Země: Rusko / Česká republika Žánr: ritual ambient Datum vydání: 30.4.2020 (digital) / 1.8.2020 (physical) Label: Cyclic Law Tracklist: 01. Three Dreams 02. Eternity 03. Dionysus 04. Song of Destiny 05. Animus 06. I Call the Stars on High 07. The Return Hrací doba: 35:05 Odkazy: facebook / bandcamp

Původem ruská hudebnice Alina Antonova, která aktuálně přebývá v Praze a která je v hudebním světě známá spíše jako Lamia Vox, vydala své předešlé album „Sigillum Diaboli“ už před sedmi lety. To je poměrně dlouhá doba, takže se snad dá říct, že si holka dala se svou novou deskou dost záležet.

Nedá se úplně tvrdit, že v mezičase jako by Lamia Vox neexistovala, místy o ní slyšet bylo. Ať už třeba z hlediska live vystoupení, tak i z hlediska dalších kolaborací. V roce 2014 přispěla audio doprovodem ke knize „Inlumaeh“ od Krista Morta. Na metalovém poli nešlo moc přehlédnout její kolaboraci s norskými Mare na jejich debutové dlouhohrající desce „Ebony Tower“. Jedna její skladba posloužila jako outro závěrečné písně „Labyrinth of Dying Stars“ a další dvě vyšly samostatně jako sedmipalcové EP „All Hope Abandon“.

Na nový řadový počin jsme nicméně museli čekat až do letošního roku. „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ (v anglickém překladu „Everything is shore. The sea calls forever“) nese název po posledním verši básně „Gesänge“ německého básníka a lékaře Gottfrieda Benna (1886 – 1956). V rámci zajímavostí načtených z Wikipedie (aspoň to přiznám, haha!) můžeme zmínit, že Benn byl celkem pětkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu anebo že zpočátku sympatizoval s nacisty (dokonce byl jedním ze signatářů deklarace, jejímž prostřednictvím 88 německých spisovatelů a básníků vyjádřilo podporu Adolfu Hitlerovi), aby se od nich posléze odvrátil.

Pojďme nicméně na samotné „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“, protože tady se rozhodně máme o čem bavit a najde se tu hodně k poslechu. „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ je totiž, jednoduše řečeno, bravurní album a po mém skromném soudu patří společně s „Through Doors of Moonlight“ od At the Altar of the Horned God k tomu úplně nejlepšímu, co jsem prozatím letos v ranku ambient / ritual / experimental hudby slyšel.

Bude to znít jako klišé, ale „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ vládne skvostnou atmosférou. Z hlediska nálad a schopnosti zprostředkovat silné zážitky novinka Lamia Vox nijak nestrádá a dokáže zapůsobit. Mohl bych zde začít hlásat jakési blitky o spirituální zkušenosti, ale na podobné emoční výlevy mě nikdy neužilo a přijde mi skoro až nepatřičné něco takového v recenzích ledabyle plivat na všechny strany.

Faktem nicméně zůstává, že v tom naprosto ideálním případě by měla hudba být něčím víc než pouhou zábavou nebo kulisou; měla by svého posluchače zasáhnout a nějakým způsobem, vzletně řečeno, alespoň na chvíli povznést. Tohle album se podobnému stavu blíží. Ačkoliv většinu času poslouchám metal, žánry, kam spadá i Lamia Vox, jsou podle mě k poskytnutí podobně strhujícího poslechu mnohem vhodnější, a proto je také obecně vzato považuji za umělecky kvalitnější. S deskami jako „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ se v tom utvrzuji.

Nutno ale zmínit, že „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ není žádná neprostupná monotónní zeď zvuku. V jádru se vlastně jedná o písničkovou nahrávku a jednotlivé stopy také provázejí silné a zapamatovatelné motivy. Ať už jde třeba o jednoduché, leč vysoce účinné melodie v „Eternity“ a „Dionysus“ anebo skoro až výpravný nádech jako třeba v „Song of Destiny“, Lamia Vox dokáže pro každý song přijít s něčím, co jej v rámci celku jednoznačně definuje, a přitom tento celek stále dává smysl jakožto ucelená deska.

Nějaké prudce chytré shrnutí snad není nutné, protože jestli jste předešlý text četli a nepřeskočili jste rovnou na poslední odstavec, pak byste měli vědět, zdali se mi „Alles ist Ufer. Ewig ruft das Meer“ líbí. A o ničem jiném než prezentaci názoru pisatele recenze není. Abychom to ale zakončili na veselou notu, povím vám ještě vtip:

Jak se říká té hnusné věci, co zbude po obřízce? Žid.