Këkht Aräkh - Pale Swordsman

Këkht Aräkh – Pale Swordsman

Këkht Aräkh - Pale Swordsman

Země: Ukrajina
Žánr: melancholic black metal
Datum vydání: 10.4.2021
Label: Livor Mortis

Tracklist:
01. Intro
02. Thorns
03. Night Descends
04. In the Garden
05. Amor
06. Nocturne
07. Amid the Stars
08. Lily
09. Crystal
10. Swordsman

Hrací doba: 31:07

Odkazy:
facebook / bandcamp / instagram

Nedávno jsem v recenzi na Mäleficentt vypichoval vytříbený cit pro romantičnost, který je v rámci black metalu ojedinělý. Kapely při snaze o propsání melancholie nebo patosu často snadno přestřelí, a v závěrů znějí směšně. Pracovat s feelingem, který jde přímo proti esenci žánru, holt není prdel. V posledních letech tento střet testují Këkht Aräkh. Ukrajinský jednočlenný projekt má pod taktovkou takzvaný Crying Orc a Këkht Aräkh mu od roku 2018 (po odchodu z post-blackmetalových Cuckoo’s Nest) slouží jako primární příkoří.

Nedlouho po založení nové kapely vydal Crying Orc první demo „Through the Branches to Eternity“, kde dva tracky sporných kvalit nadhodily hudební směrování, jehož se kapela drží dodnes. Këkht Aräkh opřádá fúze black metalu druhé vlny, klávesové mezihry, ambientní pulzy a špetka shoegazu. Zajímavé je přitom samotné dělení materiálu. Desky Këkht Aräkh mají vesměs dvě roviny – jednu s hmatatelným blackmetalovým základem a druhou, která se věnuje ambientnějším polohám. Oba přístupy se přitom občas potkají na skladbách, kde black metal doprovází nenápadné synthy a o něco výraznější piano. Tento přístup šel na lepší skladatelské úrovni poprvé slyšet na desce „Night & Love“ z roku 2019.

„Night & Love“ posbíralo dost pozitivních ohlasů. Deska budovala zejména na templatech Darkthrone a Burzum: blackmetalové skladby vykrádají zejména „A Blaze in The Northern Sky“ a „Panzerfaust“, ambient pak přebírá „ťukavé” aranže od Varga známé z „Filosofem“. Këkht Aräkh sem tam rovnici rozbije akustickou kytarou, která však rovněž nepředstavuje nic nového pod žánrovým sluncem. Hlubší dojmy tak v závěru zanechala jen snaha o specifickou atmosféru s obalem.

„Pale Swordsman“ navazuje ještě hezčím coverem, výrazné zlepšení lze ovšem slyšet i v hudebním obsahu. Deska se už tolik „neinspiruje“, a Këkht Aräkh proto nejdou rozeznat jen díky  přítomnosti podvratného náboje, ale i pro muziku samotnou, což po intru hned prokáže skvělá „Thorns“, kde hypnotické riffy doprovází zastřené piano. Na tracku nejjasněji vyvstává unikátnost projektu – typický blackmetalový ksicht s plačtivou fazónou, která ovšem úrovní ufňukanosti nesere, jako by žánrové kořeny desku držely od přepadu k nesnesitelnosti. Následují dvě ryze, snad trochu tuctové, blackmetalové skladby, které se v rámci podmanivosti s „Thorns“ rovnat nemohou (snad i proto, že si tolik nehrají se zmíněným nábojem), stále však nabízí fajn riffy i jiné památné momenty. Třeba jednoduchá fráze: „Wandering in the night, Pale Swordsman“ ve třetí „Night Descends“ rezonuje moc hezky.

Po třech blackmetalových skladbách následuje ambientnější položení, jež je od minula rovněž vyzrálejší a barvitější. „Amor“ představí pěknou symbiózu basy, syntetických kláves a poryvů elektrických kytar. Stejnou kombinaci využívá i pozdější „Lily“. Oběma se přitom daří udržovat i posilovat melancholické cítění. Podobně účinně nefunguje jen prvoplánově smutná „Nocturne“, která spoléhá pouze na piano.

