Země: USA Žánr: alternative metal Datum vydání: 28.4.2017 Label: Napalm Records Tracklist: 01. Meet My Maker 02. Right This Wrong 03. A Place Where There’s No More Pain 04. Dead Speak Kindly 05. A New Low 06. World Gone Mad 07. Bag of Bones 08. Walking Catastrophe 09. Song for the Abused 10. Little Spots of You Hrací doba: 40:29 Odkazy: web / facebook / twitter

S formací Life of Agony to v posledních letech bylo všelijaké. Z jejich fungování/nefungování nebylo zcela jasné, kam se budou ubírat. Klesající koncertní činnost, personální nejasnosti a otevřené přiznání zpěváka Keitha Caputa k transgenderu dovedlo kapelu v roce 2012 k již druhému ukončení činnosti. Poté, co si vše vyříkali a Caputo, nyní už Mina, prodělal změnu pohlaví, a je se sebou dle svých slov konečně spokojený, se dali po dvou letech opět dohromady. A to se vším všudy. Ke koncertním šňůrám se totiž přidala také práce ve studiu a podepsání smlouvy s labelem Napalm Records. Po dlouhých dvanácti letech tu tak máme novou fošnu „A Place Where There’s No More Pain“, s níž se Life of Agony snaží o další návrat na scénu.

Předem je třeba napsat, že se nejedná o album na jeden poslech. Ani nevím, na kolikátý jsem se do něj pořádně dostal, ale dostal. Hlavou mi vrtá proč tomu tak vlastně bylo. Hudebně se totiž nejedná o žádné složité kompozice, naopak se dá říct, že tu Life of Agony jedou na jistotu. Možná jsem jen po tolika letech nevěděl, co od nich čekat, ale jejich současné vyznění mě nijak nepřekvapilo. Myslím stylově. Stejně tak jako asi všechny ostatní znalé jejich postupného vývoje. Naopak mě překvapilo, jak svěže po těch letech, rozpadech a ostatních peripetiích zní.

Lepší úvod si pro comebackové album těžko představit. První tři skladby jsou trefami do černého a hned vám ujasní, o co zde půjde. Joey Z ze své kytary valí jeden riff hutnější než druhý, rytmika to správně přitvrzuje, žene kupředu a nad tím vším je Mina Caputo a její podmanivý hlas. Tvrdím si říct, že zejména pěvecký projev byl tím, co Life of Agony pomáhalo v odlišení se od ostatních kapel. Především v počátcích, kdy byla jejich kombinace tvrdého, newyorským hardcorem odkojeného metalu spolu s charakteristickým zpěvem Caputa jako zjevení, a dodnes na mě působí neskutečně originálně. Tento zvuk je sice ten tam, ale ne úplně. I na novince se najdou momenty připomínající debut „River Runs Red“, zejména svou melancholickou náladou, tvrdostí a hraním si s tempy. Právě „Meet My Maker“ a jeden z vrcholů alba, „Right This Wrong“, splňují tu tvrdost, zatímco o něco přímočařejší a zpěvnější titulka nabírá s refrénem výborné tempo. V podstatě by „A Place Where There’s No More Pain“ mohlo posloužit jako takový mezník mezi deskami „River Runs Red“ a druhou „Ugly“.

Menší změna nastává s čtvrtou „Dead Speak Kindly“, z níž cítím vlivy Alice in Chains, ovšem ani ne tak těch klasických devadesátkových, ale s DuVallem v sestavě. A nezní to vůbec blbě, skladba je pomalejší, atmosférická, být na posledním opusu Alice in Chains, nijak bych se nad tím nepozastavil. Však oni Life of Agony a grunge nejsou žádné neslučitelné pojmy, ba naopak by se některá jejich tvorba dala tímto termínem označit. I když spíše v jeho post- formě. Přestože se mi zdá druhá polovina desky trochu slabší, stále se pohybuje vysoko. Prvním třem zářezům přitakává svižná „World Gone Mad“. Tu lze zase označit za jednu z těch vůbec nejlepších. No, a tou mojí nejoblíbenější z celé novinky je hned následující sedmá „Bag of Bones“. Jedná se o osvědčenou pomalejší věc, dalo by se říct snad až baladu, ale neskutečně chytlavou. Právě Mina to v refrénu rve svým hlasem do trýznivých poloh za asistence neméně kvílivé kytary. Závěr novinky je trochu rozporuplnější, kdo čeká nějaké velkolepé završení, dostane přesný opak. „A Place Where There’s No More Pain“ vyšumí zcela do prázdna za doprovodu Miny a klavíru v podobě depresivní zpovědi „Little Spots of You“. Když to celé vezmu jako jeden celek, tak je to však docela vhodné ukončení.

Life of Agony se v roce 2017 konečně vrací se silným materiálem, v porovnání s předchozím, rovněž comebackovým albem „Broken Valley“ je to posun vpřed o několik tříd. „A Place Where There’s No More Pain“ zní jako velká deska, kde má každá skladba schopnost vás chytit. Podobnou v katalogu kapely nevidím. Jejich ranější tvorba měla spíš punc podzemí, zatímco zde se mohou směle řadit po bok světových rockových hvězd, a co je nejdůležitější, není to na úkor hudební kvality. Oceňuji vhodnou délku placky, 40 min je přesně tak akorát, aby mě žádný poslech nezačínal nudit. Američané nabízejí trochu jinou polohu a spíše shrnují dosavadní tvorbu a snaží se z ní brát to nejlepší. Pokud jste schopni se oprostit od kultu alba „River Runs Red“, rozhodně po novince sáhněte, Life of Agony jsou totiž ve skvělé formě.