Země: Finsko Žánr: black metal Datum vydání: 21.8.2019 Label: Terratur Possessions Tracklist: 01. Dream of Clouds 02. The Sleeping Master 03. At the Arch of Victories 04. Grail Dance 05. Into the Underworld 06. Moon Guide 07. Instrumental 08. The Tall Ones 09. Sleepers Below Hrací doba: 42:19 Odkazy: – K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

„Ice, Vapor and Crooked Arrows“ je jedno z těch alb, která mě na první poslech velmi zaujala a těšil jsem se na jejich další, hlubší a podrobnější průzkum. Ten nicméně ukázal starou známou pravdu, že výborný první dojem ještě nezaručuje skutečně výbornou nahrávku. S dalšími poslechy totiž síla „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ povážlivě slábla, až zeslábla snad až nelichotivě…

Nejprve nicméně několik slov k samotnému interpretovi. Finská formace Kêres pro mě osobně do nynějška nebyla známým pojmem, ale podle všeho jde tentokrát o moji ignoraci. Kapela funguje už patnáct let a nahrávek má na svém kontě požehnaně. Dlouhohrajících desek sice moc není („Ice, Vapor and Crooked Arrows“ je teprve čtvrtá řadovka), ale těch neřadovek je tam hromada a speciálně se Kêres zaměřuje na demosnímky, jichž se během těch let nastřádala slušná hromádka.

O něco povědomější mi byl pohled na sestavu. Kêres je jednočlenným projektem, za nímž stojí Atvar známý z řady dalších skupin. Já osobně mám povědomí o Circle of Ouroborus, Rahu (tohle mně osobně přijde asi nejzajímavější, debut „The Quest for the Vajra of Shadows“ z roku 2012 za slyšení stojí) a Vordr, jejichž bezejmenné album ostatně vyšlo souběžně s „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ také na značce Terratur Possessions. Zmínit dále můžeme také Atvarovo hostování u Cosmic Church nebo Alghazanth.

Na „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ mě asi nejvíc baví chladný syrový sound, který byl nakonec právě tím, díky čemu mě album na první poslech tak zaujalo. Obzvláště se mi líbily ty nejprimitivnější pasáže s neúprosným dutým sypáním bicích, které nechalo vzpomenout na klasiku Judas Iscariot. Dovolím si tvrdit, že pokud by tohle platilo za hlavní tvář nahrávky, pak bych byl spokojen i navzdory neoriginalitě, kterou však od raw black metalu ani moc nevyžaduji. Jsou jednoduše žánry, kde si víc cením feelingu, atmosféry a autentičnosti, a raw black metal mezi takové nesporně patří. V těch ortodoxněji laděných momentech „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ to pomyslné něco navíc občas pocítím.

Záhy se ale ukáže, že ve skutečnosti je „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ o něčem trochu jiném. Jakkoliv zní nahrávka na první poslech mrazivě a jakkoliv se určitě může pochlubit syrovým zvukovým kabátkem, ve své podstatě je ten materiál poměrně melodický a klávesy v něm hrají prominentní roli. Někdy to nevadí a daří se tvořit i povedené chvíle, ale jindy mě jisté melodické obraty spíš otravují a některé se mi vyloženě nelíbí. Jako exemplární příklad můžu použít třetí skladbu „At the Arch of Victories“, která pravidelně střídají dobré momenty s těmi docela nepovedenými.

Asi nejlepší jsou pro mě rychlé pasáže v „Dream of Clouds“ nebo v „Into the Underworld“ (tady se ukazuje, že to jde v pohodě i s klávesami). Na opačné straně pak stojí „Grail Dance“ s „groovy“ tempem a docela kýčovitá „Moon Guide“, kteréžto společně s nudnou instrumentálkou originálně pojmenovanou „Instrumental“ patří k nejzbytečnějším položkám tracklistu. Nicméně i v dalších písních se najdou chvíle, bez nichž bych se úplně v pohodě obešel.

Jak mi „Ice, Vapor and Crooked Arrows“ na první letmý poslech přišlo zajímavé, postupem času jsem zjistil, že mě tady víc minut nebaví než baví. Za mě osobně tedy nakonec nuda, na níž je vidět, že ani label s takovým renomé jako Terratur Possessions není vždycky zárukou kvality a skvělého poslechu.