Këkht Aräkh

Před koncem Këkht Aräkh vyseknou ještě jednu skladbu kombinující black metal s klavírem. Fúze opět funguje dobře a autenticky. „Crystal“ je tak druhou nejsilnější věcí z „Pale Swordsman“ a klidně by mohla celou desku uzavřít. Finální „Swordsman“ je totiž svou uchcaností naprosto nesnesitelná. Instrumentální stránka i vokální přednes je tady daleko za hranou ubrečenosti, proto ke zbytku albu hudebně nezapadá. Konečné zakopnutí moc nechápu, protože Këkht Aräkh na zbytku desky dokazuje, že temný romantismus umí poměrně dobře kočírovat.

Všehovšudy tak „Pale Swordsman“ podráží jen dvě skladby, z nichž jde jen v jednom případě o kolosální přestřel. Deska rozhodně nebude pro všechny. Pro hodně lidí bude málo zajímavá nebo prostě moc teplá. Mně se po většinu času do noty trefuje. Rozvíjená atmosféra mě baví, což říkám jako někdo, kdo nesnese třeba rozněžnělý „Sunbather”. „Pale Swordsman“ mě rovněž baví více než podobně laděná deska od Mäleficentt. Nejde o vyloženě revoluční materiál, ani desku roku, ale to je vlastně na „Pale Swordsman“ fajn – jak Këkht Aräkh dokáže představit jiné, celkem neobvyklé odstíny nálad na poměrně striktně vymezeném templatu.


11 komentářů u „Këkht Aräkh – Pale Swordsman“

  1. Jak mám cifix přečíst ten název ? Dostávám křeče do jazyka i při pouhém čtení očima … :) Nedávám ani hudbu, je mi k smíchu, temný romantismus si představuju o dost jinak.

    1. By mě zajímalo, jak si to konkrétně představuješ. Existuje něco takové v realitě, nebo to ještě nikdo nikdy neudělal? Já třeba nemůžu říct, že by mě ta hudba extra zaujala a tenhle konkrétní typoň na konkrétním fotu mě extra bral, ale beru to aspoň jako nezvyklé a dost odvážné.

  2. Tohle jsem poslouchal měsíc zpět, projel jsem to asi 5x a pocity z toho si pamatuju docela konkrétně. Zaprvé, má to v sobě podivný opar autenticity a dá se tomu věřit. To je jedna věc. A za další, závěrečná skladba “Swordsman” zní jak temnější variace Mount Eerie, což nemyslím jako výsměch, ale jako poklonu. Srovnání s Deafhaven v recenzi je zajímavé, ale Këkht Aräkh je fakt jinde. Zatímco Deafheaven je pozérství a totálně vyprázdněná moderní kreč, tohle zní jako stará černobílá rodinná fotka vyhrabaná někde v krabici na půdě. Dokáže to udělat dojem, má to nějakou hodnotu, při správném rozpoložení to zasáhne kam má. Nicméně naprosto chápu to nepochopení od některých lidí.

    1. Je fakt, že takhle u sebe vnímám téměř celou UKR scénu. Sebevětší píčovina to může bejt, vždycky jim věřím, že to myslí vážně a nevezou se po nějakym hip trendu. Tohle totéž.

  3. He, he… na YT se mi samovolně ukazují věci, co by mě mohly zajímat… jako asi každýmu. No a já tam sleduju prakticky jen dvě věci a to BL a metal. Když mi to ukázalo v náhledu tohle, tak jsem váhala, jestli to je BL nebo metal.

    1. Ale nic pro tomu. Myslím, jsem si tím skoro jistá, že BL BM by mohl být můj oblíbený žánr. Aspoň by se o metal zajímalo víc holek… minimálně těch z Asie.:)

        1. Holky z Asie kvůli svým idolům spálí i svoje Adidasky, ač na ně měsíc vydělávaly. Wang Yibo (prý nejvíc sexy chlap na světě) By mohl vyprávět. Ještě že mě máte, abych vám to vysvětlila.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.