 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 37:56 Odkazy:
|
Blackmetalová kapela z USA pojmenovaná Kostnatění, to musí zaujmout snad každého. Tato jednočlenná kapela na sebe poprvé upozornila s EP „Konec je všude“, které vyšlo u zaniklého vydavatelství pro „pokročilé“ Fallen Empire, a materiál to byl přinejmenším zajímavý. Kompetentní, relativně svébytný, a proto snad i nadprůměrný, ale ani zpětně si nemyslím, že by předkládal něco skutečně extra. Mezi námi, mě nebaví vůbec. Mozek kapely D.L. se také profiloval v Glass Shrine hrajících „pozitivnější“ a primitivní podobu black metalu a jako taková šla zcela mimo mě, plus archivy zmiňují i další projekty, jež mi nestojí za zmínku, na rozdíl od jeho vokálního hostování na novém albu Serpent Column, o kterém si tu povíme jindy.
O lecsčem svědčilo již „Konec je všude“, ale nové album „Hrůza zvítězí“ zcela potvrdilo dojem, že D.L. citelně vychází z kapel soustředěných okolo dnes neaktivního vydavatelství a stejnojmenné hudební entity Rhinocervs: tedy Absum, Nihilobstat, Glossolalia, Tukaaria a především Odz Manouk. Zmínění výraznou díru do blackmetalového světa neudělali, neboť stále zůstávají v hluboké obskuritě, ale určitě nejsem sám komu minimálně Tukaaria a Odz Manouk chybí. Jejich přístup k žánru byl svěží a zanechali po sobě opravdu tučnou porci zvláštních a opojných nápadů. Zájemcům Rhinocervs nedotčeným bych pro začátek doporučil vynikající splitko Odz Manouk / Tukaaria, za poslech samozřejmě stojí i dlouhé desky obou kapel, a pokud byste chtěli ochutnat jednu z několika nepojmenovaných kazet, tak zkuste „RH-11“.
Ovšem Kostnatění na uvedené vyznění volně navazuje a posouvá ho dál. Některé polámané riffy „Hrůzy“ mi třeba zavání Demilich nebo Gorguts, a tak samozřejmě Kostnatění mnohým připomene Deathspell Omega, ale to je poněkud neférově zavádějící přirovnání, protože zde se obyčejné následování trendu nekoná. Svébytnosti materiálu dost napomáhá unikátní kytarový tón evokující suché vyznění „Henbane“ v psychedelickém hávu Rhinocervs-kapel, Arizmenda nebo střední éry Blut aus Nord. Kytarová hra také nebývá překotná jako v případě Deathspell Omega, výše uvedených deathů nebo spřízněných Serpent Column. Kostnatění je ale rovněž vlastní smysl pro detail (!) a velký hráčský cit, stejně jako dovednost struny a posluchače řádně pomučit. Párkrát mě mimochodem napadlo, že podobně znějící desku by mohl vydat borec z Jute Gyte, kdyby se vybodnul na suchopárná cvičení v muzikální podivnosti a složil niterně inspirovaný, opravdový (black) metal.
„Hrůza zvítězí“ bylo pro tvůrce způsobem, jak se vyrovnat s úzkostmi ze smrti, a hudbě nelze upřít opravdu účinnou emoční sílu. V každém songu jsou křivé melodie, které nemohu vyhnat z hlavy a nutí mě se k desce vracet i víckrát za den. Netrvalo ovšem dlouho seznat nakolik síla s kvalitou kolísají, a tak nemohu říct, že by nějaký song zabíjel od začátku do konce, což je největší mínus.
V neposlední řadě bych rád věnoval i pár řádků textům, které mají smysl, kouzlo a výtečně doplňují ráz hudby. Zvlášť vtipné je, že obsahově a dokonce i gramaticky překonávají citelnou část tuzemských true smeček. Cizí původ tvůrce příležitostně prozrazují pouze nepřirozené kolokace slov, které lze stejně obhájit básnickou licencí, to naprosté minimum chybiček a nečeské kladení slovního přízvuku či zvláštní artikulace, což je s blackovým vokálem stejně úplně fuk. Každopádně smekám.
