Země: USA Žánr: heavy metal Datum vydání: 7.2.2014 Label: Magic Circle Music Tracklist: Disk 1: 01. Hail and Kill MMXIV 02. Kings of Metal MMXIV 03. The Heart of Steel MMXIV (Acoustic Intro Version) 04. A Warrior’s Prayer MMXIV 05. The Blood of the Kings MMXIV 06. Thy Kingdom Come MMXIV 07. The Sting of the Bumblebee MMXIV 08. Thy Crown and Thy Ring MMXIV (Orchestral Version) 09. On Wheels of Fire MMXIV 10. Thy Crown and Thy Ring MMXIV (Metal Version) [bonus] 11. The Heart of Steel MMXIV (Guitar Instrumental) [bonus] Disk 2: 01. Hail and Kill MMXIV [instrumental] 02. Kings of Metal MMXIV [instrumental] 03. The Heart of Steel MMXIV (Orchestral Intro Version) [instrumental] 04. The Blood of the Kings MMXIV [instrumental] 05. Thy Kingdom Come MMXIV 06. Thy Crown and Thy Ring MMXIV (Orchestral Version) [instrumental] 07. On Wheels of Fire MMXIV [instrumental] Hodnocení: H. – 3/10 Kaša – bez hodnocení Odkazy: web / facebook / twitter

Manowar je svým způsobem vlastně docela prapodivná kapela. Nikdo už těmto samozvaným králům metalu nikdy neodpáře, že se výraznou měrou zapsali do kroniky svého žánru a že z minulosti mají na kontě mnoho alb, která jsou zcela právem považována za klasiku. Naprosto upřímně říkám, že mám některé jejich desky dodnes hodně rád, byť zčásti vlastně jen z nostalgie, jelikož na fošnách jako “Fighting the World” nebo “Kings of Metal” jsem svého času doslova vyrůstal.

Rozhodně Manowar neupírám, že mají legendární status a že je vlastně i zasloužený, protože některé ty staré fošny jsou dodnes majstrštyky. Nicméně pro mě osobně tahle kapela skončila v 90. letech po nahrávce “Louder Than Hell” z roku 1996, kterou také považuji možná za to nejlepší, co kdy vydali, protože ji na rozdíl od asi nejznámější “Kings of Metal” nezpomalují žádné zbytečnosti a od začátku do konce je narvaná mocnými heavy metalovými hymnami.

V novém tisíciletí už však Manowar podle mě dělají jeden přešlap za druhým, byť je mi naprosto jasné, že stále početná základna fanatických příznivců by mi za tohle prohlášení nakopala prdel stejně, jako to dělají samotní Manowar v textu titulního fláku už dvakrát zmiňované placky “Kings of Metal”. Nemůžu si ovšem pomoct, ale prostě se mi zdá, že album vydávají jednou za uherský rok, a když už se k tomu čistě náhodou vyhecují, tak to stejně stojí za pendrek. “Warriors of the World” z roku 2002 mi až na již téměř zlidovělou skoro-titulní pecku “Warriors of the World United” přijde úplně o ničem. Bombastický, ambiciózní, orchestrem nadupaný a kurevsky velký přešlap “Gods of War” snad radši ani nekomentovat, protože až na dva vály to byl blábol, jenž se s nějakou extrémně nadšenou odezvou nesetkal ani u ortodoxních fans, díky čemuž byl původně zamýšlený mohutný božský koncept, jenž se měl táhnout napříč několika deskami, nenápadně zameten pod koberec. Poslední “The Lord of Steel” staré dva roky znamenalo sice mírné zlepšení a pár slušných písniček, jako celek se ovšem stále nejednalo o nic vyloženě pamětihodného.

A do toho všechno si Manowar ještě oblíbili jednu další věc, která mě vyloženě a neskutečně sere – a to mnohem víc než nikterak valná kvalita jejich studiové tvorby. Vrchní principál Joey DeMaio a jeho kumpáni totiž z nějakého prapodivného důvodu došli k přesvědčení, že je dobrý nápad nejen ničit jméno skupiny nudnými současnými deskami, ale že by to ještě chtělo zpětně dokurvit také starý katalog nahrávek, které za něco stály, takže se pustili do jejich přetáčení. V roce 2010 to takhle schytal dlouhohrající debut “Battle Hymns” původně z roku 1982, nyní stejný osud potkal “Kings of Metal” z roku 1988… a upřímně se bojím, že tímhle to ještě neskončilo. Klidně si můžeme začít vsázet, jestli příště půjdou dojebat třeba “Into Glory Ride”, “Sign of the Hammer” nebo nějakou jinou starou kultovku.

