Země: ? Žánr: black / death / doom metal Datum vydání: 25.7.2019 Label: selfrelease Tracklist Soulmare I: 01. Soulmare I Tracklist Soulmare II: 01. Soulmare II Hrací doba: 21:28 / 21:52 Odkazy: bandcamp

Když jsme tady informovali o sérii nových nahrávek Права Коллектив (Pràva Kollektiv) bylo tomu hlavně kvůli nové desce Hwwauoch. Ze zvědavosti jsem samozřejmě okoštoval i další nahrávky, které vyšly společně s „Into the Labyrinth of Consciousness“, ale netušil jsem, že s nimi nakonec strávím víc času než právě s výše uvedeným albem, haha. Takže po debutu Pharmakeia se nakonec mrknem i na nová EP Mahr. Obě skladby „Soulmare“ vycházejí každá samostatně na vlastní kazetě, ale zde je představím společně, protože Amor Fati je stejně vydají na jednom asfaltovém výlisku.

Mahr sestávají ze členů Arkhtinn a dalších členů kolektivu; toť stálo v popisku jejich loňské debutové nahrávky „Antelux“, která mi žel, ať už jsem ji poslouchal sebevíc, prostě neučarovala. „Soulmare I“ svého dlouhohrajícího předchůdce nejvíce připomíná užitím nepříjemných atmosférických ploch, u kterých nemohu jednoznačně určit jejich instrumentální původ. Tipuju ale, že se jedná o hustě zefektované kytarové linky, možná sem tam doplněné o synťáky. Zvuk a feeling těchto atmo-ploch bych přirovnal k hučení větru ve starém věžáku, jindy zase k nepřirozeně táhlému lomozu železnice v dáli. A když si rovnou povolím trochu fantasmagorie, tak napíšu, že takhle zní spektrální nářek duší prosakující stěnami života (bo soul-mare neasi). Tento aspekt hudbě Mahr přidává i na jisté svébytnosti.

Hlavní rozdíl ovšem leží v pomalém tempu kompozice a způsobu, jakým se rozvíjí. Pro nejlepší představu bych prostě uvedl, že „Soulmare I“ mi zní, jako by se Ævangelist v období prvních alb pokusili napodobit depresivnější tvář Urfaust. Každopádně jednoduché kytarové riffy v pozadí se s atmo-plochami výtečně doplňují, a když začne vokalista šponovat všelijaké hrdelní pazvuky, ječení a popěvky do podivných „melodií“, také to dává nádherně zvrácený smysl. „Soulmare I“ má mocných pasáží hned několik, ale teprve způsob, jakým tahle umrlčí tryzna vygraduje, je PEKLO. Skladba možná místy přešlapuje na místě, ale nenechte se odradit, těch dvacet minut uteče jak nic. Za mě fakt výtečná záležitost, která si cestu do výročního eintopfu nejspíš probije.

„Soulmare II“ naopak přímo navazuje na vyznění „Antelux“, neboť tu lze hovořit o směsi black/deathového násilí a pomalé hnusomalebnosti, které je jednička zasvěcena výhradně. Kompozice také stojí na klasickém propojování riffů, než na pozvolném budování atmosféry s minimálními prostředky. „Soulmare II“ je prostě více metal, čemuž hodně přispívá i nepříčetný řev, kdy žáden pokus o harmonické doplnění hudby není patrný. Stále si kvůli intenzitě vokálu mimochodem nejsem jistý, zda tady nehostuje hlas Hwwauoch / Pharmakeia.

I když mě „Soulmare II“ baví víc než cokoliv z „Antelux“, tak v porovnání s „I“ trochu strádá, neboť skutečně účinná (byť ne tak fatální) mi přijde jen ve vybraných pasážích druhé půle. Zastřenější produkce v příležitostném chaosu také nedělá dobrotu. Ovšem vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby běžný posluchač tuto skladbu preferoval; důvody (respektive zlé pasáže) jsou dostatečně pádné. Chtěli byste konkrétní přirovnání? Asi plácnu pičovinu, vzhledem k tomu jak tu Mahr využívají výše popisované atmo-plochy, ale představte si, jak by mohlo znít, kdyby raní Darkspace zkusili vytvořit něco ve stylu „Perdition Insannabilis“ od Arkhon Infaustus.

Nechci okolo Права Коллектив budit zdání „hype-u“, ani si nemyslím, že by dotyční předváděli něco echt špičkového, natožpak převratného. Každopádně jsem přesvědčen, že i Mahr za důkladný poslech skutečně stojí. Ostatně jak cca pravil [H]itler v recenzi Hwwauoch: Dotyční hudebníci sice možná v základě „pouze“ kombinují různé přístupy, ale dělají to v dostatečně vysoké kvalitě a výsledek je poskládaný tak chytře, až to docela svojsky zní.