Recenzi jsem napsal brzy, příliš brzy, ale od „Achatius“ se mi nestalo, abych si na desce tak intenzivně zafičel. Sám jsem ovšem zvědavý, co s nahrávkou provede čas. Není tu potenciál, aby se z „Hrůzy“ stala srdcovka nebo záležitost mnoha týdnů a měsíců; posun od prvního EP je ale veliký a dlouhý debut se tak vyplatí slyšet nejenom kvůli českým textům. Nezanedbatelné plus musím Kostnatění připsat i za připomínku kultu Rhinocervs. Nepochybuji, že „řemeslně“ D.L. ještě poroste, otázkou je, zda se i v budoucnu dostaví natolik sugestivní múza jako ta, která mu pomohla zrodit tuto desku. Pokud bude příští titul oplývat podobně působivými nápady a celkově bude konzistentnější, stane se z Kostnatění pojem.
Podobné články
15.12.2016 Predatory Light – Predatory Light Recenze
2.11.2015 Predatory Light / Vorde – split Recenze
5.10.2016 Mare Cognitum – Luminiferous Aether Recenze
3.9.2018 Škáŋ – Death Crown Recenze
6.7.2013 Wormlust – The Feral Wisdom Minirecenze
25.1.2017 Uškumgallu – Rotten Limbs and Dreams of Blood Recenze
neřekl bych, že to má něco společnýho s demilich nebo dokonce gorguts, ta zvláštnost je podle mě spíš zajímavým (roz)laděním kytar, velice dobře jsi připomněl Achaius, FP tohle rozházený ladění používá taky. pro mě vynikající deska, po prvním poslechu jsem myslel, že poletí fofrem do koše, ale frčím na ní těch 14 dní poctivě a rozhodně zakoupím.
S tím laděním máš pravdu, akorát jsem nechtěl svůj hudební hluch vystavovat na odiv víc, než je nutné, takže jsem tuhle myšlenku raději vypustil. Ty Demilich bych si aspoň obkecal, haha.
spíš ty Gorguts, ti mají na Obscuře taky prazvláštní ladění ;)
C# standard? Mikrotonality su robene skor vhodnymi bendami tam, kde sa to hodi.
Pokud je smyslem nahrávky vyvolat krvácení z uší a sračku, tak to ladění chápu a pokud se vám to líbí, tak jste sebemrskači.
Tak ne všechno musí být hodný a hezky, ale uznávám, ze tohle není zrovna easy listening ?
Mikrotonalne vyjazdy, ak su pouzite vhodne mam velmi rad. Tu je to vsak casto na miestach, kde to nedava zmysel a posobi to len ako rozladena gitara, zial. Zvuk (tone) gitary je vsak vychytany paradne a kvoli tomu som to zvladol dopocuvat, ale nelaka ma to pustit si to znovu.
Mě to teda moc neba a ani mi to nepřijde jako něco extra náročnýho nebo divnýho. Sem tam dobrej kytarovej výjezd (věřím, že jde přesně o ty věci, o nichž se v recenzi hovoří jako o “křivých melodiích”), ale jinak mě to spíš minulo. Nesere mě to, ale nemám potřebu album poslouchat.
Ve výrobě už jsou aspoň kazety. V Evropě pod taktovkou Bile Noire.
https://www.bilenoire.com/store/
https://www.bilenoire.com/releases/blnr005 MC
https://shop.amor-fati-productions.de/en/8266-kostnateni-hruza-zvitezi-lp LP
Album vyšlo i na kazetě a vinylu.
http://necrosphere.tode.cz/intkostnateni.html
Rozhovor.
“V neposlední řadě bych rád věnoval i pár řádků textům, které mají smysl, kouzlo a výtečně doplňují ráz hudby. Zvlášť vtipné je, že obsahově a dokonce i gramaticky překonávají citelnou část tuzemských true smeček. Cizí původ tvůrce příležitostně prozrazují pouze nepřirozené kolokace slov, které lze stejně obhájit básnickou licencí…”
Jsem ty texty přečetla a hlavní myšlenka pochopit jde. Občas se v nich náhodně objevuje i něco zajímavého, ale celkově jsou dada, asi jako kdybych se teď rozhodla napsat něco maďarsky a hodila český text do překladače.
