Země: USA Žánr: raw black metal Datum vydání: 2.10.2020 Label: Death Kvlt Productions Tracklist: 01. Of Infernal Passion and Aberrations 02. Bathing in Cascades of Caustic Hypnotism 03. Gazing Towards the Hallways of a Peaceless Mind 04. The Scent of Torture, Conquering All 05. Chalice of Oniric Perversions 06. Heir of Ecliptical Romanticism 07. The Stars Caress Me As My Flesh Becomes One with the Eternal Night 08. In the Wake of Adversity (Dead Can Dance cover) Hrací doba: 47:29 Odkazy: bandcamp

Tradice hnusného black metalu nelze Spojeným státům upírat. Ze dna US lo-fi škatule lze vyštrachat na kost ohlodanou primitivitu Von, luciferiánské Black Funeral nebo ortodoxnější Judas Iscariot. S příchodem milénia převzali štafetu Xasthur a Leviathan. Zejména zvuk z dem a raných dlouhohrajících desek Wresta rezonuje napříč nosiči cizích kapel až dodnes. Jen pár ale na vystavěném základě vytváří materiál s větší výpovědní hodnotou.

Onen raritní potenciál vykazují Lamp of Murmuur. Za své dva aktivní roky se kapela o pozornost přihlásila jedním EP, splitem a několika demy, z nichž poslední „The Burning Spears of Crimson Agony“ bylo nejkompetentnější a zafungovalo jako slibný nástin nadcházejícího.

Dlouhohrající „Heir of Ecliptical Romanticism“ následovalo bezmála půl roku po nejnovějším demu. Z desky je kontinuita patrná, rovněž lze zaznamenat i lehký posun. Lamp of Murmuur stále zavánějí staršími Leviathan, zvuk je ale pořád více uzpůsobován vlastnímu vyznění. „Heir of Ecliptical Romanticism“ větší měrou probíjí vlastním charakterem. Deska osciluje mezi blackmetalovou agresí a melancholickým splínem. První cítění je patrnější na začátku a postupně se překlápí do druhého.

Co do kvality je pak „Heir of Ecliptical Romanticism“ vyvážené. Hned první skladba představuje vše, v čem Lamp of Murmuur trumfují – úvodní riff prokazuje, že kapela umí psát v nastavených žánrových mantinelech. Funguje i postupné prolínání kytar syntezátorovými podkresy, které nepřeřvávají, pouze dobarvují. Po minutě dochází k břitké změně – riff nabývá úsečné, téměř hardcorové formy bez toho, aby nabourával nadhozenou auru tracku. Jde o jeden z trademarků, který staví Lamp of Murmuur nad hromadu ostatních lo-fi projektů – schopnost originálně psát bez toho, aby primární špína utrpěla. Obdobný, ale vždy trochu jinak podchycený přístup, lze slyšet i na několika následujících tracích.

Až s pátou „Chalice of Oniric Perversions“ se deska začíná točit k melancholičtějšímu vyznění, které vrcholí v „Heir of Ecliptical Romanticism“ prostřednictvím kombinace úvodní, téměř upbeatové pasáže a následující ležérnější polohy. Titulní věc představuje největší odklon, skladba je pod nejsilnějším vlivem dungeonsynthové tvorby skupiny a svou lehkou podvratností album oživuje. Vše uzavírá velmi dobře uchopený cover Dead Can Dance, který dotváří nastolenou atmosféru, a proto nepůsobí jako vata.

Lamp of Murmuur baví každou chvilkou (včetně ambientních meziher). „Heir of Ecliptical Romanticism“ dokazuje, že kapela v rámci surového black metalu pokrývá všechny využívané atributy – hudba tne do živého, oplývá rozmanitou atmosférou, mrazí hnusným vokálem a má riffů jak zmrd. V tomto ranku nic lepšího letos nečekám.