Nicméně, pojďme konečně k věci. Tou věcí samozřejmě není nic jiného než právě přetočená verze “Kings of Metal” s názvem “Kings of Metal MMXIV”. Dlouhý úvod jsem pro dnešek zvolil naprosto záměrně, aby bylo vidět, že tohle je deska, jíž mám v její originální podobě, v níž vyšla v listopadu 1988, fakt strašně rád. Ale o to větším je model 2014 utrpením…

Předně, naprosto a absolutně mi uniká, jaký má tohle smysl, mně přetáčení starých desek připadá totálně nelogické a padlé na hlavu. Jsem teoreticky možná schopen pochopit motivaci muzikantů, když byl originál třeba zprasený zvukově a nezněl tak, jak si tehdy představovali, ačkoliv i v těchto případech takřka vždy dávám přednost původním vydáním, na něž jsem zvyklý a jsem s nimi sžitý. Jenže u nahrávky jako “Kings of Metal” mi tenhle krok přijde jako s prominutím píčovina, protože ten originál je dodneška skvělý, přežil zkoušku časem a stále má své nezaměnitelné kouzlo. Proč ho ničit přetočenou verzí? Sorry, ale nic jiného než tahání prachů z peněženek fanatických fanoušků, kteří koupí vše, v tom nevidím.

Kdybych chtěl být úplně objektivní, tak se “Kings of Metal MMXIV” vlastně poslouchat dá. Také ještě aby ne, když většinu z těch songů tenkrát napsali fakt parádně. I tak to ale prostě není ono, naopak. Samozřejmě, že to zní trochu jinak, Manowar trochu upravili několik detailů, texty, různé linky, sóla, proházely pořadí songů atd., ale upřímně… já mám ty originály fakt už nadosmrti vypálené v hlavě a znám je nazpaměť, takže když Karl Logan začne nesmyslně sólovat v místech, kde to dříve nebývalo, nebo když to Eric Adams zazpívá trochu jinak, tak to prostě poznám, tahá mě to za uši a strašně mě to ruší. Do té míry, až je to pro mě subjektivně neposlouchatelné.

Některé písničky to odnesly méně, což je případ třeba titulního fláku “Kings of Metal”. Jiné ovšem stojí oproti svým předlohám za totální vyližprdel – nejvíce je to znát asi na “Wheels of Fire” (zde pojmenované “On Wheels of Fire MMXIV”), jež v přetočené verzi zní úplně vykastrovaně a všechen ten drajv a síla, s níž tahle skladba původní desku otvírala, byly spláchnuty do hajzlu.

Snad jediné, co je alespoň trošičku chvályhodné, je větší využití kláves, s nimiž Manowar podpořili epický nádech některých kusů, což je slyšet především v baladických “The Heart of Steel MMXIV” a “Thy Crown and Thy Ring MMXIV”. První jmenovaná je snad jedinou položkou na “Kings of Metal MMXIV”, jež podle mě zní minimálně srovnatelně, ne-li o chloupek lépe než originál, což však může být do jisté míry dáno i tím, že tyhle dvě balady jsou na můj vkus na staré verzi přespříliš patetické.

Co naopak zůstalo stejně blbé, to jsou “The Warrior’s Prayer” (nově přejmenovaná na “A Warrior’s Prayer MMXIV”) a “Sting of the Bumblebee” (resp. “The Sting of the Bumblebee MMXIV”). Někde úplně na začátku recenze jsem utrousil poznámku, že desku (tu původní) trochu zpomaluje pár zbytečností, jimiž jsem měl na mysli právě tyhle dvě věci. “The Warrior’s Prayer” je pouze povídačka, v níž dědeček vypráví vnukovi o bitvě… Nuda, které nepomůže ani to, že ji nově namluvil britský herec Brian Blessed, jehož si já osobně pamatuji především jako prince Vultana z kultovně infantilní sci-fi vykopávky “Flash Gordon” z roku 1980, kterou jsem ve svém dětství sjížděl na ojeté VHSce snad stokrát. “Sting of the Bumblebee” / “The Sting of the Bumblebee MMXIV” pak není nic jiného než naprosto samoúčelná a nesmyslná kytarová onanie, jíž jsem považoval za odpad kdysi a vidím ji tak stejně i nyní.

