Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 8.2.2012 Label: selfrelease Tracklist: I. Side Nostalgia 01. Nordfrostkrampfland 02. Šumava 03. Ve vichru nicoty 04. Námořnická 05. Podejte mi samopal 06. Dreaming Bulldog (Intermezzo) II. Side Dementia 07. Vracejte konve na místo 08. Lovecraft 09. Flammarion 10. Lingam a mikve 11. Pantheismus dobra 12. Flammarion Fatal Mix Hodnocení: H. – 9/10 Ježura – 9/10 Kaša – 9/10 Průměrné hodnocení: 9/10 Odkazy: web

Upřímně, já jsem se zpočátku dost bránil tomu, aby tu Master’s Hammer byli recenzováni – ostatně proto tu svého času nebyla recenze ani na předchozí “Mantras”. Nechápejte mne špatně, v žádném případě to nebylo proto, že by si to nezasloužili, nýbrž naopak protože si to zaslouží možná až moc, abych tak řekl. Důvod to má jednoduchý a složitý zároveň. Master’s Hammer jsou totiž nejenže jednou z mých nejoblíbenějších kapel vůbec, ale také… víte, kdybych opravdu musel zvolit jen jednu jedinou skupinu jako tu v mých očích úplně nejlepší, volil bych (a to prosím bez delšího přemýšlení) právě Štormovo komando. Kdo mne trochu zná, ten asi ví, že jsem do muziky Master’s Hammer naprostý fanatik a již delší dobu se snažím posbírat úplně vše, co kdy vydali, ve všech verzích, ve kterých to kdy vyšlo. Právě proto jsem je osobně recenzovat nechtěl, neboť mi bylo jasné, že toto je snad jediná kapela, u níž bych si za žádných okolností nedokázal při hodnocení udržet alespoň nějakou soudnost, kterou – i přestože je recenze samozřejmě subjektivní blablabla – by recenzent měl alespoň trochu mít.

A proč jsem to tedy nepustil někomu jinému? Inu, v případě “Mantras” nebylo komu a v případě “Vracejte konve na místo” už jsem sám nechtěl desku opomíjet, tudíž jsem se rozhodl se toho přece jen ujmout, ovšem v trochu rozmáchlejším stylu, než je obyčejná recenze (co si budeme povídat, nejoblíbenější skupina šéfredaktora má prostě protekci). Z toho však nakonec želbohu sešlo z nedostatku času a nadbytku lenosti (ačkoliv pohřbený ten nápad není a v budoucnu na to dojde – oč jde, by však bylo trochu předčasné prozrazovat), takže jsem nakonec přece jen skončil u naprosto klasické obyčejné recenze (smích). Ale nevadí, možná je to nakonec svým způsobem i dobře. To vše je ovšem vedlejší, tématem článku totiž není jakási prapodivná veřejně provozovaná osobní onanie nad vztahem k muzice Master’s Hammer, ale povídání o nejnovějším dílku formace, která jako jedna z mála českých uskupení získala neotřesitelný status doslova po celém světě a která byla (ne byla, dodnes stále je!) jednou z nejdůležitějších (tohle už není nějaký osobní soud, to je nezpochybnitelný fakt!) metalových kapel, které se kdy na našem území objevily.

Dosti už však přitroublého slovního průjmu, kterýžto stejně nikoho nezajímá, pojďme se už podívati, jak se věci s “Vracejte konve na místo” mají – a doufejme, že to povídání bude mít aspoň trochu čitelnou formu. V případě Master’s Hammer by nebylo na škodu začít nějakým tím historickým okénkem, ale já jsem přesvědčen, že tyto osudy jsou notoricky známou záležitostí, patřící k povinnému vzdělání každého českého fanouška metalu, pročež se omezím pouze na konstatování, že když se Master’s Hammer v roce 2009 po plus mínus 15 letech vrátili s “Mantras”, byl to velký šok asi pro všechny, mě nevyjímaje, a zároveň velká očekávání, ale i obavy z toho, jaké to bude. Za normálních okolností bych “Mantras” nakonec prohlásil asi za experimentální, pokud by tento termín neměly v diskografii Master’s Hammer nadosmrti smrťoucí rezervované “Šlágry”, každopádně se mi comebackový počin velice, velice líbil a s odstupem času mohu s klidným srdcem vyhlásit, že se jedná desku hodnou “Mistrova kladiva” (a to není málo). Ačkoliv se album v době vydání setkalo s velice kladným ohlasem, dnes když čtu názory na něj na různých internetech, všude vidím negativní poznámky – nechápu proč, nejspíš nějaká nová móda či kolorit, dle mého skromného názoru je “Mantras” výtečná záležitost. To “Vracejte konve na místo” má hned od začátku pozici trochu jinou, ačkoliv i zde panovala otázka, jakým směrem se pánové vrtnou tentokráte. Tak pojďme s chutí do toho, Belzebube!

