Země: Itálie Žánr: progressive sludge / acoustic Datum vydání: 24.1.2014 Label: Bare Teeth Records Tracklist: 01. Chapter V 02. Chapter XIII 03. Chapter XXV 04. Chapter VI 05. Chapter X Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Jména některých kapel jsou občas poněkud krkolomná a zbytečně dlouhá, což je tak trochu případ i dnes recenzované bandy. Nicméně v případě italských sludgerů Last Minute to Jaffna mě na první pohled zarazil spíš bordel v diskografii. Rychlý pohled naznačil, že banda má od svého vzniku v roce 2006 na kontě jeden demáč, jednu desku “Volume I” a dnes recenzovaný počin “Volume III”, který ovšem není řadovkou, nýbrž kompilací skladeb. Taky z toho máte dojem, že nový způsob počítání s defaultním přeskakováním některých číslic se Microsoftu podařilo nějak nezdravě rozšířit? Jestli ano, jsme na tom podobně. Detailnější průzkum však ukazuje, že celá situace je poměrně komplikovanější. “Volume III” totiž obsahuje skladby z předchozích dvou dílů… přičemž ten druhý je teprve na cestě a má vyjít do konce letošního roku. Prostě bordel.

Asi správně tušíte, že když je “Volume III” kompilace dvou alb a nikoliv samostatné album, skladby na disku obsažené budou něčím speciální – v opačném případě by ostatně nemělo smysl tenhle počin vydávat, že. Last Minute to Jaffna vybrali z obou desek, tedy z průřezu své neobsáhlé tvorby (jejíž polovinu pořád posluchači neměli polovinu slyšet – pardon, že to připomínám už podruhé, ale přijde mi to tak paradoxní a vtipné, že mi to nedá), a nahráli je akusticky. Popravdě, ještě jsem neslyšel atmosférický sludge předělaný do akustické podoby… a můžu vám říct, že to nezní vůbec špatně. Zároveň jde o jeden z mála převodů do akustické podoby, který dává smysl a není jen výkřikem do tmy. Last Minute to Jaffna to totiž vzali docela od podlahy a u čisté akustiky naštěstí nezůstalo.

Když nepočítám, že tu vedle kytar najdete klasický základ v podobě basy a bicích, Italové přidali navrch pár nástrojů, takže můžete zaslechnout violu či lesní roh. Pánové se ale neštítili ani elektroniky, což je jedině dobře. Sludge v akustické podobě navíc zní vážně zajímavě, zejména disharmonické postupy, které občas tahají za uši, ale přijde mi, že až v tomhle hávu zní správně obskurně. Skladby jsou hodně melancholické, rozhodně melancholičtější a zadumanější než originály. Sílu vyměňují za ještě větší porci atmosféry, přičemž začátek čtyřky “Chapter VI”, jenž vyznívá takřka středověce, je v tomhle ohledu velká paráda. Nic nemohu vytknout ani čistému, hlubokému vokálu Valeria Damiana, velmi příjemně se poslouchá a do skladeb sedí perfektně. Jen je trochu škoda, že té elektroniky nakonec není víc. Nejvýraznějším momentem je závěr první “Chapter V”, který zabíhá až do soft-noisu, nicméně ve zbylých skladbách už to tak horké bohužel není.

Stejně tak mám dojem, že pánové občas mohli být v úpravách skladeb trochu tvrdší a nenatahovat je do takových délek. “Volume III” není špatná deska, to ne, nicméně tak o deset minut kratší stopáž by jí rozhodně slušela. “Chapter XIII” je sice předělávka z nadcházející desky, takže nemám s čím porovnat, nicméně na jedenáct minut nemá ani omylem. Stejně tak zbylé skladby, jejichž stopáž se pohybuje do devíti minut, by prostě zasloužily o něco zkrátit, repetetivní pasáže tolik typické právě pro sludge v akustické podobě prostě tolik nevyniknou. Mnohdy to sice zachraňuje lesní roh a silná atmosféra, ale ani tohle silné kombo občas nestačí. Byl bych rád, kdybych tuhle výtku mohl s lehkým srdcem přejít, protože v ostatních ohledech mě “Volume III” upřímně baví, nicméně na několikátý poslech v řadě je tenhle neduh čím dál více znatelný.

I přesto však musím “Volume III” doporučit. Pokud se chcete nechat unášet nevšední akustickou atmosférou, je to album přesně pro vás. Odbahněný sludge získává na vážnosti a melancholii, čímž však neztrácí na atraktivitě. Nebýt mírně přestřelené délky, nebál bych se sáhnout i po vyšší známce.