Země: Itálie Žánr: doom metal / heavy metal Datum vydání: 4.11.2013 Label: Jolly Roger Records Tracklist: 01. L’impero delle ombre – Corvi neri 02. L’impero delle ombre – Divoratori della notte 03. L’impero delle ombre – Dr. Franky 04. Bud Tribe – Warrior Creed 05. Bud Tribe – Rule the Lightning 06. Bud Tribe – Star Rider Hodnocení: 4/10 Odkazy L’impero delle ombre: facebook Odkazy Bud Tribe: web K recenzi poskytl: Jolly Roger Records

Sice je tohle něco, čím by se recenze v žádném případě začínat neměla, ale v tady si tak nějak nemůžu pomoct… recenzovat tenhle počin totiž měl někdo jiný z redakce, ale chvíli potom, co si to poslechl, za mnou přišel s tím, že to odmítá poslouchat, takže jsem se v nějakém záchvatu dobré nálady uvolil, že si to tedy od něj převezmu… a když jsem si to poprvé pustil, hodně rychle jsem pochopil, proč to kolega nechtěl poslouchat, natožpak recenzovat…

Nebudu ovšem předbíhat a nebudu vám hned na začátku říkat, že je tenhle split fakt špatný a naprosto zbytečný počin (sakra!), a aspoň ze začátku to zkusíme vzít trochu informativně. Onen mysteriózní počin, jemuž se tedy nyní budeme věnovat a který jsem vlastně ještě konkrétně nejmenoval, je ve skutečnosti split albem mezi dvěma italskými skupinami. Tou první jsou L’impero delle ombre, kteří by prý měli produkovat doom metal. Druhými účastníky jsou Bud Tribe, kteří by zase měli hrát klasický heavy metal.

Tento split však nyní vychází již podruhé. Poprvé vyšel v roce 2008 a obsahoval po jedné skladbě od obou skupin. Aktuálně jej ovšem label Jolly Roger Records vydal na oslavu pěti let svého fungování znovu, jelikož ono původní vydání bylo vůbec první nahrávkou, jež pod touto firmou vyšla (tehdy jako sedmipalec). Nová edice však čítá tři songy od každé kapely a vyšla striktně na vinylu v limitaci 100 červených kousků a 150 černých. Poznámku o tom, že je to tak trochu plýtvání materiálem a že by se našla alba, jež by si vinylové vydání zasloužila mnohem více, si však schovám až na konec recenze (znova sakra!).

Jako první se slova ujímají L’impero delle ombre, kteří se mi na první pohled zdáli, že budou tím zajímavějším. Jednak mě lákal doom metal v kolonce žánru, jednak se mi po prolustrování jejich jména začaly strašně líbit obálky jejich nahrávek, které doslova dýchají nádherným oldschoolem. A což o to, ta jejich muzika oldschool opravdu je, vlastně je to oldschool jako svině… vlastně tak moc, až je to zápor. Od stejné firmy jsme před časem recenzovali demosnímek jistých Sacrilege, který vyšel v roce 1987 a je jediným počinem té kapely… a i ten zní pomalu současněji než to, co předvádějí L’impero delle ombre. Je pravda, že dojem z kapely i z celého počinu neskutečně táhne dolů hned první song “Corvi neri”, který je úplně vyjebaný a suverénně to nejhorší, co tenhle split nabízí. Mělo by se jednat o doposud nevydaný track použitý speciálně pro “Corvi neri / Warrior Creed”… no, podle toho, jaká je to kvalita, si jej L’impero delle ombre mohli klidně nabouchat a nevydávat jej vůbec. Celé to zní, jak kdyby to někdo nahrál v roce raz dva, zvuk je tak dřevní, že by pomalu i Darkthrone mohli jen tiše závidět… to všechno by bylo v pohodě a nijak by mi to nevadilo, kdyby to bylo zábavné, ale tahle písnička je prostě… blbá. Jediným jejím světlým momentem je zvolnění uprostřed a následné sólo, ale jakmile začne zase ten riff, tak… ty vole, to je prostě sračka. Navíc si ani nejsem moc jistý, jestli mi to vůbec připomíná doom metal, spíš je to takový dost podprůměrný heavík…

Druhý vál L’impero delle ombre se jmenuje “Divoratori della notte” a původně se objevil na “I compagni di Baal”, druhé dlouhohrající desce kapely z roku 2011, zde je ovšem v dříve nevydané alternativní verzi. Zní to nemlich stejně jako “Corvi neri”, ale nějakým způsobem je to poslouchatelnější, zábavnější, pomalejší tempo tomu sluší o hodně víc a dojem táhnou nahoru také zajímavé klávesy, které si v závěru dokonce vystřihnou hodně povedené sólíčko. S přehledem nejlepší kus, jakým se zde L’impero delle ombre prezentují… sice je to spíš jednooký král mezi slepými a vyznívá tak dobře, protože ty další dvě věci jsou tak nudné, z obecného hlediska by to asi taky obstálo jen horko těžko, ale pořád se to dá aspoň poslouchat a člověk u toho nemá chuť se zabít. Poslední položkou poloviny L’impero delle ombre je “Dr. Franky”, což je song, jenž vyšel na onom původním splitu v roce 2008 a zde je v remasterované podobě. Pořád ta samá písnička, tempo je trochu rychlejší, ale aspoň tomu nechybí relativní chytlavost a rozhodně je to lepší než “Corvi neri” (což není takový problém), avšak ani tak žádný zázrak. Nicméně písničku opět aspoň trochu zachraňuje další klávesové sólo ve třech čtvrtinách.