“U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!”
(Nordfrostkrampfland)

A nutno hned ze začátku říct, že i nyní se jedná o výsledek do jisté míry překvapující, alespoň já bych ještě před časem jaktěživ netipoval, že příští deska Master’s Hammer bude znít tak, jak zní “Vracejte konve na místo”. Ono je totiž album – a zvláště ve světle výroků Františka Štorma o souvislosti poklesu inteligence a poslechu metalu po 30. roku života – opravdu až překvapivě metalové. Samozřejmě metalové v duchu (dnešních) Master’s Hammer, což v překladu znamená něco víc, než je standardní žánrová produkce, to však nic nemění na faktu, že některé skladby na “Vracejte konve na místo” mají spíše než k “Mantras” blíže k tomu, co “Mistrovo kladivo” páchalo před 20 lety.

Za příklad právě vyřečeného nám může sloužit třebas hned úvodní “Nordfrostkrampfland”, což je rychlejší věc, kde o kopákové dunění (ano, jak již všude různě bylo mnohokrát řečeno, po mnoha letech živých bicích) nouze opravdu není, avšak to, co je na této kompozici podle mého nejlepší, je neskutečně excelentní kytarová práce. Hned na začátku druhé minuty se spustí tak dechberoucí pasáž, že si vás deska okamžitě získá ještě dříve, než pořádně začne, výtečné melodie ale trvají celou píseň. Nehledě na naprosto geniální refrén s přenádherně teplým “Pojď si pro nás!”

“Chmurno jest na horách, chmurno je žít
Šumavan v brlohu nucen je pít
po kýblech bylinný likér tam leje
zatímco stará už na sabbat spěje.”
(Šumava)

Druhá “Šumava” nechává naplno promluvit prvek v tvorbě Master’s Hammer doposud neviděný, neslyšený – brumle a hrdelní zpěv. Člověk by si řekl: blbost!, když taková věc vystřídá tolik charakteristický tympán (aspoň myslím – nikde jsem ho tam ani náznakem nezaslechl, v nástrojovém výčtu rovněž chybí). Ale ono ne, i tohle vyšlo bezchybně – až by se chtělo říct, že na co Master’s Hammer sáhnou, to se mění v hudební zlato (jen s úctou smekněme svou hučku za výjimku v podobě “Šlágrů”). Ač se to zdá na první pohled jako tvrzení přehnané, stojím si za tím naprosto. Ne, že by kapela, jež má na svědomí jedny z nejlepších desek, které kdo kdy na našem území nahrál (nepřeháním ani v nejmenším!), musela něco dokazovat, ale i následující skladby jsou jasným potvrzením toho, že Master’s Hammer nejenže vždycky byli naprostým unikátem, ale že jím stále ještě jsou. A kdybyste se mě na to zeptali, klidně bych vsadil svoje boty na to, že i nadále budou.

Nemám místo (a zcela upřímně – ani chuť), abych se tu pokoušel o podrobnější popis všech skladeb a o vystihnutí všech jejich jemných nuancí – však ono to ani netřeba. Když prohlásím, že je co poslouchat takřka každou vteřinu “Vracejte konve na místo”, budu to považovat za naprosto dostatečné… ono dovedeno tohle ad absurdum, mohl bych celou recenzi shrnout do jediné věty ve stylu: “Je to něco naprosto úžasného a kdo to ještě neslyšel, měl by se stydět!” ale to by byl už trochu extrém (nehledě na fakt, že bych byl nucen za takovou zhovadilost vyhodit sám sebe). K čemu ovšem mířím – další písničky si dovolím popsat o poznání stručněji s tím, že u nich zmíním pouze to, co v jejich případě zaujme na první poslech s tím, že se zdaleka nejedná o jejich jedinou přednost. Samozřejmě vyjímaje texty, které jsou natolik originální, že si pro ně budu muset vyhradit speciální místo. Stranu “Nostalgia” ještě probereme celou, ať už to máme kompletní, když jsme tak hezky začali, a druhou stranu “Dementia” už vezmu dosti laxně. Ne, že by nebylo o čem psát, co poslouchat, ale ať ta recenze není nekonečná – už takhle to bude dlouhé až moc (smích).

