Země: Slovensko Žánr: folk / black metal Datum vydání: 20.3.2018 Label: selfrelease Tracklist: 01. Rieka 02. Zabudli sme dýchať 03. Oriana (o Čertovom vrchu) 04. Na Tlstej rastie zlatá tráva 05. Pod Lyscom 06. Ursus Arctos 07. Na Ostrú Hrací doba: 51:38 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: Lunatic Gods

Je tomu už pět let, co sestavu slovenských Lunatic Gods opustil kytarista a někdejší tahoun Hirax. To už je poměrně dlouho, tudíž zdánlivě nedává moc smysl se k tomu vracet, nicméně letošní „Turiec“ je první dlouhohrající deskou Lunatic Gods po jeho odchodu a po minialbu „Slnovraty“ teprve druhým studiovým počinem.

Když Hirax svého času kapelu opouštěl, moc jsem Lunatic Gods do budoucna nevěřil a spíše jsem si myslel, že za pozornost bude stát Hiraxova nová formace Ramchat. Realita je nicméně přesně opačná. Zatímco Ramchat se mi hodně rychle znechutili díky sluníčkovo-pohanské agitaci i čím dál tím nudnější hudbě, Lunatic Gods nadále zůstávají relevantní kapelou a dokážou vydávat výborné nahrávky plné silných nápadů. Již „Slnovraty“ byly velice povedené a „Turiec“ jednoznačně potvrzuje, že tahle skupina má stále co říct.

Ještě před samotnou hudební náplní můžeme na chvíli pohovořit o formátu, v němž se „Turiec“ dostal na svět. Balení sice tentokrát není tak nevšední a originální jako ručně vyráběný kožený digipack, jejž si Lunatic Gods vymysleli pro „Slnovraty“, nicméně i tak je vidět, že si kapela dala záležet na tom, aby deska vyšla v reprezentativním balení. „Turiec“ je totiž k mání jako A5 digibook v pevné vazbě ukrytý v kartonové krabičce. Booklet / kniha je pak plná pěkných přírodních fotek, které mi svou atmosférou připomínají, jak se kdysi prezentovala ukrajinská Kroda. Což ovšem neberte jako negativum. Listuje se tím moc příjemně, takže za formu rozhodně palec nahoru.

Hudebně se Lunatic Gods v průběhu let plynule přetransformovali z avantgardně black/death metalového tělesa na prakticky folkmetalovou formaci, nicméně v jejich případě to vůbec nepůsobí nepatřičně. Což ostatně souvisí i s tím, jakým způsobem k folk metalu přistupují. Protože je tahle škatulka bohužel spojena se zástupem značně retardovaných kapel, pro něž folk znamená otravné odrhovačky, možná bych radši mohl říct, že Lunatic Gods hrají folklórní metal. Navíc s výborně podanou slovanskou náladou, což je zaprvé moc příjemná změna oproti modernímu severu, zadruhé to musí být našinci dost blízké.

A vůbec bych se nebál přidat ještě jedno subjektivní tvrzení – Lunatic Gods tento koncept uchopili posluchačsky mnohem lákavějším a celkově působivějším způsobem než třeba čeští Silent Stream of Godless Elegy, jejichž poslední tvorba mě navzdory formálním kvalitám nedokáže úplně uspokojit. Zato „Turiec“, všechna čest, je opravdu radost poslouchat.

Vedle posunu k folklórnímu výrazivu si však Lunatic Gods dokázali ponechat také blackmetalové momenty a nádech dřívějšího avantgardnějšího podání metalu, kterýžto se projevuje skrze celkovou „inteligenci“ materiálu. Řečeno o něco přízemněji, leč srozumitelněji – „Turiec“ je prostě parádně udělaná deska, u jejíhož skládání se evidentně někdo namáhal, a výsledek tomu odpovídá. Hromada skvělých nápadů, krásně vystavěné netriviální kompozice, i skočnější melodie nikdy nesklouznou k podbízivosti a v rámci celku fungují prakticky bez námitek. Co chtít víc? Naprostá spokojenost a jedno z nejlepších metalových alb, která letos na Slovensku nebo v Čechách vyšla.