Země: Slovensko Žánr: thrash metal Datum vydání: 31.3.2014 Label: Support Underground Tracklist: 01. Úsvit 02. Spoveď kňaza 03. Kto si bez viny 04. Sudca a kat 05. Hodnoty 06. Podlé slova 07. Zlo v nás 08. Zvony 09. Na smetisku civilizácie 10. Disko oksid [bonus] Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook / twitter / bandcamp / bandzone K recenzi poskytl: VladPRomotion

Je tomu již 13 let, kdy na Slovensku vznikla kapela Majster kat. Ačkoli je “Memento…” mým prvním setkáním s její hudbou, rozhodně nemohu říci, že bych o ní nikdy neslyšel. Majster kat si totiž získali přízeň mnohých již po vřele přijatém debutu “Svätá zvrhlosť” a jejich jméno pak nezapadlo ani při dlouhém čekání na druhé album. “Memento…“, které vyšlo po sedmi letech od debutu, je právě tím druhým albem.

Po velice krátkém úvodu půjdu rovnou na věc, k čemuž mě inspirovala kapela samotná. Ta totiž po minutovém intru (ke kterému se ještě vrátím) začne zostra postupem, který později zopakuje hned v několika dalších písních. Z druhé písně “Spoveď kňaza” si tak udělám jakousi případovou studii, na níž přiblížím, jak Majster kat na “Mementu…“ postupují. Po velice krátkém rozjezdu nasadí kapela obvykle pěkné melodické kytarové sólo, které po několika málo desítkách vteřin vystřídá instrumentálně složitý, jinak však dosti přímočarý riff. Okolo něj se pak vše točí a tak je dobrá zpráva, že na povedené riffy mají Majster kat čuch.

Po rychlém rozjezdu dojde řada na vokály a zde je první problematický bod. I po mnoha posleších totiž nevím, jak se k Slymákově hlasu postavit. Těžko hledám, ke komu jeho hlas připodobnit, zevrubně si ho však lze snad představit jako hrubý, dobře srozumitelný chraplák, který působí mírně opileckým dojmem. Je to možná tím, že většina toho, co Slymák zpívá, láká posluchače ke společnému halekání. S vokály pak kapela dále pracuje, v pozadí slyšíme další dva hlasy – jeden čistý a jeden výrazně hrubší – které po Slymákovy opakují slova ve slokách či ho doplňují v refrénech. Díky této vychytávce tak vokální stránku “Mementa…“ ve výsledku vnímám pozitivně, přestože jsem se Slymákovým hlasem jednoduše nesžil.

“Dávaš si zbytočnú námahu, čo si si zasial to máš
chce to len silu a odvahu ak chceš byť skutočný Mesiáš”
(Na smetisku civilizácie)

Vrstevnatost, jíž Majster kat využívají při práci s vokály, se projevuje na více místech alba. Dobrým příkladem jsou kytary. Ačkoli jsou v sestavě kapely jen dva kytaristé, je na albu mnoho momentů, kde zřetelně uslyšíte tři rozličné kytarové stopy. Jedna tvoří běžný, ničím nevýrazný riff, druhá se pohybuje v říši mnohem zajímavějších a techničtějších riffů a ta třetí ve změti kudrlin lítá kolem a povedeně sóluje. Pokud dále dodám, že i basa je na “Mementu…“ opravdu výborná (basák Tapyr buď pronásleduje složité party svých kytarových kolegů, nebo provádí dobrodružné výlety na vlastní pěst), vyjde vám z toho, že minimálně z pozice instrumentální zde mluvíme o nesmírně vydařeném počinu.

Je ovšem na čase vytasit největší výtku, kterou k desce mám. “Spoveď kňaza”, “Kto si bez viny”, “Podlé slova” či “Zlo v nás” jsou všechno výtečné skladby samy o sobě, ovšem při poslechu v kuse jsem trošku znaven relativně neměnnými postupy kapely. Přitom v každé z nich jsou výborné momenty: refrén “Kdo si bez viny” a následné sólo, souboj dvou sólujících kytar v “Podlé slova”, vyřvávání “homo homini lupus” a krátká akustická vložka ve “Zlo v nás”, to vše je prostě kvalitně odvedená práce. Když se však neměnný postup objeví v celkově slabší písni (v porovnání se zmíněnými), jako je tomu například v “Sudca a kat” či “Zvony”, je mi trochu líto té promarněné příležitosti, které se Majster kat zejména v úvodu desky ujali s plným nasazením.

Před několika odstavci jsem zmínil, že k intru “Úsvit” se ještě vrátím, a právě nyní nastává ten moment. Ten mě totiž spolu s instrumentálkou “Hodnoty” nesmírně potěšil. Já vím, oba dohromady netvoří ani desetinu hrací doby alba, ovšem takhle povedenou práci s akustickými kytarami jsem již dlouho neslyšel. Na pozadí obou písni zaslechneme povedené klávesy, které výborně podkreslují nádherné melodie, jež akustické kytary kouzlí. Zejména v případě dvouminutové “Hodnoty” zde hovoříme o kombinaci, kterou bych byl schopen poslouchat hodiny a která prozrazuje, jak ohromný cit pro melodie Majster kat mají, když vystoupí ze své obvyklé thrash metalové ulity.

Téměř až na závěr si však šetřím ještě další bonbónek. Je jím nejdelší píseň “Na smetisku civilizácie”, jež konečně boří zajetou strukturu a navíc nabízí hned dva hostující vokalisty. “Na smetisku civilizácie” začne pomalu, akusticky, s klidným zpěvem, který je i díky střídání více hlasů velice povedený. Díky delší stopáži se nikam nespěchá a skladba se naplno rozjede až po třech minutách, navíc i v této rychlejší sekci Majster kat nasázeli to nejlepší, co na desce najdete. Jinými slovy, “Na smetisku civilizácie” je o řád výš zbytek alba, a to samo o sobě je již dost vysoko.

“Za stokou postáva
v temnote postava
duše chce miasť, otázky klásť”
(Sudca a kat)

Co se týče zvuku, je “Memento…“ tak nějak typicky thrash metalové. Na jednu stranu je vše dobře slyšet, na druhou stranu je zvuk možná zbytečně řezavý a umím si představit, že hutnější a modernější kabát by albu seděl o něco víc. Několikrát mě také napadlo, zda by, vzhledem ke složité kytarové práci na celé desce, neuškodilo maličko ubrat na hlasitosti vokálů, které v některých momentech kytary až moc zastiňují. Výtky jsou to však malé a s takovým zvukovým kabátkem, jaký “Memento…“ dostalo, se Majster kat nemají za co stydět.

Jak tedy druhé album Majster kat hodnotit? Rozhodně pozitivně. Své výtky k němu mám, v minulých odstavcích ostatně dostaly dostatek prostoru. Obecně zde však mluvíme o povedené desce, na níž vyniká hlavně několik výborných písní, za něž by se nemusely stydět ani větší a známější kapely. Zejména pak ve výtečné “Na smetisku civilizácie” kapela předvedla, že by to šlo i líp. I přesto je “Memento…“ velice povedeným albem, které se pravděpodobně zařadí mezi nejlepší (skoro)domácí nahrávky roku.