Kzohh - Rye. Fleas. Chrismon.

Kzohh – Rye. Fleas. Chrismon.

Kzohh - Rye. Fleas. Chrismon.
Země: Ukrajina
Žánr: black metal / dark ambient
Datum vydání: 23.11.2015
Label: No Colours Records

Tracklist:
01. Pest kamen mit Schiffen
02. Alousia et pestilentia ignearia
03. Massebegravelser
04. Un drapeau noir sur l’eglise
05. IV millas al días
06. Vind i de tomma ögonhålor
07. Ghosts of Melcombe Regis

Hrací doba: 58:15

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Kzohh jsou další vysoce zajímavou smečkou z ukrajinské provenience. A tím myslím zajímavou jak po hudební stránce, tak i co do sestavy. Ačkoliv se totiž formálně jedná o docela nový pojem na scéně, v jeho pozadí stojí zkušení borci, kteří už toho mají nahráno dost a dost a jejich portfolio čítá hodně dobré kapely i hodně dobré desky. Zábavné je pak to, že jméno Kzohh vlastně nic neznamená a jde o akronym složený z počátečních písmen přezdívek zúčastněných muzikantů…

„K“ znamená baskytaristu Khoruse známého z Khors a dříve také dlouholetého člena dnes již nefunkční kultovky Astrofaes. „Z“ původně bylo pro ruského zpěváka Zorna, jenž ovšem navřískal jen debut a poté z Kzohh odešel; na jeho místo nastoupil vokalista z Reusmarkt, jenže zde – asi aby byla dodržena písmenková legenda – přijal jméno Zhoth. „O“ si uzmul bubeník Odalv, který má toho za sebou více než dost – Ulvegr, Elderblood, Ygg, Twilightfall a v minulosti několik let mlátil do škopků i u samotných Nokturnal Mortum. Dvě „H“ pak znamenají kytaristu Helga, dále hrajícího v Khors, Ulvegr a Ygg, a klávesistu Hyozta, jehož domovskou formací jsou Reusmarkt.

Soupiska Kzohh je tedy skutečně lákává. Nicméně znáte to – u spousty formací, v nichž se sejdou muzikanti z mnoha jiných již zavedených kapel, ta lákavost končí právě u sestavy, protože hudebně se frajeři moc nepohodnou, takže to dopadá nepříliš záživně, průměrně. S radostí ovšem mohu konstatovat, že tohle ani náhodou není případ Kzohh. Právě naopak – zde si zúčastnění hudebníci evidentně sedli (ostatně, dle všeho se již mezi sebou dávno znají, však se také hned několik z nich vzájemně potkalo v jiných skupinách) a leze jim z toho excelentní muzika. Vážně se nebojím říct, že excelentní, protože právě taková byla deska „IAOLTDOTAD“, s níž Kzohh v říjnu 2014 debutovali.

Pokračování „IAOLTDOTAD“ ovšem přichází poměrně nedlouho po debutu. Novinka „Rye. Fleas. Chrismon.“ vyšla cca rok a jeden měsíc po svém předchůdci, což samozřejmě nastoluje otázku, zdali ukrajinská družina dokázala za tak relativně krátkou dobu dát dohromady další skvělé hodinové album, jež by na povedenou prvotinu navázalo se ctí. Věřte tomu nebo ne, ale dokázala. „Rye. Fleas. Chrismon.“ je totiž opětovně výtečnou nahrávkou, jež si prostor ve vašem přehrávači dozajista zaslouží.

Muzika v podání Kzohh disponuje hutnou atmosférou a má dozajista nemalou sílu, zároveň se ale nejedná o takovou tu extrémně těžkou a jen stěží stravitelnou záležitost. Z hlediska náročnosti je to takový, řekl bych, zlatý střed, kdy to uspokojí i trochu náročnějšího člověka, ale zároveň to není album, které by vás zdeptalo tím, že ani po deseti posleších to pořádně nechápete. Technicky vzato jsou ty ingredience Kzohh poměrně standardní a ne až tak složité, ale celé je to strašně chytře poskládané, takže to prostě funguje na výbornou.

