Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: léto 2020 Label: Red Door Records / Livor Mortis / Lunar Apparitions Tracklist: 01. The Feast on the Mountain 02. Prince of the Culling Tide 03. Ritual of Cessation of Forms 04. Wolf Age Hrací doba: 33:08 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Nebular Carcoma Records

Malus Votum je dvoučlenná blackmetalová smečka ze Spojených států amerických, která se rozhodla přispět do žánrových archivů deskou „Tradition“. Hádám, že už samotný název jejího debutu jasně naznačuje, o co se bude kapela snažit. Jistě správně tušíte, že s největší pravděpodobností nepůjde o žádné inovace, experimenty, avantgardu, vizionářství nebo jakoukoliv jinou podobnou hovadinu. Malus Votum hoblují čistokrevnou žánrovku bez příkras, dle nastavených stylových mantinelů a absenci originality se snaží dohnat nasazením a skladatelstvím. Pojďme si popovídat o tom, zdali a případně nakolik se jim to podařilo.

„Tradition“ obsahuje jen čtyři skladby a přesahuje půlhodinu hrací doby, tudíž si asi zvládnete dopočítat, že půjde o delší songy. Taková konstelace slibuje nějaký vývoj a třeba i zajímavější přístup ke kompozici. O něco podobného se Malus Votum určitě snaží a hned s prvními dvěma stopami „The Feast on the Mountain“ a „Prince of the Culling Tide“ se pohybují okolo deseti minut, během nichž se pokoušejí o stvoření ortodoxních blackmetalových opusů, jimž nechybí gradace stejně jako schopnost Satanovi radost nějakou tou hustou sypačkou.

Ve své podstatě se nejedná o marný pokus ani špatně zvolenou cestu. Rozhodně ale nemůžu tvrdit, že by Malus Votum podle daného receptu uvařili svůj black metal bezchybně a bez výhrad. Na jednu stranu mi přijde, že „Tradition“ je relativně dobře udělaná deska, z níž lze cítit zkušenosti a poměrně vyzrálý přístup (ještě jsem o tom nemluvil, ale jeden člen dále hraje v Panzergod a druhý hrával tamtéž, plus se angažuje ještě v Death Fetishist). Stejně tak nemůžu nijak popírat, že se na nahrávce nechají nalézt i poměrně povedené momenty, a to ve všech čtyřech písních.

Přesto se nemůžu do „Tradition“ pořádně zažrat a na albu mi pořád cosi schází k tomu, aby mě dokázalo skutečně zabavit. I navzdory objektivním kvalitám a několika povedeným pasážím, které mě vcelku baví, to prostě z nějakého důvodu není z celkové hlediska ono.

Vezměme si kupříkladu dva už zmiňované tracky „The Feast on the Mountain“ a „Prince of the Culling Tide“. Oba se mohou pochlubit dobře vystavěným poutavým finále. V těchto závěrečných chvílích je jasně vidět, že Malus Votum dokážou napsat dobrý kus muziky. Jsou nicméně tyhle skladby jako celek dostatečně kvalitní na to, aby si dokázaly obhájit deset minut? No, podle mě ne. Obě totiž obsahují i dlouhé minuty, které sice nijak neurazí, ale zároveň nenabídnou ani nic zvláštního, kvůli čemu by tam musely být. Ve finále to tedy vypadá asi tak, že mě tyhle kusy bohužel trochu uspávají a z letargie mě probere až nějaká ta diskutovaná opravdu povedená pasáž.

Druhé dvě stopy „Ritual of Cessation of Forms“ a „Wolf Age“ jsou o něco kratší, a snad i proto podle mě fungují o něco lépe a konzistentněji. Třeba první jmenovaná, která je na „Tradition“ nejkratší a také nejintenzivnější, se vcelku povedla a ukazuje, že v jednoduchosti může být síla. Také „Wolf Age“ se nese v podobném duchu, ale přidává k tomu i vygradovaný závěr po vzoru prvních dvou písniček.

„Tradition“ považuji za slušné album – nijak výjimečné, ale slušné a poctivé. Rozhodně nelze nevidět jeho chyby, které nejsou zanedbatelné, ale v zásadě jde o ok záležitost s pár momenty. Fandy žánru tedy potěšit může, nebudou-li očekávat zázraky, ale když jej vynecháte, o nic nepřijdete.