Kiske/Somerville - City of Heroes

Kiske / Somerville – City of Heroes

Kiske/Somerville - City of Heroes
Země: international
Žánr: melodic / power metal
Datum vydání: 17.4.2015
Label: Frontiers Records

Tracklist:
01. City of Heroes
02. Walk on Water
03. Rising Up
04. Salvation
05. Lights Out
06. Breaking Neptune
07. Ocean of Tears
08. Open Your Eyes
09. Last Goodbye
10. After the Night Is Over
11. Run with a Dream
12. Right Now

Odkazy:

Představovat fanouškům melodického metalu ústřední jména projektu Kiske / Somerville, tedy Michael Kiske a Amanda Somerville, je jako nošení dříví do lesa. Nicméně, je třeba předpokládat, že ne všichni jsou chodící encyklopedie, takže jen v krátkosti si nemůžu dovolit nezmínit, o koho že to vlastně jde.

O klikaté cestě prvně jmenovaného až na vrchol Olympu melodického metalu v řadách Helloween, následném pádu na samé dno spojeném s averzí k metalové scéně jako takové a konečně velkolepém návratu v řadách několika kapel pod vlajkou Frontiers Records již byly sepsány celé archivy materiálů. O upřímnosti změny jeho názoru diskutovat nebudu, ale nemůžu si odpustit menší rýpnutí o úsměvnosti části textu úvodní “City of Heroes”, v níž Kiske pěje „I don’t sell my soul to the one who pays most“, když to po těch letech odmítání vypadá přesně opačně. Ale co, zpívá mu to pořád parádně, takže už mlčím. Amanda Somerville nedosahuje svým jménem takových výšin jako její vokální kolega, nicméně za ta léta spolupráce s Tobiasem SammetemEdguy v rámci opery Avantasia  či Saschou Paethem v další metalové opeře Aina se stala vokalistkou vcelku jasně identifikovatelnou.

A právě za spojením líbivě melodických hlasů ucítil ředitel Frontiers Records, Serafino Perugino, hromadu Eur a první album jménem „Kiske / Somerville“, které vzali skladatelsky do svých rukou Mat Sinner a Magnus KarlssonPrimal Fear, bylo na světě. Musím říct, že jakkoli mám zejména vokál Michaela Kiskeho rád, tak debut mě příliš neoslovil. Dokážu se povznést nad fakt, že se jedná vlastně o hudbu „na klíč“, kdy hrabivý ředitel zadá dvojici realizátorů úkol složit pro své pěvecké duo líbivé písničky, jež se budou dobře poslouchat a fanoušci melodického rocku budou chrochtat blahem. To bych ještě pochopil, každý musí platit inkaso a z něčeho žít, ovšem tím hlavním je problémem, který se táhl debutem a bohužel se částečně nevyhnul ani letošnímu následníkovi, „City of Heroes“, je tradičně kvalita oněch písní.

Kiske / Somerville stojí a padá na schopnosti přijít se songem, který je chytlavý, nemá v sobě hromadu nechutně přesládlého patosu a dobře odsýpá. A toto se i nadále nedaří plnit s takovou jistotou, jakou bych si já ke své absolutní spokojenosti představoval, i když oproti debutu je na tom dvojka o něco lépe. Pokud vezmu seznam písní na „City of Heroes“ a rozeberu jej na samostatné skladby, tak za zbytečné kompozice považuji příkladně hned druhou položku, jíž se stal klipový cajdák „Walk on Water“. Ten si tak nějak nezajímavě plyne volně na vlně melodických linek Amandy Somerville, jíž letmo doplňuje Kiske. Nebýt opravdu povedené melodie v refrénu, tak tahle věc nestojí vůbec za řeč. Něco podobného platí i o „Ocean of Tears“, která je plytká, až to bolí, a patetické „After the Night Is Over“, jíž ani ta pěkně zvonivá akustická kytara nezachrání. Aby to nevypadalo, že jsem zaujatý proti skladbám, kde se tolik nehrabe do strun, tak navrch přihazuji závěrečnou krávovinu „Right Now“, jíž chybí jenom nějaké samply, aby se mohla objevit na lokálních tanečních zábavách. Fuj.

Co se mi na „City of Heroes“ naopak líbí, jsou písně, jež dobře odsýpají a pravidelné střídání vokálů AmandyMichaelem budí dojem vytváření jakési atmosféry, což je případ skvělé „Salvation“ a nakonec i „Breaking Neptune“, která je prvních pár poslechů celkem nenápadnou vložkou v půli hrací doby, ale zejména díky skvělé druhé polovině postupem času dorostla úrovně vrcholů desky, jež jsou patrné na první poslech. K těm lze určitě počítat úvodní pecku „City of Heroes“, která se Sinnerovi a Karlssonovi povedla od kytarových slok až po vzletné refrény vážně na jedničku. Potěší rockově svižná záležitost „Lights Out“ a pamětníky Kiskeho začátků by nemusela nazlobit “Open Your Eyes” s helloweenovským feelingem a částečně snad i „Run with a Dream“, která se kytarových riffů a šlapavé rytmiky pod vedením Veroniky Lukešové, jež za bicí stoličkou odvádí skvělou práci (vždycky potěší, když našinec s talentem dostane v zahraničí takovou šanci), taky nebojí.

Přestože je z alba hmatatelná všudypřítomná snaha zalíbit se, tak ve většině případů jsou písně na „City of Heroes“ vcelku dobrou prací na téma melodický heavy metal a líbí se mi uvolněná atmosféra, jež je z desky patrná. Kdybych měl vytknout něco, co se netýká samotné kvality skladeb, tak si myslím, že propojení vokálů Michaela Kiskeho a Amandy Somerville by mohlo být trochu nápaditější a trochu variabilnější, protože ani podruhé se tomuto projektu nepodařilo (až na výjimky jako „Salvation“ a „Breaking Neptune“) naplno probudit tu magii spojení vokálů, které oba pěvci do svých alb vnáší. Takhle je to sice elegantní řešení, které neurazí, ale nic víc. Jestli si „City of Heroes“ někdy v budoucnu pustím i takhle sám od sebe, potvrdit nemůžu, ale zase bych se tomu nedivil, protože ten čas, jejž jsem albu věnoval, nepovažuji v žádném případě za promarněný. Naopak, poslech jsem si mnohdy příjemně užíval.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.