Základem je samozřejmě black metal. Ukrajinci v jeho rámci dokážou přijít třeba s majestátními riffy, leckdy i takřka teatrální klávesovou složkou, ale teatrální v tom nejlepším slova smyslu. Ačkoliv Kzohh klávesy používají poměrně hojně, není zde ani stopy po nějaké laciné nabubřelosti, kýči či patosu, jen atmosféra a zase atmosféra. Samozřejmě, tu a tam se trochu zasype, přece jenom je to black metal, ale prim u Kzohh hraje právě náladotvornost a ta je dozajista výtečná. Je znát, že tu muziku dali dohromady lidé, kteří už mají kopec zkušeností a vědí, jak vyrobit kvalitní hudbu, takže do sebe všechno zapadá a i více jak desetiminutové skladby fungují s naprostou lehkostí.

Vedle toho ovšem notnou část stopáže „Rye. Fleas. Chrismon.“ zabírají i temné darkambientní momenty, které jako by vypadly ze soundtracku k hororovému filmu. Takové stojí jen na klávesách a samplech a stěžejní jsou v jejich případě dvě věci. Zaprvé si drží kvalitu a oproti metalovým pasážím nejdou s laťkou dolů. Zadruhé pak skvěle fungují v kontextu desky a dávají na nahrávce smysl. Občas mám u metalových alb pocit, že jsou tam ta atmosférická intra a outra skutečně jen na efekt, ale jinak moc do nálady a konceptu nezapadají. U „Rye. Fleas. Chrismon.“ však nic takového necítím, naopak mi připadá, že i tohle je nedílnou součástí počinu, což je samozřejmě jenom dobře. Možná to bude i tím, že tuhle složku Kzohh neomezují jen na intro / outro, ale nechávají ji promlouvat napříč celým počinem, viz třeba začátky „Massebegravelser“ a „Vind i de tomma ögonhålor“ nebo celá „Un drapeau noir sur l’eglise“.

Kzohh

Jasně, možná se najde někdo, kdo by „Rye. Fleas. Chrismon.“ mohl vytknout, že se zde nenacházejí takové perličky, jimiž na „IAOLTDOTAD“ bylo třeba saxofonové sólo v „To Walk in Blood… to Step a Blood…“ nebo regulérně DSBM pasáž v „Purification Path“. Takovou výtku chápu, nicméně si myslím, že to není důvod se k „Rye. Fleas. Chrismon.“ stavět odmítavě, jelikož to album je jednoduše skvělé i bez toho. Kzohh totiž dokázali přijít s množstvím bravurních nápadů (některé momenty třeba v „Massebegravelser“ nebo „Vind i de tomma ögonhålor“ jsou skutečně působivé) a nahráli desku, jejíž poslech si vyloženě užívám. Nový zpěvák se rovněž osvědčil bez sebemenších problémů, takže ani v tomto ohledu si nemám na co stěžovat. Na mé straně tedy panuje naprostá spokojenost. A budu se těšit na třetí řadovku, na níž již Kzohh pracují.


3 komentáře u „Kzohh – Rye. Fleas. Chrismon.“

  1. Jako sorry, ale to fakt někoho baví polovinu hraci doby poslouchat nesmyslný ambientní zvuky, jako třeba klapot koňských kopítek, ruch na tržnici atd… Zkoušel jsem tomu dát šanci několikrát, ale vždycky mne tyhle nesmyslný, nicneříkající a bezdůvodný k smrti nudný plochy srali natolik, že přemýšlím o mentální pohodě lidi, co toto poslouchají a baví se u toho. Je to o to větší škoda, že když už se rozhodnou něco zahrát, tak jim to jde docela dobře

    1. Kdysi dávno mě tyhle nasamplovaný atmo-zvuky na metalových nahrávkách rovněž sraly, ale postupně jsem k tomu dorostl. Jakmile člověk začne poslouchat hodinový desky industriálních zvuků továrny, tak koňský kopýtka začnou být docela příjemný, haha. V rámci konceptu a toho, co za náladu tam zjevně chtěli dostat, mi takový věci u Kzohh přijdou adekvátní.

  2. …tak vypusť “tyhle nesmyslný, nicneříkající a bezdůvodný k smrti nudný plochy” a pusť neco pro Tvoje fajnové máslové ucho…lebo toto není očividně pro Tebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.