“Šroubem když vlnám jsem krajkoví rval
nešetře nižádnou modravou hýžď
tam, kde pak kormorán paběrkoval
stříkala mohutná bělavá tříšť.”
(Námořnická)

“Ve vichru nicoty” zpočátku působí jako další rychlejší kus, což částečně i je, ale v průběhu se objeví i motivy, jež tomu spíše odporují – aniž by se navzájem bily. Některé motivy bych se nebál nazvat až melancholickými. Námořnická “Námořnická” je zase naopak melodičtější věc, v níž se opět objevuje vysoký čistý zpěv. Upřímně bych – stejně jako v případě “Nordfrostkrampfland” a titulní “Vracejte konve na místo” – dal ruku i jakýkoliv jiný libovolný úd do ohně za to, že tyto fistule obstaral pan Tomáš Kohout, známější spíše pod gangsterskou přezdívkou Necrocock, jenž má s podobnými bejkárnami (v tom dobrém slova smyslu, samozřejmě) bohaté zkušenosti z vlastního “Kaviárového kavalíra”, ale zadní strana přebalu hovoří jasně – Necrocock se blýsknul pouze v “Lovecraft” a “Flammarion” a tohle má tedy na triku František Štorm osobně, což bych do něj v životě neřekl. Ale proč ne. Františkův vokál je ostatně kapitola sama pro sebe – ne nadarmo tři čtvrtiny všech předělávek Master’s Hammer dojedou právě na to, že nikdo jeho fláky nedokáže jaksepatří uřvat.

Ale pokračujme dále. “Podejte mi samopal” je hodně rozmanitá skladba, která nabízí jak kulometné (nebo snad samopalové?) palby a kytarové výpady, tak pomalejší pasáže – na méně jak tři minuty až až, ale Master’s Hammer to zvládnou bez problémů ukočírovat. Tato píseň ještě mimo jiné nádherně ukazuje jednu věc – jakým způsobem je František Štorm schopen “plýtvat” nápady. Tolik motivů, že by z nich jiné skupiny bez problémů sestavily 15 minut muziky, je bez mrknutí oka naplácáno do dvou minut a čtyřiceti vteřin. Holt kdo umí, ten umí. Tím na LP verzi strana “Nostalgia” končí, CD však navíc svou první polovinu uzavírá hravou instrumentální (nebudeme-li jako vokál počítat vpravdě vydatné chrápání) mezihrou “Dreaming Bulldog”, u níž mne osobně dost mrzí, že se na vinyl nevešla.

“Luny zář když trsy trávy do stříbra již oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:
Okultisto, nihilisto,
vracejte nám konve na místo!”
(Vracejte konve na místo)

Z druhé půle “Dementia” musím určitě vyzdvihnout titulní “Vracejte konve na místo” s neuvěřitelně geniálním refrénem – výše psaná citace je nazpívána naprosto neskutečně, to se není vůbec o čem bavit. Určitě jeden z vrcholů, dá-li se tak něco nazvat v případě alba, které je samo o sobě takřka bezchybné. Nepochybně zajímává je i pocta jednomu z největších hororových spisovatelů, H. P. Lovecraftovi, jehož mýtus Cthulhu byl v “Lovecraft” zprzněn způsobem absolutně neodolatelným. Do třetice ještě zmíním “Flammarion” – z důvodů, které zmiňuje i jeden z kolegů pode mnou. Song se totiž vyskytuje ve dvou verzích (opět jen na CD – vinyl má jen jednu podobu písně), pomalé a rychlé. A stejně jako onen kolega jsem toho názoru, že bonusová “Flammarion Fatal Mix” (to jest ta rychlá) je poněkud zbytečná. Necrocockovi se ani nedivím, že ji nemá rád (smích). Oproti skvělé pomalejší podobě mi ta rychlá připomíná staré hongkongské bijáky, kde tvůrci vyhazovali filmová políčka, aby byly souboje rychlejší, a výsledek byla spíše nechtěná groteska…

Někde výše jsem nakousl, že bych se chtěl ještě letmo pozastavit u textů, na což jsem samozřejmě nezapomněl, ta chvíle totiž nadchází teď. Už dlouho hlásám, kudy chodím, že František Štorm je jeden z nejlepších textařů široko daleko nejen v rámci České republiky a už vůbec nejen v rámci metalového žánru – a to neříkám proto, že mám muziku Master’s Hammer tak rád, naopak je právě tohle jeden z těch největších důvodů, proč chovám Master’s Hammer v takové úctě – a v tom je obrovský rozdíl. “Vracejte konve na místo” v tomto ohledu nemění vůbec nic, ale opět (pokolikáté už?) dokazuje, že se nejedná o “planý poplach”. Štorm si s jazykem hraje nevšedním a naprosto originálním způsobem, používá spoustu netradičních obratů a výrazů, nechybí mu ani nevyčerpatelná slovní zásoba, mnohdy ani nečekané rýmy. Ale to hlavní – jeho texty mají obrovský nadhled. Není to přímo nějaká laciná snaha o vtip, to v žádném případě, ale že by se bral příliš vážně (zrovna to bylo krásně vidět na textech “Mantras”), to se také tvrdit nedá… ono se to vcelku špatně popisuje, a i když to je asi docela klišovitá recenzentská berlička, musím doporučit individuální průzkům textů. Každopádně velmi inteligentní záležitost.