Nyní se pojďme podívat, jaký zázrak předvedli kolegové z Bud Tribe. Na polovinu L’impero delle ombre jsem se před samotným poslechem těšil více, ale nakonec to jsou právě Bud Tribe, kteří z pomyslného souboje (ačkoliv předpokládám, že soupeření mezi oběma kapelami asi nebylo účelem nahrát společný nosič) vyšli jako vítězové. Alespoň jim tedy odpovídá styl, protože u L’impero delle ombre mi jako doom metal přišel jen jeden song, kdežto Bud Tribe ve všech svých třech kusech vskutku nabízejí hodně, hodně klasický heavy metal, akorát bych si dovolil dodat, že je docela načichlý ještě hard rockem, což je případ zejména první “Warrior Creed” a druhé “Rule the Lightning”. Obě jsou písněmi, které vyšly původně jako CD bonusy na albu “Eye of the Storm” v únoru 2013. Poslední položkou je pak stejně jako u L’impero delle ombre vál, jenž se objevil na původním splitu, v tomto případě jde o “Star Rider” – opět v remasterované podobě.

Přestože i všechny tři songy Bud Tribe mají do ideálu pekelně daleko, je z nich alespoň malinko cítit, že to ta kapela má trochu v ruce a ten heavy metálek jí není cizí. Nicméně všechny tři jsou podobné případy jako “Divoratori della notte” – v rámci “Corvi neri / Warrior Creed” relativně oukej (věnujte pozornost slovíčku “relativně”), ale z obecného hlediska to jsou spíš kousky v kvalitě B stran zapadlých singlů, tedy písniček, jichž si většina z nás právem nevšímá. “Warrior Creed” a “Rule the Lightning” se nesou spíše ve středním tempu, v prvním případě docela rockovém, v tom druhém občas Italové znějí jako hodně laciná lokální kopírka Iron Maiden; poslední “Star Rider” trochu dupne na plyn, ale jako nejzábavnější se mi pořád jeví ta, která dala celé polovině Bud Tribe její jméno, tedy “Warrior Creed”. Celkově se ovšem dají Bud Tribe poslouchat, sice nic extra, ale dá se to a působí to lépe než majstrštyky od L’impero delle ombre… i když, možná právě ten kontext L’impero delle ombre je tím, co Bud Tribe přidává na kreditu.

Už jsem to “omylem” utrousil kdesi výše, moc rád to však zopakuju – “Corvi neri / Warrior Creed” je nahrávka docela zbytečná. Samozřejmě nemůžu a ani nechci kecat někomu do toho, co vydává, ale upřímně si myslím, že by se ty prachy, které na vydání tohohle opusu padly, daly využít mnohem smysluplněji pro vydání něčeho lepšího. Jednou už to vyšlo, oukej, nic proti tomu, ale u toho to asi mělo zůstat… “Dr. Franky” a “Star Rider” byly na původním nosiči a pochybuji, že se ty remasterované verze liší tak zásadně. “Divoratori della notte” už vyšla normálně na desce, sice trochu v jiné podobě, ale na to upřímně sere pes, snad nemusím každý song slyšet v padesáti úpravách. “Warrior Creed” a “Rule the Lightning” už tu taky byly, byť jen jako bonusy na CD edici desky “Eye of the Storm”, ale takové zázraky, aby tak nutně potřebovaly v nějaké podobě vyjít i na asfaltu, to fakt nejsou. A ten jediný opravdu nový song, který se zde objevil, tedy “Corvi neri”, je tak debilní, že by bylo lépe, kdyby se neobjevil.

Tvorbu ani L’impero delle ombre, ani Bud Tribe jinak vůbec neznám, ale soudě čistě na základě “Corvi neri / Warrior Creed” mě ani jedna formace nepřesvědčila, abych si to šel honem rychle sehnat. Na druhou stranu si ale myslím, že zas tak rychle bych nad nimi tu hůl lámat neměl, protože tohle jsou přece jenom zapadlé písničky, bonusy, kusy z neřadovek. Například u L’impero delle ombre je ta jedna skladba, která pochází z řadového alba, suverénně o několik tříd lepší než ty dvě další, což o něčem také svědčí, takže by mě ani nepřekvapilo, kdyby samotné dlouhohrající nahrávky obou skupin byly na mnohem lepší úrovni. Co se však týče veledíla “Corvi neri / Warrior Creed”, to já osobně už nikdy nechci slyšet a upřímně doporučuju i vám, abyste následovali mého příkladu a radši si pustili něco lepšího. Třeba ty výše zmiňované Darkthrone…