Země: Německo Žánr: power metal Datum vydání: 14.6.2013 Label: AFM Records Tracklist: 01. Per aspera ad astra 02. The Game 03. Keep Your Dream Alive 04. Black Night of Magic 05. Betrayal 06. No Escape 07. Pray on My Soul 08. Earth Is Going Down 09. Return from Avalon 10. Through Your Eyes 11. Novum initium 12. 1492 [bonus] 13. Fear the Silence [bonus] Hodnocení: Kaša – 3,5/10 H. – 3,5/10 Průměrné hodnocení: 3,5/10 Odkazy: web / facebook

Masterplan zůstali poplatní své dosavadní vývojové linii, kdy můžu už dopředu s jistotou říct, že další album bude o kus slabší než to předchozí. Bohužel, s každou další deskou se ten kvalitativní propad stává nápadnější, takže zatímco mezi prvními dvěma fantastickými alby to ještě bylo sotva znatelné, “MK II” – tedy jediné album, které nazpíval Mike DiMeo – bylo horší o celou třídu. Ještě níž šla minulá řadovka “Time to Be King” opět s Jørnem Landem za mikrofonem, která dokázala jedině fakt, že ani Jørn není vždy zárukou dobrého alba a jeho (prozatimní, protože beztak se ještě jednou vrátí) labutí píseň v řadách Masterplan byla stěží poslouchatelná do konce. Jak jsem si myslel, že o tolik horší už to být nemůže, protože poslední album bylo vážně špatné, tak mě Roland Grapow překvapil a vyvedl z omylu, protože se opět zavřel do svého domácího studia na Slovensku a s novou sestavou v zádech dal vzniknout albu “Novum initium”.

Začněme pozitivně, takže konstatováním, že i když se vyměnila podstatná část kapely, tak jí to pořád hraje dobře a na letmý poslech bych to pořádně ani nepoznal. Nový zpěvák Rick Altzi je v pohodě, má celkem příjemnou barvu hlasu a na rozdíl od Mikea DiMea to není vyložená Jørnova kopie, přestože podobnost výrazu není možné přeslechnout. Je fakt, že bych od Grapowa ani nečekal nějakou snahu o posun výrazu kapely výběrem nového, neoposlouchaného hlasu, takže sáhl po konvenčním řešení, kterému můžeme škodolibě říkat nejmenší zlo. Basák Jani Kainulainen, jenž si udělal jméno během let působení ve Stratovarius, je taky sázkou na jistotu a jeho sotva znatelná basa tvrdí kytarové riffy a doplňuje pro českého fanouška nejzajímavější akvizici, tedy bubeníka Martina Škaroupku, který standardně odvádí dobrou práci. Po zvukové stránce není samozřejmě co vytknout, protože Grapow je v tomto ohledu profesionál každým coulem. Ovšem co je všechno toto naplat, když hudební obsah stojí za starou bačkoru? Je to jako kdybyste si v galerii koupili drahý obraz, přinesli jej domů, pověsili na zeď a zjistili, že se jedná o kopii, která nemá žádnou cenu. Přesně takhle na mě “Novum initium” působí – prázdné a hezky udělané nic.

Protože nemůžu recenzi zakončit v tomto místě slovy, že to stojí celé za hovno, tak kdybych hodně přivřel oči, tak za slušné kousky jsem ochotný pod nátlakem označit úvodní “The Game”, která má slušný tah na branku a na rozdíl od většiny písní nepůsobí jako sešroubované z několika nápadů, jež spolu ve výsledku horko těžko fungují. Třeba taková “No Escape” je krásným důkazem, kdy Masterplan skáčou od jednoho nápadu k druhému, a skladba jako celek nestojí za nic. Další relativně slušnou písní je “Betrayal”, jíž zdobí vkusný orientální kytarový motiv, pro které mám v metalové hudbě slabost, ale jinak se jedná o pohodový a melodický kus, jenž neurazí, ale vzhledem k tomu, že kapela se může na svých starších albech chlubit mnohem zajímavějšími kousky, tak nemůžu říct, že bych si z ní sedl na zadek. Spíš si nostalgicky vzpomínám na “Soulburn” či “Back for My Life”. Tady ovšem můj osobní výčet skladeb, u nichž nejsem vyloženě otrávený, vlastně končí, protože pěkná “1492” je pouze bonus a na základní edici ji nenajdete.

