Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 8.11.2011 Label: Profound Lore Records Tracklist: 01. True Whorror 02. Her Circle Is the Noose 03. Brought Up to This Bottom 04. Contrary Pulse 05. Shed This Skin 06. Every Orifice Yawning Her Price 07. Harlot Rises (Mesmerized Again) 08. Blood Red And True Hodnocení: Ellrohir – 5/10 H. – bez hodnocení Odkazy: bandcamp

USA jsou velká země a tak není divu, že tam najdete slušný počet zástupců v prakticky jakémkoliv metalovém žánru. Nejinak je tomu v případě black metalu, byť americké blackové kapely asi obecně nepatří k “hybatelům” světové scény (snad s vyjímkou atmosféricky-neofolkových Agalloch). Kapela Leviathan (neplést s přehršlem jiných skupin téhož jména), která bude dnes středem pozornosti, patří taktéž ke známějším jménům (i když uznávám, že to může být relativní).

Jde o sólo projekt Jefa Stuarta “Wresta” Whiteheada, Kaliforňana, který se do povědomí zasvěcených zapsal jednak třináctiletou kariérou Leviathan, ale vedle toho také velmi vysoko hodnoceným počinem Lurker of Chalice. Na nervy svých věrných fanoušků zabrnkal Wrest poprvé v roce 2008, kdy se kvůli jakýmsi sporům s tehdejším labelem Moribund Records Leviathan odmlčel. A když už to začalo vypadat na comeback a bylo ohlášeno nové album pod hlavičkou Profound Lore Records, byl Wrest letos v lednu zatčen a obviněn z napadení své přítelkyně. Jak celá věc dopadla (pokud vlastně už dopadla, možná soud teprve proběhne) nevím, nicméně album se nakonec počátkem listopadu přeci jen urodilo.

Lidé znalí problematiky o něm často říkají, že je výrazně odlišné od předchozích. To tak úplně posoudit nemůžu, protože ačkoliv mi není neznámé jméno kapely, k samotnému poslechu tvorby jsem se dřív nedostal. Většinou se objevují dobrá hodnocení, i když asi záleží koho potkáte – jsou taky lidé, na které je všechen black “moc black” a ti si pak kapelu ražení Leviathan těžko užijí. A pak jsou taky “blackaři”, kterým z nějakého důvodu vadí téměř všechen takzvaný USBM (neboli “US black metal”, dle mého dost umělá a nevypovídající, tudíž zbytečná škatulka).

Já k albu přistupoval bez předsudků. Přestože si na jednu stranu libuju v power metalu, black mi – po počátečních letech nedůvěry a otrkávání – nevadí, ba naopak si v lecčems přímo rochním a libuji. Bohužel pro Leviathan, nebo přinejmenším pro album “True Traitor, True Whore”, se ukázalo, že tohle není ten případ. V čem je problém? Možná ve mně, coby nesprávné cílové posluchačské skupině. Jenže za to není možné se pořád schovávat. Přeci jen jsem už black metalových nahrávek slyšel slušné množství nejrůznějšího druhu a kvality, abych mohl hodnotit i více negativně.

Co se mi tedy konkrétně nelíbí? Když poslouchám black, neposlouchám ho až tolik pro jeho “agresi”, “zlo” a disharmonii, nýbrž čekám, kdy se z toho všecho zuřivého chaosu vynoří nějaký ohromující a pozvnášející prvek. Konkrétní příklad za vše – kapela Sombres forêts, song “Le royaume”, čas 4:45 (na YouTube snadno k nalezení, koho to zajímá). Pakliže je hudba postavená pouze na té disharmonii a zuřivém chaosu, nebývám ohromen a málokdy se k takové tvorbě vracím. A to je přesně případ tohoto alba. Hudba zní chvílemi až kakofonicky a je to doprovázeno naprosto nesrozumitelným zpěvem (dovolím si vypůjčit termín od jednoho uživatele fóra Metalstorm – ten Wrestův hlasový výkon označil za “BLLLLEEEGGGHHH vokál”, což sedí téměř doslova).

Navíc, i kdybych netrval na tom, že chci momenty nějaké “silné melodie”, tak bych prosil alespoň nějaké zapamatovatelné momenty. “True Traitor, True Whore” prostě a jednoduše splývá, až na pár malých vyjímek – sem tam se urodí kratičká akustická vložka, pátý song začíná nečekaně chvílí čistého vokálu, šestý naopak končí minutu a půl trvajícím drone ambientním hlukem. Ale celkový můj dojem je spíš amorfnost a nezapamatovatelnost. Dvě skladby, které mě přeci jen zaujaly aspoň o trochu víc, jsou třetí v pořadí “Brought Up to This Bottom” a potom sedmý kousek “Harlot Rises (Mesmerized Again)“.

Jsem si vědom toho, že s mým hodnocením nebude každý souhlasit. Nicméně vždy hodnotím tak, jak to vidím sám a tady se mi to do noty netrefilo. Není to nějaká předpojatost ohledně formy – existují desky, které tvoří čiré hudební šílenství a které se mi líbí. Leviathan si však cestu k mému srdci tohle nahrávkou nenašel. Pokud vůbec nepreferujete black metalovou hudbu, držte se od téhle záležitost na hony daleko, protože i kdybyste náhodou chtěli začít do těchto temných vod pronikat, tak tohle moc dobrý učební materiál není. Pokud vám černý kov něco říká a zároveň jestli vám imponuje nemelodická disharmonie, můžete naopak poslech směle zvážit a třeba vám do médiatéky přibude nový oblíbenec. U mě se to nestalo.

Další názory:

Přiznám se, že do tvorby amerického projektu Leviathan jsem nikdy nebyl s to pronikout, přestože jsem to nejednou zkoušel. S aktuální novinkou “True Traitor, True Whore” přišel další pokus, který se tentokrát – a hlavně se mne neptejte proč – vydařil. Najednou mi totiž Wrestova muzika začala z nějakého důvodu chutnat. Je to takový špinavý black metal s velice “šibnutou” atmosférou, což já mám rád. Některé momenty jsou na desce vskutku chorobné, rozhodně ne nezajímavý je také fakt, že se nejedná ani o monotónní poslech, Wrest naopak posluchači ukazuje více cest, jak tvořit něco s tak zhoubnou náladu. Jeden příklad za všechny – třeba v kompozici “Brought Up to This Bottom” se několikrát ozve krátká pasáž, která jako by vypadla od Oranssi Pazuzu – což je ovšem jen střípek, neboť i v rámci této jediné skladby je toho k nalezení mnohem, dokonce i věci, o nichž bych si dovolil tvrdit, že je na rozdíl od zmiňované pasáže člověk ještě nikde neměl šanci slyšet. Na druhou stranu, co jsem tak četl názory od lidí, kteří mají tvorbu Leviathan více v malíku, je “True Traitor, True Whore” od svých předchůdců trochu odlišná, zejména po zvukové stránce. Proto a také hlavně kvůli tomu, že přece jenom nemám starší Leviathan zase tak zvládnuté, což je dle mého názoru zrovna v tomto případě velký handicap, má-li někdo Leviathan hodnotit, ponechám číselné hodnocení stranou s tím, že se mi “True Traitor, True Whore” líbí a že se do zbývajícího staršího materiálu zkusím v dohledné době pustit ještě jednou…
H.