Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 22.6.2018 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Werwolf 02. June 44 03. Equestrian Bloodlust 04. Tiger I 05. Narva 06. The Last Fallen 07. Viktoria 08. The Devil’s Song 09. Silent Night Hrací doba: 32:54 Odkazy: web / facebook

Marduk jsou už dávno stálice blackmetalové scény. A myslím, že klidně můžeme říct, že jde od stálici, od níž prakticky vždy dostane to, co od ní očekáváte. Což může být bráno pozitivně i negativně, přijde na to. Švédové se dostali do bodu, kdy jejich desky už asi nikoho nepřekvapí, žádné velké inovace se nekonají, ale člověk vždy dostane, na co je zvyklý. Někomu to může vyhovovat. Pokud se vám líbily předešlé desky Marduk, pak je myslím dost pravděpodobné, že ani letošní novinka „Viktoria“ vás nezklame. A naopak pokud vás Marduk už nějaký ten rok nudí, „Viktoria“ na tom nezmění vůbec nic, protože se na ní odehrává přesně to, co byste tak od současných Marduk asi čekali.

Já osobně se řadím spíš do té druhé sorty. Můj zájem o Marduk v posledních letech dočista opadnul, protože poslední alba mě prostě nedokážou nijak zásadně uspokojit. Ačkoliv si myslím, že Mortuus je dobrý vokalista a jako frontman Marduk mi sedí, zdá se mi, že z dlouhodobého hlediska éra kapely s ním v čele nepřinesla mnoho zásadních nahrávek. Tou nejvýraznější stále zůstává „Rom 5:12“ z roku 2007 a dál už je to takové… ne vyloženě na hovno, ale zároveň rozhodně ne něco, k čemu by se člověk musel vracet.

Zatímco dříve jsem k Marduk choval sympatie a nějak mi nevadilo, že to je vlastně všechno na jedno brdo, v posledních letech už mě to přešlo. Minulé „Frontschwein“ už mě dost nudilo. I když na první poslech znělo fajn, po třech posleších ta fošna totálně zdechla a absolutně se vyčerpala. „Viktoria“ je na tom vesměs stejně.

Marduk se snaží znít agresivně. Oukej, proti tomu v zásadě nic. Problém nicméně tkví v tom, že nyní to jenom sype, aniž by z toho lezly nějaké skutečně zásadní nápady. I stěžejní riffy skladeb jsou prakticky triviální a hlavně nepříliš záživné. A právě to je ten důvod, proč se nedaří a s tímhle přístupem ani nemůže podařit zopakovat auru dnes již téměř dvacet let starého námrdu „Panzer Division Marduk“. Zásek z roku 1999 totiž dokázal nabídnout víc než jen zběsilý blastbeat. „Viktoria“ ty kvalitní nápady postrádá. A přitom by stačilo jen trochu péče a hned by to vypadalo jinak, jak dokazuje kupříkladu melodická pasáž v prostředku pátého songu „Narva“.

Snahu nahrát desku, která bude jenom agresivní, lze ostatně vytušit i z toho, že za půl hodiny a nějaké drobné je hotovo. Právě i díky stopáži se tak nabízí už zmiňované srovnání s „Panzer Division Marduk“. Jediný moment, kdy Marduk výrazněji zpomalí, pomineme-li sem tam pasáž v průběhu předešlých songů, je až závěrečná píseň „Silent Night“. Nicméně ani ta ani zdaleka nedosahuje síly dřívějších opusů Marduk ve středních až pomalých tempech. A že jich Švédové mají na kontě dostatek.

Netvrdím, že je „Viktoria“ úplně na kokot. Přece jenom se tu bavíme o velezkušené kapela, která si nějakou elementární úroveň materiálu pohlídat umí. Když nic jiného, lze na albu ocenit přinejmenším to, že sound Marduk zůstává jasně rozpoznatelný a rukopis nezaměnitelný. Když to ale vezmu kolem a kolem, „Viktoria“ ve finále není nic jiného než solidně odehraná hoblovačka, která ovšem vyznívá trochu průměrně a nemá sílu na to, aby zaujala hlouběji. A to je na legendární skupinu jako Marduk dost málo. Jednoduše řečeno, v poslední dekádě Morganova parta dost zpohodlněla a spokojí se s tím, že si jen odsype svůj standard bez větší přidané hodnoty.