet naprosto standardní kolekci songů, u nichž předem víte, jaké to bude. Nebo ještě lépe by do tandemu potřeboval nějakého opravdu dobrého skladatele, jenž by mu psal silné songy, protože pak by potenciál jeho výtečného hlasu teprve vyniknul naplno. Do té doby prostě slušná šestka, sorry…
H.