Ten rozhovor je pro mě taky záhul: bolí z toho palice, jak když luštím sudoku.
Naučit se obstojně česky a ještě tak, aby s tím byl schopný psát slušné texty pro svou kapelu, případně odpovědět na takový rozhovor, je imho úspěch. Dále si nemyslím, že by texty byly natolik “dada”, jak zmiňuješ, ale beru to tak, že jsi je přečetla jen letmo. Ale je fajn, že jim byla věnována aspoň nějaká pozornost.
Jestli ti tohle připadá česky, tak mně teda ne. Já z toho cítím překladač, ale třeba se tím divošským, tajemným cool jazykem, který nikdo nezná, opravdu i učí.:)
Přestaňte mlít a uslyšíte,
jak každá šlacha skřípe o kosti,
jak žíně vykřikne strunami.
Každé zranění předurčeno,
všechno hnití už obsaženo.
Jakási smrt leží přímo pod mou kůží
a nemůžu zpomalit sprint
k rozpletení mé duše.
Oloupaný naruby
a nucený do přítomnosti,
já budu kráčet skrz závoj.
taky jsem chtěl k tomu rozhovoru psát, že absolutně nevěřím, že to není z překladače. některý obraty jsou tak složitý, že by na ně člověk učící se česky nikdy nepřišel. navíc zjevně některá mnohovýznamová slova jsou tím překladačem přeložena mimo kontext, což by každý (byť by uměl jazyk dost blbě) poznal.
např. “jak žíně vykřikne strunami” přece vůbec nemá smysl, hádám že jde spíš o vlasy (?), ale překladač ti jako archaickou možnost nabídne i žíně :)
Furt ty texty dávaj větší smysl než cokoli od Triumph Genus a to jsou češi jak poleno.
Cyve, texty TG jsou cool. #umění (bez ironie)
sry, sem jsem chtěl odpovědět, že texty triumph genus smysl dávají. a jsou imho super (ale to už je na názoru)
Ty žíně asi byly původní, nejspíš šlo o smyčec. Ten pán určitě není žádný blb. Ten text vytvořil na určité téma a opatřil ho zajímavými slovy a spojeními, která každému něco evokují. Tím, jak je to divně poskládané, to navíc může působit originálně. Vlastně by se tak daly dělat texty. Stačilo by hodit do překladače pár textů cizojazyčných kapel na dané téma a pak vybrat pár řádků z nich. Třeba nějak takhle:
Prošly tisíce zvuků,
jak jsem se tiše plazil ve své krvi
pro den splátky
v pokřivené kostře vesmíru.
Když se probudím, světlo ve mně exploduje!
Koupím meč v horké krvi dětí
a zabiju vše, co jsem kdy miloval.
Vydutá hvězda se stává mou duší,
polyká střeva usazená v pokřivené kostře vesmíru.
aha, smyčec, to mě nenapadlo, v tom případě má češtinu na super úrovni :)
triumph genus texty dávají smysl.
Smysl by to za mě dávalo spíš nějak opačně, protože zvuk vydává spíš ta struna.:D
Texty těch TG smysl +- dávají, ale autor si urputně hraje na intelektuála a umělce. Mě se to teda nebere.
je to těžce inspirovaný nietzschem a drží ten styl podle mě na slušné úrovni. zprvu se mi to zdálo spíš komický, ale jak jsem do toho pronikl víc, líbí se mi hodně. samozřejmě kult ofenzívy je ještě dál :)
S podobnými texty (TG) mám problém, protože mě nebaví hledat myšlenky v hromadě infinitivů, inverzích a slovech, která už tak sto let nikdo nepoužívá (za Nietzscheho byla možná ještě in). Skoro se divím, že jsem nenarazila na přechodníky (ale nečetla jsem moc pozorně). Napadlo mě u toho krásné slovo licoměrnost.:D
Ale chápu, že někoho přesně tohle baví, stejně jako chápu ty, co se jim to zdá jako nesmyslná kravina a vůbec nemají potřebu nad tím ztrácet čas. Sama se radši budu dívat na fapfap fotky Quorthona, protože umět se takhle tvářit je taky umění.