Země: Finsko Žánr: death metal Datum vydání: 30.10.2020 Label: Invictus Productions Tracklist: 01. Infinite Perdition 02. Ecstasis 03. Hideous Transformations 04. Perpetual Paranoia 05. Death Embalmed 06. Nefarious Mutations 07. Impurity’s Total Downfall 08. Deranged Hexes Hrací doba: 25:01 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Invictus Productions

Ať už máte svoje povolání rádi sebevíc, jebat se ráno do arbeitu není žádná slast, a tak se s vámi tentokrát podělím o námrd, který mi v posledních dvou měsících ony cesty náramně zpříjemňoval.

Malicious z Finska se na scéně uvedli v roce 2012 s demo nahrávkou „Mental Illness“, ale zajímavější bylo až EP „Black Fumes“. Kdybych zmíněnou nahrávku před pěti roky slyšel, tak věřím, že na dlouhou prvotinu čekám jak panic na mokré pičisko, protože soudě dle zpětného studia je fakt dobrá a svým rázem mi připomíná demo Obscure Burial, „God’s Abomination“, které jsem svého času hodně žral. Ti mě ale svým stejnojmenným full-lengthem zklamali asi tak, jako mě teď Malicious ničí. Tedy fest.

Hudební základy „Deranged Hexes“ lze definovat jednoduše, a to dvěma kultovními nahrávkami: „Divus de mortuus“, tedy demokazetou texaských Necrovore, a „Abominations of Desolation“, nultým debutem Morbid Angel, kde ještě bubnoval a řval Mike Browning z Nocturnus (AD) nebo Incubus. Nerad bych předkládal, že Malicious tyto perly sprostě kopírují. Spíše je jim rovněž vlastní vize vzteklého metalu evokujícího svým přesahem bestiální temnotu vně člověka. Díky tomu i Malicious nahráli výraznou desku, jež bude v budoucnu stát jako perfektní reference osmdesátkového death metalu vyhroceného v chuj. Vyjít tohle zlo ještě v minulém století nebo dokonce v předmětné dekádě, měli bychom co do činění s velebeným kultem.

Bubeník tu sice příležitostně sype jako D.D. Crazy, ale většinou se věnuje přísným scizzor-beatům, které roztáčí pokroucené riffy do červených obrátek. „Deranged Hexes“ ale za svůj urputný tlak vděčí především kompaktnímu skladatelství. Proto má jedenáctiskladbové album pouhých 25 minut a je nutné ho poslouchat kapku důkladněji. Chvíli mi totiž trvalo, než jsem začal bezpečně rozeznávat jednotlivé skladby. Ani teď, po avizovaných dvou měsících častého poslechu, si nedokážu jediný song v hlavě přehrát od začátku do konce, protože tyhle písničky rozhodně nejsou primitivně vystavěny. Je evidentní, že pánové materiál pilovali ve zkušebně do zblbnutí, čímž v mých očích dostatečně nahradili novátorství, jímž například oplýval mladý Trey Azagthoth.

Za méně výrazné považuji skladby ze středu desky, kam patří i dvě dosud vypuštěné ukázky „Hideous Transformation“ a „Death Embalmed“. Ale určitě se nenechte zmást a desku neodkládejte po dvou pokusech, kdy vám asi přijde, že Malicious drhnou furt to samé. Není tomu tak. Vzhledem k výše uvedenému bych si ani nepřál, abyste očekávali extrém pro extrém jako v případě loňských Concrete Winds. Opět připomínám, že „Deranged Hexes“ je duchem výhradně osmdesátková záležitost, byť prolnutá extrémním zápalem pro věc.

Obávám se, že výše recykluji své obvyklé recenzentské fráze a skutečnou hodnotu nahrávky definuji pouze letmo. Každopičopádně platí, že z původně sympatické desky se vylíhlo monstrum a „Deranged Hexes“ považuji za nejlepší debut, který jsem letos slyšel. Malicious dále stavím, co se týče návaznosti na kult Necrovore a raných Morbid Angel, na úplný piedestal, dokonce i maličko výš než Concrete Winds, z nichž jsem se rozplýval loni. Tudíž tu dle mého máme další nesvatou povinnost pro všechny deathmetalové maniaky.