Země: Itálie Žánr: rock / melodic metal Datum vydání: 31.3.2014 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Nothing Stands in Our Way 02. Zombies 03. Hostage to the Light 04. Victims 05. Die & Rise 06. I Forgive (But I Won’t Forget Your Name) 07. Cybersleep 08. Infection 09. I Burn in You 10. In the End I Feel Alive 11. One Cold Day Hodnocení: Ježura – 6/10 H. – 5,5/10 Průměrné hodnocení: 5,75/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Když by se měl sestavit pomyslný žebříček nejvěhlasnějších italských kapel rock/metalového ražení, Lacuna Coil by se dost určitě umístili na stupních vítězů. A ono také není divu, když – započítáme-li do toho i roky existence pod jinými názvy – to spolu táhnou už dvacet let a za tu dobu si stihli vybudovat jméno, jaké jim může závidět vskutku kde kdo. Od gothic metalu, se kterým sbírali úspěchy na přelomu tisíciletí, se Lacuna Coil postupně přesunuli do vod celkem neškodného, ale svérázného a hlavně pořád přitažlivého rock/metalu, s nímž to na lidi zkouší přibližně od alba “The Shallow Life” a podle všeho jim to tak naprosto vyhovuje. Od vydání předchozí desky “Dark Adrenaline” letos uplynuly dva roky, Lacuna Coil se hlásí s albem novým a vás určitě zajímá, jak se jim novinka “Broken Crown Halo” podařila…

Z úvodu to možná trochu vyplývá, ale i kdyby náhodou ne, je skutečností, že Lacuna Coil jsou vesměs rutinéři, od kterých se nějakého překvapení asi už nedočkáme – na druhou stranu však lze celkem spolehlivě očekávat, že co napíšou, to také půjde poslouchat, když si od toho člověk nebude moc slibovat. Pokud si dobře vzpomínám, právě z předcházející “Dark Adrenaline” se vyklubala sice nikterak převratná ale pořád veskrze sympatická nahrávka, takže je otázka, jestli se na ní podařilo “Broken Crown Halo” navázat.

Odpověď na tuhle otázku zní jasně – nepodařilo. Ne, že by “Broken Crown Halo” bylo špatné album, ale “Dark Adrenaline” je zkrátka o level výš. Je docela paradoxní, že k takovému výsledku došlo i přesto nebo snad právě proto, že je novinka trochu tvrdší a kytarovější než její předchůdce, přičemž právě po metalovějším vyznění mnozí fans volají už pěkných pár let. Spolu s mírným nárůstem tvrdosti totiž naopak poklesla úroveň chytlavosti materiálu, a jelikož právě chytlavost byla pro Lacuna Coil zejména v posledních letech devízou číslo jedna a zcela zásadním stavebním kamenem každé jednotlivé skladby, je poměrně nasnadě, že právě v tomhle tkví problém “Broken Crown Halo”. Chybějící chytlavost se totiž jaksi nepodařilo nahradit ničím, co by její úbytek vyvážilo.

Není asi třeba nijak zvlášť zdůrazňovat, že se jedná o album čistě písničkové, takže celková atraktivita nahrávky plyne přímo z toho, jak zábavné songy dala kapela dohromady, a na nějakou dramaturgii nebo vnitřní struktury nahrávky se zde příliš nehraje. Z výše uvedeného je zřejmé, že to asi žádná velká sláva nebude, ale to ještě neznamená, že by se tu nenašly dobré věci. Absolutním vrcholem jsou pro mě skladby “I Forgive (But I Won’t Forget Your Name)” a “Burn in You”, z nichž první je neuvěřitelně chytlavá hitovka a druhá si mě získala opravdu parádním refrénem. Za zmínku stojí rovněž také otvírák “Nothing Stand in Our Way”, sedmička “Cybersleep” a osmička “Infection”, což jsou takové úplně pohodové songy a slušný standard kapely, který se zalíbí, i když člověk nechce. A zbytek? Místy lepší, místy horší, ale pořád tak trochu vata. Je fakt, že na vatu je to vlastně pořád dost slušné, najdou se v ní i dobré stejně tak jako dost suché nebo vyloženě divné momenty (viz například takřka rapová pasáž ve “Victims”) a k protočení desky se člověk nemusí nijak zvlášť přemlouvat, ale že by si z toho odnesl nějaké výjimečné zážitky, to opravdu ne.

Ať už je ale výsledek jakýkoli, klasické přednosti Lacuna Coil jsou pořád na svém místě. Pěveckému duu Cristina Scabbia – Andrea Ferro to šlape pořád stejně výborně, trademarková kombinace kytar a kláves ani tentokrát nenechává nikoho na pochybách, kdo že to hraje, a vzato kolem a kolem je to prostě pořád ta osvědčená Lacuna Coil – akorát si tentokrát prostě vybrala slabší chvilku. “Broken Crown Halo” si přes všechny výhrady drží úroveň, jak se na jméno velikosti Lacuna Coil sluší, poslouchat to jde bez jakéhokoli sebezapření a nikdo nepopírá, že to své momenty má. Přesto mě ale nenapadá jediný důvod, proč bych při probíráním se diskografií kapely měl na úkor nějaké jiné desky sáhnout právě po “Broken Crown Halo”, a to na ní zanechává nepříjemný odér zbytečnosti.

Další názory:

Upřímně tak úplně nevím, jak se mám k Lacuna Coil postavit… ta hudba mi sice přijde úplně v pohodě a nijak mi nevadí, její poslech mě vůbec neobtěžuje, ale zároveň mě to prostě a jednoduše nebaví. A to neplatí jen o kapele obecně, ale i o jejím nejnovějším počinu “Broken Crown Halo”. Je to oukej album, nemám problém to poslouchat, ale vůbec to nevnímám, nic moc to se mnou nedělá… sem tam trochu chytlavější refrén (“Nothing Stands in Our Way”, “Victims”, “Die & Rise”) to moc nezachrání. Když to řeknu jinak, na můj zvrácený vkus je to jednoduše moc hodné a nekonfliktní, prostě takový čajíček… což o to, někomu to třeba sedět může, ostatně jak už jsem řekl, nic proti tomu nemám, jen je to prostě něco, co osobně nechci poslouchat. Jasně, Cristina Scabbia je pořád kočka tak na 10/10, ale když jsem to naposledy kontroloval, pořád jsme byli stránka o hudbě, nikoliv módní magazín, takže album za 5,5…
H.