Z opačného soudku, tedy z toho úplně nejhoršího, vytáhněme singlovku “Keep Your Dream Alive”, což je takový pokus o nové “Enlighten Me” a “Back for My Life”, jenže krom základní kostry nemá s touto dvojicí nic společného. Tak nudnou kravinu jsem vážně nečekal a stupidní klip to jen dorazí. Čeho jsem se ale před prvním poslechem nejvíc obával, je titulní opus “Novum initium”, jenž mě odpuzoval už svou desetiminutovou stopáží, na níž kapela prostě a jednoduše nemá. Ne, že by některé momenty nebyly chytlavé, ale jako jeden celek se tohle snad ani nedá myslet vážně a opět se musím ohlížet zpět k “Back in the Burn” z druhé desky, kde Grapow ukázal, že to jde a umí napsat i takhle dlouhý kus, jenž mě drží v napětí. Takhle bych mohl pokračovat napříč celým tracklistem a vždy bych si našel něco, čím si mě album drží hezky daleko od těla. No a protože hanit kdysi nadějnou kapelu není to, v čem bych se vyžíval, tak vždycky poslech radši utnu se slovy, že to celé stojí za hovno.

“Novum initium” budu mít až do smrti zapsané jako počin, který neměl nikdy spatřit světlo světa. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud je Roland Grapow schopný poskládat vedle sebe dvanáct (včetně dvou bonusů) unylých, nudných a prázdných písní, které by dříve nevystačily ani jako nezbytný bonus pro dálný východ, tak si nezaslouží nic víc než vlnu kritiky, která se na “Novum initium” snesla. Nevěřil bych, že zrovna Masterplan, které jsem měl kdysi hozené ve škatulce “budoucnost melodického metalu”, mi přinesou jasného kandidáta pro roční zúčtování v kategorii “Shit roku”. Od tohohle radši ruce pryč, protože poslech tohoto “díla” je vyloženě ztrátou času.

Další názory:

Kolega mě připravoval na to, že “Novum initium” je opravdu špatná věc… co k tomu říct, rozhodně se nemýlil. Kdybych mohl vrátit čas, asi bych ho poslechl, místo novinky Masterplan radši poslouchal něco lepšího a s tímhle vůbec neztrácel čas – to album si to totiž vůbec nezaslouží. Dost často se stává, že nějakou desku tvoří pár slušných songů a zbytek je vata jen na doplnění hrací doby… písničky na “Novum initium” ovšem zní jako vata na doplnění hrací doby od začátku do konce, nenachází se tam žádná dobrá hitovka s parádními melodiemi nebo chytlavým refrénem, po celou dobu hraje jen takové power metalové cosi, co je sice po technické stránce na nejvyšší úrovni, ale uvnitř v něm není vůbec, ale vůbec nic. A ani (relativně) velká jména to prostě nezachraňují… inu, známí muzikanti zjevně nejsou zárukou kvalitní muziky. Přiznávám se, že zrovna Masterplan jsem nikdy příliš nemusel a ani jejich starší počiny mě nějak extra nebavily, ale i tak byly zcela jasně lepší než tohle… když si vzpomenu například na takovou “Enlighten Me” z debutu “Masterplan”, tak to sice byl kýč jak prase, ale aspoň to nebylo úplně na draka, bylo to chytlavě a vážně jsem rozuměl tomu, když se to někomu líbilo. Ale tady prostě nic, je to úplně o ničem – a nejenže to nebaví, ono to ještě spíš otravuje. Třemi slovy – naprosto zbytečná deska.
H.