Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 1.9.2018 Label: Aeternitas tenebrarum musicae fundamentum / Krucyator Productions Tracklist: 01. Absolutum 02. Blood Eel 03. The Struggle 04. Ice Giant 05. Cimmerian Thrust 06. Aeon Generator 07. Moon… The Last Man Hrací doba: 48:38 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Qabar PR

Dokážu si představit, že kapela jako Kommandant bude mnohým ležet v žaludku hned na první pohled. Válečná stylizace, textová tématika, totalitní atmosféra… Kommandant rozhodně nejsou kapelou, která by byla „závadná“ ve smyslu propagace ilegálních světonázorů, ale i přesto si myslím, že podobně třaskavá kombinace takové image a filozofičtějšího pojetí konceptů jako právo silnějšího, bude na citlivější jedince působit jako rudá barva na býka. Nicméně se tu kurva bavíme o extrémním metalu, tudíž mi přijde naprosto v pořádku, že jej nehrají hodní kluci a pro hodné kluky. Kdo si chce hrát na metalové vojáky a nezlobit, ať si jde pustit Sabaton, že jo.

Jednu věc si ale dovolím tvrdit docela s jistotou. Ať se na stylizaci Kommandant díváte jakkoliv, musíte uznat, že to vypadá setsakra impozantně. Schválně si projeďte nějaké fotky z živých vystoupení skupiny a pak mi zkuste tvrdit, že to nevypadá zasraně krutě, když tam borci v plynových maskách hoblují zlo metal a k tomu zpěvák štěká nenávistné texty z řečnického pultíku. Pokud by se Kommandant někdy zjevili v našich končinách, já bych teda neváhal a šel se na jejich koncert podívat hned.

Důležité nicméně je, že Kommandant mají co říct i po hudební stránce. Vzpomínám si, že jsem na ně prvně narazil s vydáním jejich druhého alba „The Draconian Archetype“ (2012), které mě tehdy dost vykostilo, takže jsem se s objednáváním vinylu vůbec necukal. Vrcholem desky byl působivý majstrštyk „Hate Is Strength“, jehož zničující bicí motiv lze při troše pozornosti v různých variacích zaslechnout i na nejnovější čtvrté řadovce „Blood Eel“.

U „Blood Eel“ mě hned na první pohled překvapila obálka, která se dost liší od artworků všech předešlých alb. „Stormlegion“, „The Draconian Archetype“ i „The Architects of Extermination“ na první pohled dýchaly určitou militantní a/nebo represivní atmosférou, kdežto „Blood Eel“ se vizuálně od dosavadní prezentace Kommandant výrazně odlišuje. Když si odmyslím logo ve švabachu, klidně bych si něco podobného dokázal představit jako obal nějakého space atmo-blacku.

Hudebně se Kommandant od nastoleného směru naštěstí neodchýlili. Opět tedy drtí elitní agresivní black metal se zničující rytmikou i silnou kytarovou stránkou. V jejich muzice jsem vždycky podprahově cítil sugestivní náladotvornost plně korespondující s vizuální a tématickou stránkou skupinu, o níž jsem se již rozepisoval výše. To mi na „Blood Eel“ nijak neschází, i navzdory méně evokativnímu a řekněme více abstraktnímu obalu.

Samozřejmě nemůže chybět ani jedno z hlavních poznávacích znameních Kommandant. O drtivosti jejich rytmické sekce jsem se ostatně již několikrát zmínil. I na „Blood Eel“ jsou bicí party ve větší části písní doplněny o další perkuse, díky nimž to prostě kope jako svině. Nečekejte nicméně žádná chytlavá tempa. Po většinu hrací doby se poctivě sype, a když se nesype, nastupují spíš pochodové marše (právě v nich jsou přídavné perkuse cítit nejvíc).

Je sice pravda, že se „Blood Eel“ nemůže pochlubit žádnou skladbou, která by byla strhující takovým způsobem, aby se mohla poměřovat s výše zmiňovanou „Hate Is Strength“. Faktem nicméně zůstává, že Kommandant i na svém čtvrtém dlouhohrajícím počinu mají dostatek nápadů na to, aby si i v agresivním black metalu mohli dovolit písně dlouhé víc jak sedm či osm minut, což rozhodně není pravidlem.

Kommandant rozhodně nejsou žánrotvornou kapelou nebo povinností pro každého. Fans prahnoucí po kvalitě a uvěřitelném militantním black metalu by si je však neměli nechat ujít.