“Snažím se s autorem udržet krok
pomocí hypnosy, pomocí drog
labyrint myšlének, klikatý tok
v náprsní láhvi mám poslední lok.”
(Pantheismus dobra)

Nyní už zbývá záležitost pouze jediná – napěchovat nějak dojmy do číselné podoby. Jako hardcore příznivec bych měl samozřejmě z fleku vybalit desítku už jen kvůli tomu, že “to je přece kurva ‘Mistrovo kladivo’!” avšak radši udělám to, čeho jsem myslel, že schopen nebudu – zachovat si alespoň nějakou soudnost. I se soudností ovšem nemůžu do světa vyhlásit jakýkoliv jiný výsledek, než že je “Vracejte konve na místo” naprosto úžasná deska, bez debat. Ne sice na deset, ale co na tom, vždyť i devět znamená album, z něhož člověku padne huba až na podlahu, ne že ne. Přesto musím dodat ještě jednu takovou poznámku, a sice – i když teď budu asi tak trochu za exota – se mi “Mantras” líbí o chlup více. Jenže chlup sem, chlup tam, čert to vem, “Vracejte konve na místo” je i tak bomba… deska hodná Master’s Hammer. A lepší pochvalu lze už asi jen těžko vymyslet.

P.S.: Aby si někdo náhodou nemyslel, že jsem se v recenzi na Master’s Hammer dokázal vyhnout názvům legendárních desek kapely, slavnostně na tomto místě prohlašuji, že “Ritual” a “Jilemnický okultista” jsou geniální a kultovní opusy! (smích)

---

Další názory:

Přiznám se bez mučení, Master’s Hammer pro mě byli až do vydání “Konví” velkou neznámou, jakkoli je to trestuhodné. Ovšem záhy poté, co jsem poprvé protočil “Vracejte konve na místo”, jsem kultu propadl i já. Kdybyste se mě zeptali, co Master’s Hammer roku 2012 hrají za hudbu, neřekl bych vám to, ale můžete si být jisti, že ať je to, co je to, tak to stojí za to. Jakkoli se totiž tohle album liší od tvorby z raných devadesátých let, stejnou měrou postrádá slabá místa. Výborné kytary, živé bicí (poprvé od roku 1992), vkusně zapracované samply, nezaměnitelný vokál Františka Štorma a zcela specifické lyrično jeho textů, to všechno, a ještě mnohem víc, se podílí na podobě nahrávky, která je takřka bezchybná. Ano, možná bych si odpustil bonusový “Flammarion Fatal Mix” a rovněž ze skladby “Ve vichru nicoty” nejsem zcela na vrcholu blaha, ale celková atmosféra, promyšlené aranže a melodie a v neposlední řadě naprosto vymazlený zvuk dávají na ty nemnohé nedokonalosti zapomenout s okamžitou platností. Co víc dodat, lépe moje seznámení s Master’s Hammer dopadnout nemohlo a pochybuji, že se mu nějaké jiné české album v dohledné době byť jen přiblíží. Je to další skvostné dílo české hudební scény, kterou může v zahraničí reprezentovat s vpravdě aristokratickým nadhledem.
Ježura

Hned po prvním poslechu jsem si říkal, že tohle je přesně to album, se kterým se Master’s Hammer měli vrátit na scénu. “Vracejte konve na místo” je oproti návratovému, možná až zbytečně experimentálnímu “Mantras” z roku 2009 parádní album plné silných písní. Oproti svému předchůdci působí soudržněji, zvukově vyspěleji (konečně žádný bicí automat) a celkově co do kvality jednotlivých kompozic o dost povedeněji než minulé “Mantras”. Samozřejmě nemůžeme mluvit o nějakém předčení klasik žánru jako “Ritual” či “Jilemnický okultista”, ale palby jako “Nordfrostkrampfland”, “Ve vichru nicoty” či titulní “Vracejte konve na místo” vám dají alespoň na chvíli na výše zmíněné klenoty zapomenout. Ve výčtu povedených skladeb bych mohl postupně vyzdvihnout snad všechny kousky, vyjma “Lovecraft”, která mě zas až tak moc nebere. K albu plnému povedených skladeb si samozřejmě přičtěte geniální texty a charakteristický vokál Františka Štorma, které dotvářejí vynikající atmosféru, a jak tak na to koukám, mám tady aspiranta na (možná nejen) české album roku 2012.
Kaša

---