Klonque - Burn Particularly

Klonque – Burn Particularly

Klonque - Burn Particularly

Země: Německo
Žánr: thrash / death metal
Datum vydání: 10.8.2016
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Parasites
02. You Think You Know
03. The Hunt
04. The Last Stand

Hrací doba: 19:10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Klonque

Ačkoli se to tak zdálky nezdá, tak Klonque jsou papírově daleko zajímavější jméno, než byste jen tak při letmém pohledu na sestavu řekli. Za tímto německým seskupením, které vzniklo teprve v loňském roce, stojí dvojice hudebníků Thomas Neitsch a Peter Geltat. Že vám ani jeden z nich není nijak povědomý? A co kdybych řekl, že oba za sebou mají účinkování v řadách Desilence či Holy Moses? Na základě těchto jmen už by nemuselo být tak těžké identifikovat hudební styl, jemuž se borci na svém debutovém počinu „Burn Particularly“ věnují.

No jasně, je to směsice thrashe s death metalem, jenž je v jejich aktuálním působišti podáván v techničtěji laděné formě, než jak ji předvádí ve své hlavní domovině Holy Moses. Oba si rovnoměrně rozdělili vokály a kytarové party a k rytmickým nástrojům si při nahrávání „Burn Particularly“ přizvali Gerda Lückinga za bicí a Ishaye Sommera na baskytaru.

Když jsem řekl, že hudba Klonque je na rozdíl od jejich dosavadní tvorby techničtější a progresivnější, tak vězte, že ani jeden z nich nezapomněl na své kořeny. Klonque sice prostřednictvím čtveřice písní na svém první EP servírují kombinaci thrash a death metalu, jež je na první poslech sofistikovanější, nestrádá ovšem na přímočaré momenty, díky nimž není poslech náročným během na dlouhou trať.

Necelých 20 minut, jež dvojice vměstnala na svůj debut, je po technické stránce takřka bezchybnou ukázkou toho, jak se tato hudba má dělat. Zvuk je na můj vkus méně čitelný, než preferuji, ale to nebrání v tom, aby se při pozorném poslechu daly jednotlivé názory oddělit jeden od druhého. Prim hrají samozřejmě kytary, protože oba hlavní protagonisté se předvedli jako zdatní hráči, jimž nedělají problémy jak animální kytarové motivy (úvod „Parasites“), tak disharmonické postupy a sólové proplétačky obou strunných nástrojů.

Z formálního hlediska je tedy vše tak, jak člověk očekává. Co mě však trochu mrzí, je absence větší rozmanitosti jednotlivých písní, protože ačkoli je EP krátké, tak jsem měl i po několika posleších problém identifikovat, do jakého válu zrovna daný motiv patří. K variabilitě písní tak pomáhá spíše jen vokální práce Thomase a Petera, kdy ale také nemůžu říct, jaká linka komu patří. Od hlubších growlů se přechází ke klasičtějšímu řevu, jenž na nahrávce převládá. V poslední písni „The Last Stand“, jež jako jediná zpomalila a sází spíš na propracovanější atmosféru než na tlak směřovaný vůči posluchači, se dostane dokonce na melodičtější (berte s rezervou) zpěv. Ten tuhle kompozici posouvá minimálně o třídu výš oproti ostatním písním. „The Last Stand“ se vyvíjí sice nesměle, ale od agresivního úvodu se přes melodickou chvilku ve druhé minutě pokračuje k poklidně rezonující pasáží, která předchází slušnému refrénu. Musím říct, že tato věc mě ze čtveřice kompozic baví nejvíc.

Klonque

Ovšem ani předchozí trojice skladeb není k zahození. „Parasites“ je tvrdý atak na úvod, „You Think You Know“ pokračuje v takřka stejné rovině, jen je díky jednoduššímu zasekávanému riffu přístupnější a má všechny ambice, aby se stala poznávací hitovkou této party. Samozřejmě za předpokladu, že nezůstane jen u „Burn Particularly“, ale dvojice se zmůže i na plnohodnotné album. „The Hunt“ mi přijde z celého alba nejslabší a působí na mě jako horší variace na těžkotonážní „Parasites“. Jediné, co mě na „The Hunt“ zaujalo, je kytarové sólo v druhé polovině, jež je ukončena dalším melodickým nápěvem jednoho z vokalistů. Bohužel ty čtyři minuty, které tomuto předchází, mi nepřijdou natolik zajímavé, abych skladbu vyhledával v budoucnu.

Pokud vezmu v úvahu, že Klonque má sloužit jako útočiště pro psaní jiné formy metalové hudby, než jak ji Peter a Thomas hrají v Holy Moses, tak nelze nic namítat. Ta hudba je chytrá, občas na mě dýchla taková magická atmosféra (hlavně v „The Last Stand“) a po celou dobu jsem cítil ten tlak a energii, již do „Burn Particularly“ oba vložili, takže jestli se dostane i na regulérní debutové album, nenechám si jej ujít. Zajímá mě totiž, jestli Klonque utáhnou i plně naloženou káru. Soudě dle tohoto EP by to nemusel být zas takový problém, i když jistých škobrtnutí se obávám. Uvidíme…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.