Už jsem to řekl jednou, ale rád to zopakuji – “Kings of Metal MMXIV” je absolutní zbytečnost a blbost. Jakkoliv se formálně poslechnout dá, pro mě osobně je to stále blábol, jenž originálu nesahá ani po paty. Je pravda, že i původní “Kings of Metal” mělo svá hluchá místa, ale i přesto mám tu desku rád, fungovala, a jak už jsem výše zmínil, přežila zkoušku časem. “Kings of Metal MMXIV” už teď nesnáším, nefunguje a doufám, že se na tenhle přešlap co nejdřív zapomene. Je to nádherná ukázka toho, jak lze vzít skvělé a vlastně i nadčasové album a totálně jej zničit pro všechny, kteří ten originál znají.

Někdo by mohl argumentovat, že je to pro mladší generaci fanoušků… pro ty, kdo původní vydání nezažili. Tohle na mě ovšem nefunguje… mladší ročníky mají spoustu příležitostí, jak se k Manowar dostat jinak (pořád hrají živě a nové album čas od času taky vydají), a kdyby se jim kapela zalíbila, tak jim snad nic nebrání v tom, aby zvedli prdel a zpětně si sehnali i starší alba. A pokud to neumějí, pak jsou to blbci, kteří si tu hudbu stejně nezaslouží. Já to tak také dělám, když objevím novou kapelu, po nikom nechci, aby ti muzikanti šli a přetočili svojí minulost, protože je to prostě… no, kravina.

Ze všech myslitelných úhlů pohledu tedy v “Kings of Metal MMXIV” nevidím nic jiného než počin, jenž neměl být nikdy natočen. To, že když si ty songy budu chtít poslechnout, tak si pustím tisíckrát lepší a povedenější klasiku, a že úplně to stejné doporučuji i vám, snad ani nemusím dodávat. Ruce pryč, protože podobné přetočené braky by podle mě měly být nesnesitelné i pro ortodoxní fandy Manowar.

---

Další názory:

To zas jednou Mr. DeMaio dostal “boží” nápad, když se rozhodl přetočit před čtyřmi lety debut svého dítka Manowar, “Battle Hymns”. Nevím, kdo mu nakukal, že je cool prokládat řadové studiovky novými verzemi starých klasik, ale zasloužil by pověsit za koule do průvanu, protože zatímco “Battle Hymns MMXI” mi svého času nevadilo, protože to album nijak zvlášť nemusím ani v původní verzi, tak “Kings of Metal MMXIV” je prostě špatné. Obecně proti přetáčení starých alb do nových podob nic nemám (možná proto, že žádná z mých vyložených srdcovek k tomuto kroku ještě nesáhla), ale pokud se toho kapela chopí stylem “Kings of Metal MMXIV”, tak to zavání průserem. Jak už rozvedl H. v samotné recenzi, Manowar upravili některé dílčí linky písní, a když tak člověk má původní verzi slušně naposlouchanou, tak to prostě tahá za uši a jenom se podivuji nad tím, proč to pánové vlastně dělají. Proházené písně bych snad ještě zkousl, ale skladatelsky upravovat vlastní materiál, jenž už je dnes právem považováno za klasiku, to se prostě nedělá. Pominu-li stále pěkně nářezovou “Kings of Metal MMXIV” a baladu “The Crown of Thy Ring MMXIV”, tak je “novinka” vlastně úplně přiblblý počin, jenž pouze kazí už tak dost pošramocenou pověst Manowar, kteří se bohužel stali karikaturou sebe samých. Posluchač, který předlohu nikdy neslyšel, by mohl být spokojený, ale protože pro mě je “Kings of Metal MMXIV” jen przněním skvělého alba, tak můj finální verdikt zní: ohavnost.
Kaša

---